Petr Ferenc Kaztalien: Feral Field; Old Komm: Ventspils13. 5. 2013

Kaztalien: Feral Field

Etched Traumas (http://www.etchedtraumas.net)

Old Komm: Ventspils

Discrepant (www.discrepant.net)

 

Občas mám dojem, že moje příspěvky do této recenzní rubriky jsou katalogem posluchačských nejistot. Nová položka: nahrávky, jejichž téma, obal a přiložená tisková zpráva jsou tak sugestivní, že znemožňují jakékoli úsilí o nezaujatý poslech.

Na stará kolena se stávám rusofilem. Mám pocit, že zatímco ostatní národy omílají poudačky, Rusové tvoří literaturu; mám pocit, že ruské dějiny jsou jaksi syrovější a méně banální než jiné dějiny; mám pocit, že nejkrásnější písně jsou dumky; mám pocit, že Sibiř je nejvýstižnějším synonymem pro nekonečno a důkazem, že příroda s člověkem ještě stále vyběhne, kdykoliv si zamane, a konečně mám pocit, že Jan Eskymo Welzl věděl, proč tam wlezl… Jen ta vodka mi furt nejede.

Samozřejmě přeháním, ale po přečtení předchozích řádků snad pochopíte mé nadšení a hrůzu z titulů, které jsou dílem ruských hudebníků a navíc se zabývají géniem loci Ruska a bývalého SSSR.

Jednočlenný projekt Kaztalien z ruského Tambova, se podle portálu Discogs „vlastním jménem“ jmenuje EGA, hraje ambient a coby umělce jej zajímá zejména vztah člověka a přírody. Tématem download alba Feral Field je „divoká planina“, oblast severně od Černého a Azovského moře (mezi Donem, Kyjevem a Dněstrem), do jejíž dějin krvavě zasahovala Zlatá horda, Tataři, Litevci i kozáci. Přestože dávné mohyly a jizvy po bitvách pomalu pohlcuje dravec industrializace, píše se v tiskové zprávě, duch místa je stále neobyčejně silný.

Kaztalienova interpretace tohoto ducha není hudebně-historická (ani třeba hudebně-esejistická), ale ryze metaforická. Zhudebňují se zde „pocity“. O ambient se jedná jen zčásti: hutné plochy a drones jsou samozřejmostí, struktury zvuků akustických nástrojů, samplů a terénních nahrávek, které se nad tímto základem klenou, ale prozrazují skladatelský přístup a aranžérský um. Kaztalienovi ke štěstí nestačí, že jsou jeho skladby dost dlouhé na to, aby nás odnesly do říše snění. Každá z jedenácti položek alba (poprvé, také online, vyšlo již o rok dříve, to ale bylo o skladbu chudší) má výrazné repetitivní hlavní téma a zapamatovatelný arzenál zdobných ruchů, náhoda zde nemá místo. Ruský postindustriální ambient má svůj typický zvuk, v němž nalézáme patos široké duše i tesknou zpěvnost zmíněných dumek. Máte-li rádi třeba Closing The Eternity, Cisfinitum nebo Roricat, bude i Kaztalien vaším šálkem čaje. Je to koneckonců free download, takže si názor bezbolestně udělejte sami: http://www.etchedtraumas.net/discography/feral-field/.

V případě druhého titulu ale budete muset sáhnout do kapsy a koupit si vinyl. Dvojice Old Komm pochází ze Samary a ve svém pojetí industriální hudby pracuje s terénními nahrávkami, nalezenými zvuky, rozbitými syntezátory a nahrávkami kostelních varhan – na které dlouhých čtyřicet let hrával otec jednoho z členů dua.

S vědomím, že býti varhaníkem v kostele nebylo v Sovětském svazu jenom tak, kvačím s postřehem, že tvorba Old Komm je historicky opravdovější než snění Kaztalien, a tudíž v čemsi působivější. Jenže, nemůže za to jen press release, fotky na obalu a téma dvouskladbového dvanáctipalce, který zvukem i obrazem zachycuje mizející industriální šarm lotyšského přístavu Vindavy? Realismus považuji za královskou disciplínu  literatury, je ale královskou disciplínou i v hudbě? A existuje vůbec v hudbě? (Občas závidím generaci odkojené empétrojkama: Obal? Sleeve-note? Co to je?)

Srovnám-li oba tituly bez přihlížení k jejich nehudebním aspektům, přestože tyto byly významnou inspirací stojící u jejich samotného vzniku, jsou Old Komm o něco temnější a neklidnější, melodickou táhlost ale mají s Kaztalien společnou. Zkrátka, zaujme-li vás jeden z obou zde představených titulů, vsadím se, že vás potěší i druhý. Poslouchají se moc hezky, i když s nimi mám takové trápení.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie