Androgynní anděl Antony chystá nové album Swanlights. V Evropě vyjde 11. října na značce Rough Trade, v USA o den později na Secretly Canadian a bude obsahovat duet s Björk. Což ostatně není takové překvapení, islandská laň s ním v minulosti už dva kusy nazpívala.

Zajímavější setkání se odehraje na singlu, který vyjde 31. července u Editions Mego. Na jeho první straně se totiž bude nalézat verze titulní skladby nového alba Returnal v současnosti hvězdného jednočlenného projektu Oneohtrix Point Never, v níž Antonyho zpěv doprovodí na klavír samotný autor skladby Daniel Lopatin. Na straně B se tracku zhostí Fennesz v roli remixéra. Aby hvězd nebylo málo: obal singlu navrhl Stephen O’Malley ze Sunn O))), který se v roli megovského výtvarníka vyskytuje celkem pravidelně. Pracovat s Antonym je nyní zkrátka známkou úspěchu na žhavém pomezí popu a experimentu.

Po díle věnovaném kazetě jako médiu i zdroji zvuku se nadcházející pořad IN THE BED s lehkými dozvuky přesune opět k domácímu koncertnímu a festivalovému dění. V polovině července se uskuteční dvě akce, na nichž se představí to nejzajímavější ze současné experimentální scény, která více či méně koketuje s popovými strategiemi, využívá je, rozrušuje anebo vůbec nedává jasné vodítko, jak jim vlastně rozumět. Koneckonců už francouzský projekt Noyade, který se chystá do Prahy 12. 7., o sobě mluví jako o podmořském improvizačním duu pokoušejícím se vtěsnat do popového formátu... Ať už z jejich hudby dostanete mořskou nemoc nebo najdete nové prostory pro dýchání, právě důraz na tekuté kvality zvuku je spojuje se současnou hypnagogickou a post-psychedelickou scénou, která si libuje nejen v meditativních improvizovaných rituálech a analogových oscilacích, ale i v zamlženém resuscitacích rock'n'rollu nebo new/no wave, a jejíž vzorek opět představí čtyřdenní festival Creepy Teepee v režii A.M.180. Vedle Former Ghost, Tearist, Silk Flowers, Love Cult či Moon Duo se na přehlídku chystá i zvrhlá a ironická elektronika na hranici mash-upu (Sickboy, Captain Ahab), takže od rozmazanosti dojde IN THE BED možná i k nějakým těm vlhkým beatům.

Poslouchejte už dnes v noci od 0:30 do 2:00 na frekvenci 91.9 FM nebo www.radio1.cz. Playlisty a koncertní tipy najdete na head-bed.blogspot.cz

Jedním z nejočekávanějších akvizic druhého ročníku kutnohorského festivalu Creepy Teepee (15.-18. 7.) je projekt Former Ghosts, za kterým stojí losangeleský rezident Freddy Ruppert (ex-This Song Is a Mess But So Am I), obklopující se spolupracovníky poměrně zvučných jmen: Jamie Stewart (Xiu Xiu), Nika Roza Danilova (Zola Jesus) nebo Yasmine Kittles (Tearist). Sice mi není známo, v jaké sestavě se skupina v Kutné Hoře představí (pravděpodobná se jeví účast Yasmine, protože Tearist na Creepy Teepee také vystoupí), určitě je na co se těšit. V hudbě Former Ghosts se sbíhají vlivy Joy Division, Soft Cell, The Smiths a (nemůžu si pomoct) Erasure, ale co je odlišuje od stovek jiných elektronických popových kapel, je to, že všechny nálady, které se tu prolínají, melancholie, exaltovanost, erotické napětí i lehce perverzní hravost tu často dosahují svých krajních poloh. Jistě, nacházíme se pořád v rovině zábavy, přesto se v hladkém povrchu písní Former Ghosts dají najít škvíry, skrze které je možné nahlédnout do jeskyní, v kterých žijí monstra. Vhodnou upoutávkou bude klip k písni Hold On z loňského debutového alba Fleurs (Upset! The Rhytm). Jde o nejlepší opilecký klip, který znám, minimálně od dob legendárního videa Trinklied Eistürzende Neubauten, a proto doporučuju sledovat v ranní kocovině.

Jednou to zkrátka přiznat musím, opravdu se obávám, že nemám rád ani hudbu, ani umění obecně. Vrtá mi to hlavou kvůli dvěma událostem...

Za tímto tajemným názvem se skrývá pozoruhodný workshop věnující se improvizované hudbě, který začíná 24. července v Táboře. Setkají se na něm mladí (18 – 30 let, především ale do pětadvaceti) hudebníci z Norska, Rakouska a z Čech, týdenní program složený z jam sessionů, diskuzí a workshopů je zakončen koncertem v Táboře a poté přesunem do Vídně, kde během dalších tří dnů proběhne též velký koncert a studiové natáčení. Jako hosté přislíbili účast na workshopu i takové kapacity jako Franz Hautzinger či George Cremaschi.Díky grantu jsou i finanční nároky na účastníky naprosto minimální, přesto se ale českých hudebníků přihlásilo pouze osm a zbývá tedy pět volných míst. Je to nedostatečnou propagací, či nezájmem zdejších mladých muzikantů o avantgardní hudbu? Urychlené dodatečné přihlášení by prý bylo ještě možné. Více informací na http://oncz.org nebo na www.cesta.cz

Horké počasí láká k projížďkám na loďkách a živá hudba doprovázející pohupování na vlnkách je jistě příjemným zpestřením. Minulé pondělí na jezeře v newyorském Central Parku se o hudební doprovod postarala šestice hráčů na bicí nástroje, kteří provedli skladbu Persephassa Iannise Xenakise. Vystoupení bylo součástí série provedení Xenakisových děl pod širým nebem na různých místech New Yorku.

Některé vokální projevy druhu homo sapiens mě děsí. Jedním z nich je scat. Snad je za tím šok z dětství, který mi uštědřilo smrtící “ tibidibi-dip-tip tip” Evy Pilarové při její interpretaci Montyho čardáše, která byla ozdobou jistě alespoň několika dílů Televarieté. Snad mi víc než trochu připomíná ono známé “ sud kulatý-rys tu pije-tu je kára-ten to ryje!” z pohádky Boženy Němcové "Jak se učil Honzík latinsky". Když náhodou na koncertě slyším “skibidubap-faa-fau!” mám chuť okamžitě vyprsknout smíchy a jenom dobré vychování má sílu mě od toho uchránit. Podobné pocity, jen mnohem agresivnější, také mám, když slyším české etno interprety zpívat: “ habú-babú-wéé..” ve snaze napodobit africké umělce, snad protože si myslí že v Africe nemají řeč jako my a používají pouze nějaké onomatopoeické výrazy.

Nová promotérská jednotka Black Parachute připravila na pondělí 28. 6. zajímavý program v pražském klubu Final. Ian Murphy z anglického Brightonu přiveze do prosluněné Prahy těžká elektronická mračna, svůj projekt Hobo Sonn, avšak nečekejme žádnou laptopovou nudu, ale spíše špínu, jejímž zdrojem jsou převážně magnetofonové kazety, filtrovanou mnoha efektovými pedály; žádnou úhlednost a pořádek na stole, nýbrž kupení a změť propletených kabelů. Jorge Boehringer alias Core of the Coalman, též hlava i tělo „černého parašutisty“, na místě pokřtí své nové, netradiční, psychedelicko-folkové album You’ll Need a Katapult, a aby dostál své roli klíčové postavy večera, představí i jeden ze svých nejnovějších projektů Trouble Bubbles. Bez ohledu na počasí bude v pondělí od 19h večer na Žižkově zamlženo.

Děsí-li vás řvavě proklamovaná pohoda Spojených pražských ostrovů, přijde vám dnes možná vhod zalézt do sklepení a vystavit se akustické kompenzaci ve znamení chmurných postindustrálních nálad. Na akci Death Parade se v Kině U pilotů představí projekty z kultovní švédské stáje Cold Meat Industry v čele s Brighter Death Now. Zpěvák Sunn O))) Attila Csihar (na obrázku) vystoupí v čele projektu Void Ov Voices, poměrně exotické končiny, totiž Rusko a Rumunsko, budou zastupovat jména Darkrad a Narkoleptik. A to zdaleka není vše, jak se můžete dočíst zde.

Industriálních festivalů je v Čechách pomálu a stejně občas kolidují. Ten IV. chomutovský se koná rovněž dnes, a to v kostele sv. Ignáce. Vystoupí Vladimír Hirsch, Tábor radosti, Kaspar von Urbach a Birds Build Nests Underground.

Sbírání bootlegů – pirátských alb není vzhledem k jejich většinou pofidérní pro každého. Pokud si ale někdy chcete poslechnout japonské Les Rallizes Dénudés, nezbývá vám nic jiného než se s ní smířit. Tahle skupina totiž funguje poněkud jinak, než bývá zvykem: koncem šedesátých let vznikla v radikálně levicových divadelních kruzích a její vystoupení připomínala warholovskou show Exploding Plastic Inevitable – zpěvák a kytarista Takeshi Mizutani ostatně miloval zpětné vazby a hlukové stěny druhého alba Velvetů a debutové desky tria Blue Cheer. První studiové nahrávání Rallizes dopadlo tak katastrofálně, že se Mizutani rozhodl do studia již nikdy nevkročit a na všech koncertech nadále hrát uzavřený repertoár několika písní s repetitivními riffy, nad nimiž divoce čaroval hlasem a kytarou. Když se baskytarista Rallizes Moriyasu Wakabayashi 31. března 1971 spolupodílel na únosu letadla do Severní Koreje (čeští rockeři jistě vzpomenou na seriálové Mimikry a olympikovskou perlu Únos), uzavřel se paranoiou stíhaný Mizutani do izolace a několik let vycházel ze svého bydliště pouze na nejnutnější nákupy. Kult Rallizes ale rostl a Mizutani s nejrůznějšími doprovodnými hudebníky začal na přání oddaných příznivců sporadicky vystupovat. Každý koncert byl nahráván a početná diskografie bootlegů nejrůznější kvality se jednou stane jediným odkazem jedné z nejneobvyklejších skupin v dějinách rocku.