Petr Ferenc Philip Jeck: Sand1. 9. 2008

Po Surf, Stoke a 7 čtvrté album liverpoolského hráče na obstarožní gramofony, jehož název začíná na písmeno s a které obsahuje sedm tracků (mezitím Philip Jeck ovšem vydává i jiná alba). Obal s fotografiemi vzorů záclon také není novinkou a ničím novým není ani sbírka vinylových desek, z nichž Jeck získává svou hudbu. Naopak, tato kolekce černých placek je čím dál ošuntělejší a ohlazenější. Písek v názvu alba je tím živlem, který obrousil hrany někdejších skřípavých koláží, vznikajících za použití gramofonů, smyček z minidisků, efektů a jednoduchých samplerů Casio SK, do podoby hladkých oblázků. Jeckův přístup už dávno není postmoderně plundrující, připomíná spíš životní postoj „poustevníka“ uzavřeného například v antikvariátu mezi milovanými, věkem lehce páchnoucími svazky. (Možná, že je Jeck takovým Ivanem Wernischem zvuků.)

Aktuální sedmička improvizací byla nahrána během koncertů v Holandsku a Anglii. Jeckova vystoupení jsou vždy táhlým a bohatým proudem s občasnou decentní repeticí, fragmenty vystřižené z koncertních nahrávek mají pokaždé sytý zvuk a (zcela logicky) tvoří dojem hudby, která plně zněla dávno předtím, než byla puštěna. Z takto majestátního základu je pohodlné soustředit se na co nejtitěrnější detaily a nechat posluchače tápat po drobnostech ukrytých pod tlustou vrstvou popraskané polevy.

Rozpoznatelné útržky použitých hudeb a přeskakující drážky desek, které – upraveny samolepkami – tvořily strojový rytmus, jsou minulostí. Současný Jeck pracuje s chybami v rychlosti přehrávání, echy a delayi i dlouhatánskými smyčkami částí desek nahraných na minidisk, celek téměř postrádá ostré střihy a plyne téměř ambientně, navíc poměrně tiše (slyš střed alba nazvaný Shining). Ani trojice čísel nesoucích v názvech slovo „fanfáry“ není o moc hlasitější, jen o něco výrazněji naznačuje rytmus. Samotný zvuk fanfár je měkkého, smyčcového původu. Pro vřeštící trumpety na albu není místo.

Pro vstup do Jeckova uhrančivého vesmíru je album Sand stejně vhodné, jako jeho tři předchůdci jmenovaní v samém začátku této recenze.

Philip Jeck: Sand

Touch (www.touchmusic.org.uk)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!