Petr Studený MaerzMusik 2013: Ve znamení korektnosti23. 5. 2013

Dvanáctému ročníku MaerzMusik, festivalu pro soudobou hudbu, dominovala tři vzájemně propojená témata: bicí nástroje, minidrama – monodrama – melodrama a [prů]lomy: Turecko – Levanta*) – Maghreb**). První část festivalu byla věnována hudbě pro bicí nástroje, jejíž rostoucí význam a plnou emancipaci bylo možné zaznamenat v minulém století. Řekneme-li dokonce, že 20. století bylo zlatou érou bicích nástrojů, nebudeme příliš přehánět. Vše začalo oslavou techniky, pokroku a jejich zvuků/hluků futuristy na počátku 20. století (hlukový orchestr Intonarumori Luigiho Russola, Slévárna Alexandra Mossolova) a Life Pulse Prelude Charlese Ivese s 20 simultánními metrickými vrstvami. Další cesta vedla přes epochální díla Edgara Varèse (Ionisation), Johna Cage (Construction in Metal), Iannise Xenakise (Persephassa, Rebonds), Steva Reicha (Drumming) a Helmuta Lachenmanna (Air). Na letošní MaerzMusik však s výjimkou Helmuta Lachenmanna žádné z těchto známých děl nezaznělo. Dramaturgie festivalu se věnovala skladbám z posledních let od známých autorů (Christian Wolff, Helmut Lachenmann, Brian Ferneyhough), skladatelům střední generace (Michael Gordon, Daniel Ott, Oliver Schneller) i nastupující mladé generaci (Anthony Pateras, Thomas Meadowcroft, Matthew Shlomowitz, Rohan Drape). Prostřední část festivalu byla věnována formám experimentálního hudebního divadla, hudební performanci a intermediálnímu umění, které se v posledních desetiletích bouřlivě vyvíjelo při velkých operních domech, je nesmírně rozmanité a nelze je povětšinou zařadit do žádných z běžných schémat. Tato díla často vznikají jako otevřený proces – výsledek práce uměleckého souboru. Za všechny jmenujme Christu Wolff a její vyprávění Kassandra, jakož i monumentální oratorium The Cave Steva Reicha a Beryl Korot. Závěr MaerzMusik patřil nové hudbě umělců z islámských zemí v prostoru Středozemního moře – velkého regionu, velmi kulturně i společensky rozdílného, v němž se v každodenním životě střetávají politické, společenské i kulturní odlišnosti – v pestré rozmanitosti se představili skladatelé z Turecka, Libanonu, Jordánska, Egypta, Palestiny, Sudánu a Maroka.

Na poslední část MaerzMusik jsem se nevypravil náhodou. Chtěl jsem naživo vidět nejen operu Steva Reicha, ale byl jsem zvědav, nakolik mě překvapí naprosto neznámí skladatelé z „třetího světa“. Hlavním středobodem letošní MaerzMusik byl Haus der Berliner Festspiele – ať již to byly orchestrální řady, performance či pozdně večerní experimentální kusy. Jednu z mála výjimek tvořila jemná zvuková instalace v gelbe MUSIK, galerii a obchůdku s hudebními lahůdkami, která se nachází o pár desítek metrů dál v téže ulici zvané Schaperstraße v samotném centru Berlína.

 

Steve Reich & Beryl Korot „The Cave“

Ensemble Modern

Haus der Berliner Festspiele

pátek 22.03.2013, 19:30 hodin

LRG MM1

V roce 1993 na festivalu Wiener Festwochen byla uvedena premiéra společné produkce skladatele Steva Reicha a videoumělkyně Beryl Korot s názvem The Cave [Jeskyně]. Byl to Reichův první příspěvek do operního žánru – spolu s Beryl Korot sledovali od dávných věků stopy vzájemných vztahů mezi židy a muslimy. The Cave zpřítomňuje čtyři tisíce let starý příběh Abrahama, jeho žen Sarah a Hagar a jeho synů Ismaela a Isaaka. V tomto dávném příběhu se zároveň odráží historická situace na Blízkém východě z doby vzniku tohoto díla, tj. v letech 1989 až 1993 – stále aktuální téma, které svým vývojem v posledních době nabralo na výbušnosti.

Základ opery The Cave tvoří nahrávky rozhovorů s Izraelci, Palestinci a Američany. Odpovědi na vždy totožné otázky „Kdo byl Abraham? Kdo byla Sarah? Hagar? Ismael? A Isaak?“ zobrazují rozmanité způsoby pohledu různých kulturních kruhů a tvoří kaleidoskop vzpomínek a reflexí. „Místo psaní libreta jsme začali s vylíčením příběhu podle dvou posvátných knih – bible a koránu. Nemám moc rád, když pěvci  zpívají biblické role. Nemůžeme přece vůbec vědět, jak tyto 4000 let staré postavy vypadaly, a vždy je poněkud komické, když se je někdo snaží portrétovat. Skutečností je, že Abraham a ostatní osoby existují jen ve slovech a myšlenkách žijících osob. V našem kusu The Cave žijí v odpovědích osob, jichž jsme se tázali,“ přibližuje Steve Reich genezi své opery. Beryl Korot vytvořila z videomateriálu na základě odpovědí v těchto rozhovorech subtilní fragmenty a obohatila je počítačovými tisky citátů z bible a z koránu. Na pěti velkých plátnech umístěných nepravidelně nad jevištěm se jednotlivé obrazové sekvence zmnožují, překrývají a časově promíchávají. Tyty obrazové a zvukové dokumenty tvoří základ pro instrumentální hudbu. Melodii řeči použil Steve Reich jako výchozí hudební materiál, zdvojil jej a zharmonizoval. Opera The Cave tak představuje „nový druh hudebního divadla“ ve formě „multimediální opery“ spojující hudbu s různými videosekvencemi dokumentárního charakteru.

Do posledního místa vyprodaný sál Haus der Berliner Festspiele viděl nepochybně jeden z vrcholů letošní MaerzMusik. Zajímavé byly reakce publika na odpovědi jednotlivých představitelů – encyklopedicky zasvěcené odpovědi dotazovaných Izraelců, náruživé až fanatické reakce a výklady Palestinců a humorné odpovědi Američanů, často prokazující naprostou neznalost tématu. Nejde samozřejmě jen o text a jeho konsekvence, nedílnou součástí je Reichova hudba, modulovaná podle melodiky hlasu a přízvuku odpovídajícího. Zvolené téma, symbolický význam i vybraný žánr staví The Cave velmi vysoko v hierarchii Reichových děl a potenciál pro živé uvedení zvyšuje i svým originálním vizuálním provedením. Je třeba v každém případě též zmínit soubor Ensemble Modern, který Reichovu operu precizně nastudoval a uvedl. Soubor vznikl v roce 1980 z členů Mladé německé filharmonie a patřil k prvním souborům hrajícím výhradně soudobou hudbu. Soubor má své domovské sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem a v současnosti se skládá z 19 sólistů vystupujících v mnoha koncertních řadách a hostujících vystoupeních. Technická suverenita, nezřízená radost z experimentování a žánrově široká paleta sahající od Marka Andreho až po Franka Zappu přinesla souboru velké úspěchy a celosvětový věhlas, jemuž nezůstal ani tentokrát nic dlužen.

Steve Reich & Beryl Korot: The Cave

 Steve Reich, hudba; Beryl Korot, video; Ensemble Modern, Synergy Vocals, Jonathan Stockhammer, vedení; Jürgen Koß, světlo; BIG cinema, videoprojekce; Norbert Ommer, zvuková režie; Felix Dreher, zvuková technika; Marcel Welke, inspicient



Cevdet Erek, Musikî Müzik

instalace

gelbe MUSIK

pátek 22.03. až neděle 27.04.2013

zahájení 21.03. v 17:00 hodin

LRG MM2

Pokud jste během letošní MaerzMusik v přestávce mezi odpoledním a večerním koncertem zavítali do gelbe MUSIK, galerie a obchůdku paní Ursuly Block s nevšední hudbou a knihami v Schaperstraße, který pojí dlouholetá spolupráce s MaerzMusik, mohla vás mezi několika tisíci disky, vinyly a knihami zaujmout i zvukově jemná a na první pohled okouzlující zvuková instalace. Její autor Cevdet Erek, rodák z Istanbulu, původně vystudoval architekturu, zvukovou techniku a zvukový design v Turecku. Ve svých pracích vždy akcentuje charakteristiky příslušného daného místa – videa, světelné diody, rytmizované zvuky a obrazy jsou základními prvky jeho projektů, v nichž se často jedná o změněné vnímání a pocit prostoru. Poprvé se v Německu výrazně prosadil v roce 2012 svojí instalací Room of Rhythm na dOCUMENTA (13) v Kasselu. Součástí instalace byly předměty, které vlastní každý z nás – několik sklenic na víno a mobilní telefon. Kromě působivé vizuální podoby byl prostor zaplněn subtilním zvukem rezonujícím ve skleněných nádobách, zčásti naplněných tekutinou (v tomto případě příznačně naplněných ajranem – tradičním tureckým nápojem vyrobeným z jogurtu a vody).

 

 

Cevdet Erek „Musikî Müzik“

Zvonění

sklenice na víno,

vyzvánění,
ajran uvnitř sklenice na víno,
iPod uložený ve sklenici na víno,
8 tracků mono,
skleněná baňka,
opakování

 

Tarek Atoui „Metastable Circuit“

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

pátek 22.03.2013, 22:00 hodin

LRG MM3

Bejrútský hudebník, zvukový umělec a programátor Tarek Atoui vytvořil pro festival dOCUMENTA (13) v Kasselu v projektu nazvaném „Metastable Circuit“ autonomní elektroakustický nástroj: komplet sestávající z počítačů, hardwaru a softwaru, kontrolerů, touchpadů, ovladačů, spínačů a počítačových rozhraní, vzájemně propojených do sítě, který neustále generuje nové příběhy a koláže ze zdánlivě nevyčerpatelného zdroje konkrétního zvukového materiálu.

Jsou to tisíce zvuků a hluků, které Tarek Atoui řadu let nachází, sbírá, nahrává a sampluje. „Kdykoliv skladbu „Metastable Circuit“ hraji, mění nástroj svoje zvuky a přivádí umělce do situace simultánního poslechu, učení a improvizování,“ přiznává Tarek Atoui. Spíše než bezprostřední modulace zvuku je v centru dění míchání zvuků a hraní nejrůznějších samplů. Jemný zvuk smyčců vzápětí střídají elektronické beaty, klasické bicí nahrazuje difuzní a hutný šum. Performance Tareka Atouise je fascinující, virtuózní a taktilní hudební hra, která podněcuje naše smysly a přitom nepozorovatelně podniká velkou epickou cestu historií a estetikou poslechu. Zdánlivě neslučitelné a vzájemně cizí prvky se spojují do nepřetržitě proudícího, vše sjednocujícího zvukového toku.

Vizuálně i zvukově atraktivní performance, patřící do širokého řečiště experimentální elektronické hudby, ukázala všem přítomným, jak pestrá a různorodá může být dramaturgie dnešního festivalu soudobé hudby.

Tarek Atoui „Metastable Circuit“

Sonic Arts Lounge

Tarek Atoui, skladba/performance/elektronika

 

 

Hezarfen Ensemble

Díla tureckých skladatelů

Haus der Berliner Festspiele

sobota 23.03.2013, 19:30 hodin

LRG MM4

Ve 20. století se turečtí skladatelé dlouho snažili o to, aby zněli co možná nejvíc „turecky” a zároveň „západně”, přičemž obvykle používali lidovou hudbu jako zdrojový materiál pro modernistické skladby určené výhradně pro západní orchestry a formáty. To se však změnilo. V posledních letech existují enklávy nezávislých tureckých skladatelů v Nizozemí, Německu (zejména v Berlíně), Francii (zejména v Paříži) a USA, kteří spolupracují s předními institucemi a pedagogy. Dnes je běžné, že se ctižádostiví mladí turečtí skladatelé vydávají do zahraničí, kde se prosadí a poté se vracejí zpět domů. Ještě před nedávnem se těmto skladatelům po jejich návratu málokdy podařilo získat skladbu na zakázku, ale v posledních deseti letech se scéna výrazně změnila. Dnes je Istanbul líhní soudobé hudby, v níž souboru Hezarfen Ensemble náleží přední role.

Soudobá turecká hudba je daleka toho, aby se prezentovala jako uzavřená identita, svoje posluchače oslovuje právě tím, že ji nelze zařadit do žádného z běžných šuplíků. Programem koncipovaným pro letošní MaerzMusik, který měl podtitul [Prů]lomy: světlo a stín, se Hezarfen Ensemble pokoušel otevřít prostor pro tuto odlišnost. Tolga Yayalar a jeho mikrotonální post-spektrální krajiny („di luce e ombra“), Onur Türkmen a jeho nové interpretace tradičního tureckého smyčcového nástroje kemençe v rámci monofonního konceptu jedné linie („hat“), Zeynep Gedizlioğlus a jeho eruptivní postscelsiovská vize mediteránní identity („Akdenizli“), jakož i další představují mladou generaci tureckých skladatelů používajících širokou paletu prostředků s cílem najít svůj vlastní hudební hlas.

Při poslechu skladeb pocházejících z posledních šesti let přes veškerou snahu souboru Hezarfen  Ensemble i jednotlivých autorů se posluchač neubrání dojmu, že vliv západní hudby a její inspiprace převážily až příliš. Jen Onur Türkmen a jeho originální spojení soudobé kompozice s tradičním nástrojem kemençe zůstal ve svém projevu originálním způsobem turecký – ostatní svůj vlastní hudební hlas teprve hledají.

Hezarfen Ensemble: [Prů]lomy: světlo a stíny

Zeynep Gedizlioğlu: Akdenizli – Das Mediterrane pro housle, violu a klavír (2007)

Tolga Yayalar: di luce e ombra pro soubor (2005) DE

Füsun Köksal: Smyčcový kvartet č. 1 (2004) DE

Onur Türkmen: Klobouk pro kemençe a soubor (2011) UA

Hasan Uçarsu: El Emeği – Handgemacht pro soubor (2012)

Zeynep Gedizlioğlu: Susma – Schweige nicht - smyčcový kvartet č. 2 (2007)

Ahmet Altinel: Gnomus pro soubor (2007)

Hezarfen Ensemble, Ulrich Mertin / Michael Ellison, vedení

 

Hassan Khan „Superstructure (II)“

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

sobota 23.03.2013, 22:00 hodin

LRG MM5

Hassan Khan žijící v Káhiře a tvořící rozsáhlé multimediální hudební skladby a instalace, sliboval ve své anotaci ke skladbě Superstructure (II) oslavu egyptské lidové hudby, živě modulovanou elektroniku a v samotném finále minimalistickou reinterpretaci egyptských klasiků raného 20. století, to vše v nové artikulaci tzv. shaabi hudby. Místo toho laciná elektronika, stereotypní diskotékové beaty a synteticky znějící lidová hudba z laptopu. Když se po půlhodině rozzářil u stropu zavěšený stroboskop, náročné berlínské publikum začalo ve velkém znechuceně odcházet. Vydržel jsem celých devadesát minut, ale v podstatě jen proto, že mě zajímalo, zda se dramaturgie MaerzMusik mohla skutečně tolik splést. Po skončení jsem mohl konstatovat jediné - ano, mohla. 

Hassan Khan: Superstructure (II) (2013) UA

Sonic Arts Lounge

Hassan Khan, skladba/performance/elektronika

 

 

Nová hudba v turecko-arabském středomoří

[Prů]lomy: Mezinárodní sympozium

Haus der Berliner Festspiele

neděle 24.03.2013

 

Téměř šestihodinové sympozium na téma Nová hudba v turecko-arabském středomoří nepřineslo žádné překvapení. Příspěvky zůstaly ve formě jakési prezentace – vlastního labelu, žánru nebo hudebního tělesa –, anebo vyprávění více či méně osobního příběhu. Většina příspěvků měla formu referátu čteného z předem připraveného materiálu, jisté omezení pro některé přednášející představovala i angličtina,  jediný jazyk tohoto sympozia (i pro německé řečníky). Závěrečná panelová diskuse šesti účastníků (Seth Ayyaz, Thomas Burkhalter, Martin Greve, Alper Maral, Samir Odeh-Tamimi, Sharif Sehnaoui) se odehrávala v korektním sledu šesti monologů, které bylo nesnadné moderovat (Oliver Schneller), natož pak dostat se k nějakému zajímavému společnému resumé. Žádané osvěžení nepřinesly ani otázky z publika v samotném závěru sympozia, které představovaly spíše poznámky osobního charakteru a zdvořilostní fráze. Škoda!

 

Elektroakustická hudba: Pionýři / Nová generace

[Pře]lomy: Od musique concrète až po digitální věk

Haus der Berliner Festspiele

neděle 24.03.2013, 17:00 hodin

LRG MM6

Pionýři: Turečtí a arabští skladatelé v Columbia-Princeton Electronic Music Center (1950-1965)

Arabská hudba a avantgarda či elektronika – to na první pohled nejde příliš dohromady. Ale opak je pravdou: jejich zástupci byli od samého počátku přitom a jejich význam a přínos je nepřehlédnutelný. Po 2. světové válce se svět – včetně uměleckého – ocitl v bodě nula. V evropské poválečné kultuře byly patrné velmi silné polarizační tendence, které se promítly i do historie elektroakustické hudby. Byly to zejména střety mezi Francouzi v čele s Pierrem Schaefferem jakožto zastánci musique concrète komponujícími s konkrétními zvuky, jimž nebyla cizí ani tradiční hudební, jakož i narativní a poetická zvuková řeč, a Němci jakožto obhájci čisté elektronické hudby, dávajícími přednost čistě syntetickému zvukovému materiálu, jímž zprvu rozšiřovali uprázdněné teritorium po serialismu. Zcela stranou stáli Američané, kteří se pokoušeli o nastolení nového řádu, u nichž se nezávisle na evropských trendech vyvíjela tzv. music for tape. Jejím střediskem se staly univerzity Columbia v New Yorku a Princeton v New Jersey, resp. jejich společné Electronic Music Center, v němž prováděli svoje první pokusy s tape music Vladimir Ussachevsky a Otto Luening.

Na jedné z prvních a celosvětově nejvíce rozšířené gramofonové desce s elektronickou hudbou s názvem „Electronic Music“ (Turnabout TV 34004S, 1964) najdeme jména jako İlhan Mimaroğlu, Walter Carlos, Andres Lewin-Richter a Tzvi Avni. Mimaroğlu je Turek, Avni Izralec. Jiná raná gramofonová deska tohoto žánru je „Columbia Priceton Electronic Music Center“ (Columbia MS-6566, 1964). Obsahuje raná elektroakustická díla skladatelů, jako je Bülent Arel (Turecko), Halim El-Dabh (Egypt), Vladimir Ussachevsky (Mandžusko/USA), Mario Davidovsky (Argentina), jakož i Milton Babbit (USA) a Otto Luening (s německými kořeny). Columbia-Princeton Electronic Music Center doslova a do písmene sjednocovala národy.

Další významnou deskou z těchto let byla „Electronic Music: John Cage, Luciano Berio, İlhan Mimaroğlu“ (Turnabout TV34046S, 1966) se skladbami Fontana Mix, Visage a Agony. Tato díla jsou samozřejmě mnohem starší než jejich vydání a existovala celá řada dalších gramofonových produkcí. Co však je na tomto výběru zřetelné, je situace týkající se mezinárodních vztahů a vzájemné kooperace. V této souvislosti nelze nezmínit spolupráci skladatelů Bülenta Arela a İlhana Mimaroğlu na realizaci patrně nejznámější skladby elektronické hudby Poème électronique (a rovněž Déserts) Edgara Varèse. Účelem tohoto poměrně dlouhého úvodu, který patří spíše do hudební historie, bylo dokumentovat, jak významnou roli sehráli arabští skladatelé v počátcích elektroakustické hudební scény.

V první části neformálního odpoledního poslechového posezení v přilehlých prostorách hlavního sálu Haus der Berliner Festspiele zazněly rané skladby pionýrů arabské elektroakustické hudby. Halim El-Dabh (nar. 1921) a jeho skladba Ta'abir al-Zaar, představující vylíčení božského obřadu, později přejmenovaná na Wire Recorded Piece, je jednou z nejranějších elektroakustických skladeb vůbec. Díky své práci v egyptském rozhlasu měl El-Dabh možnost experimentovat s dříve analogovými audiotechnologiemi. Třebaže použil naprosto základní akustické vlastnosti zvuku, jako je dozvuk, spektra alikvotních tónů nebo fenomén prostorové rezonance, je skladba co do svého účinku naprosto mimořádná a osobitá. Výsledkem silného zvukového zkreslení, vzniklého při nahrávání v dozvukové komoře, byla nakonec strašidelná verze klasického zpěvu ze Středního východu. Strašidelně zní i Meditation in White Sounds z roku 1959. Extrémně zpomalené zvuky zvonů jsou spojeny s artefakty šumu a odkazují svým spojením na vliv tehdejšího vedoucího skladatele Centra Otty Lueninga.

Skladbu Stereo Electronic Music No. 1 tureckého skladatele Bülenta Arela (1919-1990) označil jeho kolega Mario Davidovsky za „pohyblivou sochu z čistě syntetických elektronických zvuků“. Tato desetiminutová skladba pochází z doby, kdy se ještě pracovalo s nůžkami a bez tónových generátorů. Protipólem kontinuálních textur v pozadí jsou jasně artikulované zvuky vyrůstající z nich jako větve stromu a tvořící skladatelský kontrast. İlhan Mimaroğlu (1926-2012) nebyl jen znalcem nové hudby a filozofie, nýbrž též výtvarného umění. Řada jeho skladeb má hluboké asociativní souvislosti s výtvarnými díly – Jean Dubuffet, Jackson Pollock a Arshile Gorky, abychom jmenovali alespoň některé. Patří k nim i skladba Agony (Visual Study No. 4, after Arshile Gorky), která zazněla v rámci elektroakustického odpoledne na letošní MaerzMusik. Skladba je výrazem skladatelových sympatií k tomuto arménsko-americkému výtvarníkovi a je pokusem vyjádřit pouhými elektronickými zvuky jeho explozivní spontaneitu.

Generace mladých skladatelů elektroakustické hudby byla zastoupena čtyřmi skladateli. Mazen Hussein, Mehmet Can Özer, Seth Ayyaz a Alper Maral se představili každý jednou skladbou, které měly přes veškerou rozmanitost společného jmenovatele – hledání a nacházení nového významu a zvukové podoby lidské řeči v elektroakustické skladbě. Úryvky zachycených slov pocházely z prostředí každodenního života, jakož i vlastních autorských textů čtených v různém rytmu a zvukomalebnosti ve čtyřech různých jazycích (Mémoire – Départ), filosofických textů asociovaných konkrétními zvuky (Leibniz'e), čtených posvátných arabských textů z koránu (The Reminder), jakož i textů pocházejících z divadelního představení (Theater Entropie). V rámci elektroakustického odpoledne tedy v první části zazněly skutečné perly z elektronické a elektroakustické historie, aby se po krátké pauze posluchač ponořil do žhavé současnosti, plné dokonalých zvukových dobrodružství z exotických krajin.

Konec dobrý – všechno dobré, dalo by se říci závěrem. Letošní ročník MaerzMusik neměl natolik silné téma ani nehostil tak výrazné představitele, aby mohl působit kompaktním a výrazným dojmem. Bylo to patrné i z několika koncertů, jež jsme mohli vidět a slyšet. Přesto bylo velmi zajímavé poslechnout si hudbu z jiných než běžně dostupných, viděných a slyšených končin, kterou aby člověk – pokud ji chce skutečně naživo zažít – hledal na našem nepříliš vzdáleném kontinentě lupou.

 

Elektroakustická hudba: Pionýři

Halim El-Dabh: Wire Recorder Piece (1944); Meditation in White Sound (1959)

Bülent Arel: Stereo Electronic Music No. 1 (1961)

İlhan Mimaroğlu: Agony (1965)

 

Nová generace: Elektroakustická hudba

Mazen Hussein: Mémoire – Départ (2007)

Mehmet Can Özer: Leibniz’e (2009)

Seth Ayyaz: The Remainder (2012)

Alper Maral: Theater Entrophie (2012)

Seth Ayyaz / Alper Maral / Oliver Schneller, zvuková režie

 

 

MaerzMusik 2013 – KOMPLETNÍ program

Michael Gordon „Timber“

Slagwerk Den Haag

Haus der Berliner Festspiele

pátek 15.03.2013, 20:00

 

Christian Wolff / Robyn Schulkowsky & Joey Baron

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

pátek 15.03.2013, 22:00

 

Oliver Schneller „Polis. Istanbul – Kairo – Jerusalem – Beirut“

zvuková instalace

Haus der Berliner Festspiele

sobota 16. až neděle 24.03.2013, od 14:00

 

Charlotte Hug „Mercurial Touch“

zvuková instalace

Haus der Berliner Festspiele

sobota 16. až neděle 24.03.2013, od 14:00

 

Charlotte Hug „Slipway to Galaxies“

živá performance v instalaci „Mercurial Touch“

Haus der Berliner Festspiele

sobota 16. & pátek 22.03.2012, 18:00

 

Chico Mello „Pills or Serenades“

hudební divadlo

Haus der Berliner Festspiele

sobota 16. až pondělí 18.03.2012, 20:00

 

Speak Percussion Melbourne: Recital

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

sobota 16.03.2013, 22:00

 

Christian Dierstein: Recitál

Ott / Billone / Sarhan / Sciarrino / Ronchetti

Radialsystem V

sobota 17.03.2013, 16:00

 

Michael Jarrell „Kassandra“

hudební divadlo

Radialsystem V

sobota 17.03.2013, 20:00

 

Gene Coleman v rozhovoru s Lydií Rilling

rozhovor s umělcem

někdejší němé kino „Delphi“

pondělí 18.03.2013, 19:00

 

Portrait Gene Coleman

„Spiral Network“ / „A Page of Madness“

někdejší němé kino „Delphi“

pondělí 18.03.2013, 20:00

 

QuerKlang

experimentální komponování ve škole

Kammermusiksaal der Philharmonie

úterý 19. & středa 20.03.2012, 17:00

 

Beat Furrer a Wolfgang Mitterer v rozhovoru s Julií Gerlach

rozhovor s umělcem

Kammermusiksaal der Philharmonie

úterý 19.03.2013, 18:00

 

Ensemble Resonanz

Furrer / Mundry / Mitterer / Poppe

Kammermusiksaal der Philharmonie

úterý 19.03.2013, 19:00

 

Thomas Ankersmit / Marcelo Aguirre & Jens Brand

Sonic Arts Lounge

Berghain

úterý 19.03.2013, 22:00

 

Hasretim – Anatolská cesta

Dresdner Sinfoniker a Hezarfen Ensemble

Kammermusiksaal der Philharmonie

středa 20.03.2013, 19:00

 

Mazen Kerbaj & Sharif Sehnaoui / Erdem Helvacioğlu & Ulrich Mertin

Sonic Arts Lounge

Berghain

středa 20.03.2013, 22:00

 

Brian Ferneyhough a Helmut Lachenmann v rozhovoru s Ulrichem Moschem

rozhovor s umělci

Konzerthaus Berlin

čtvrtek 21.03.2013, 18:00

 

Konzerthausorchester Berlin

Lachenmann / Guézec / Ferneyhough

Konzerthaus Berlin, Velký sál

čtvrtek 21.03.2013, 19:30

 

Mahmoud Refat „Adventurous Republic“

Sonic Arts Lounge

Berghain

čtvrtek 21.03.2013, 22:00

 

Cevdet Erek „Musikî Müzik“

instalace

gelbe MUSIK

pátek 22.03. až neděle 27.04.2013, zahájení 21.03., 17:00

 

Steve Reich & Beryl Korot „The Cave“

Ensemble Modern

Haus der Berliner Festspiele

pátek 22.03.2013, 19:30

 

Tarek Atoui „Metastable Circuit“

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

pátek 22.03.2013, 22:00

 

Ensemble Adapter

turečtí, kurdští a jordánští skladatelé

Radialsystem V

sobota 23.03.2013, 16:00

 

Hezarfen Ensemble

Díla tureckých skladatelů

Haus der Berliner Festspiele

sobota 23.03.2013, 19:30

 

Hassan Khan „Superstructure (II)“

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

sobota 23.03.2013, 22:00

 

Nová hudba v turecko-arabském středomoří

[Prů]lomy: Mezinárodní sympozium

Haus der Berliner Festspiele

neděle 24.03.2013, 11:00

 

Elektroakustická hudba: Pionýři / Nová generace

[Prů]lomy: Od musique concrète až po digitální věk

Haus der Berliner Festspiele

neděle 24.03.2013, 17:00

 

ensemble unitedberlin & friends

Hudba z arabských zemí

Haus der Berliner Festspiele

neděle 24.03.2013, 19:30

 

„A“ Trio Mazen Kerbaj / Sharif Sehnaoui / Raed Yassin

Sonic Arts Lounge

Haus der Berliner Festspiele

neděle 24.03.2013, 22:00

 

 

___________________

*) Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast Východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře 

**) Maghreb znamená v arabských jazycích „západní“. Je to region v Africe na severu Sahary, západně od Nilu, konkrétně jsou to státy Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Libye a více či méně Mauritánie.

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie