Jan Faix Durman & Posejpal: Live 201217. 12. 2012

Durman & Posejpal: Live 2012

Unusual Records (http://www.unusualrecords.cz)

 

Jedna z nejdéle působících českých freejazzových sestav si v letošním roce, kdy oslavila čtyřicet let společné práce, připsala několik významných počinů. Dosavadní existenci dua zmapoval reprezentativní dvojdisk In The Circles Of Time vydaný na značce Polí5, první vinylový titul labelu Unusual Records se věnuje již jeho současnosti. Titul Live 2012 přináší materiál pořízený při letošním koncertu v pražském Café V lese uskutečněném v rámci koncertní série Wakushoppu. Jiří Durman zde tradičně obsluhoval větší arzenál saxofonů, perkusí a basklarinet, Miroslav Posejpal se tu tentokrát ponořil pouze do meditace s baskytarou.

Tato koncertní nahrávka může vést posluchače k mnoha zamyšlením, například tím, že v  mnohém popírá obecná tvrzení o improvizované hudbě, v jejímž kontextu je duo často publikem vnímáno. Oba hráči zde prezentují řadu ze svých již po léta probádaných, ustálených a známých výrazových prostředků. Standardním melodicko-harmonickým základem je pro ně uvolněná modalita a třeba celková forma je často předem dána například Durmanovým pravidelným střídáním jednotlivých nástrojů - citlivě vygradované sólo na některý z dechů (nezapírající přitom respekt ke klasicizujícímu meditativnímu soundu v duchu například produkce Manfreda Eichera a značky ECM - např. k Johnu Surmanovi, Janu Garbarekovi), následná práce s perkusemi, výběr dalšího dechu atd. (myšleno jako "a tak dokola"). Často se také v této disciplíně zohledňuje společná souhra, ale tu tady lze (stejně jako v jakémkoli jiném žánru) chápat spíše jako dobře splněnou základní podmínku než jako dosažený cíl.

V jistém smyslu se potom může dojít ke zjištění, že o improvizaci jde přinejmenším v případě této nahrávky vlastně naprosto minimálně. Oba hudebníci samozřejmě nesčetněkrát předvedli, že disponují podstatně širší škálou výrazových prostředků a přístupů, a udržení projevu dua ve výše popsaných úzkých mantinelech tak lze začít chápat i jako docela slušný radikalismus. Ten je zde navíc produkčně dotažen do konce úplného z nejúplnějších, když nahrávka, kterou lze charakterizovat jako nijak nevybočující ze standardní produkce kapely, vychází v limitované vinylové edici (66 kusů) výpravné tak, že v Čechách snad nemá obdoby. Protiváhou osmnáctiminutové nahrávce je na druhé straně bílé desky grafika, společně s přiloženým referenčním CD-R se pak vše nachází v designově čistém a navíc interaktivním obalu. Luxus.

Celek tak neútočí jen na více smyslů, ale i na různé představy příjemce o jeho vlastním vnímání uměleckého díla. A než si každý ujasní vlastní zařazení celého tohoto artefaktu do sítě estetických přístupů, jako jsou třeba chápání hudby jako neustálého procesu, dekadentní lartpourlartismus, zenové upuštění od přeci jen zdánlivé logiky příčin a důsledků, kontinuální sdílení tradice bez zbytečných osobních ambicí, někde v dálce pak třeba i oslava art brut či mozartovské klasicistní čistoty, bude deska každopádně hodně ohraná.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie