Jan Hocek Sylvia Maessen & Irene Maessen: Inspired By Poetry (Chamber Music With Voice)3. 3. 2014

Sylvia Maessen & Irene Maessen: Inspired By Poetry (Chamber Music With Voice)

Future Classics Music (http://www.futureclassicsmusic.nl)

 

Sylvia Maesssen a Irene Maessen jsou sestry, první jmenovaná je skladatelka, ta druhá zpěvačka, sopranistka. Obě patří k nejlepším tvůrcům na poli soudobé hudby v Holandsku. V loňském roce jim vyšlo společné dílo, CD s titulem Inspired By Poetry a s podtitulem Chamber Music With Voice.

Sylvia Maessen, autorka veškeré hudby na albu, se narodila v roce 1959 v Haagu. Studovala hru na jazzový kontrabas a klasický hoboj, také muzikologii. Proto účinkuje v souborech a uskupeních napříč žánry (jazz, nové tango, opereta, symfonická a komorní hudba, klezmer). Od roku 2007 je členkou GeNeCo, sdružení holandských skladatelů.

Pro album Inspired By Poetry zhudebnila na ploše 47 minut devět básní z pokladnice světové poezie. „Hledala jsem básně, které reflektují všechny aspekty lidského života,“ říká skladatelka, „života nezávislého jedince, který se musí nějak vyrovnat s tímto bláznivým světem. Narazila jsem při tom na básníky z celého světa, různých jazyků a z různých staletí, kteří vyjadřovali svůj vlastní názor na společnost. A tak jsem se přesvědčila, a to je také motto celého alba, že vůbec nezáleží na tom, kdy a kde žijeme – člověk je člověkem kdykoli a kdekoli.“ A tak napsala hudbu, díky níž je každý verš, každé slovo umocněno, obzvláště když je vložila do úst své sestře, vynikající sopranistce Irene. Na albu se též podílely převážně instrumentalistky – kromě Sylvie Maessen s kontrabasem zde účinkují flétnistka Eleonore Pameijer, klarinetisté Yfynke Hoogeveen a John Anderson, houslistka Jacobien Rozemond, violoncellistka Nina Hitz, akordeonista Hans van der Maas, perkusista Arjan Roos a pianistky Marja Bon a Loes van Ras. Nádherně vypravený booklet obsahuje podrobný popis tvůrčího procesu, jenž vedl k výsledné nahrávce, stejně tak životopisy všech protagonistů a plné znění zhudebněných básní v originále plus v angličtině.

Prvním básnickým zářezem na albu Inspired By Poetry je současný holandský básník Martin Reints (nar.1950), a to v mistrné miniatuře Bui (Bouře) pro soprán, perkuse, piano a kontrabas, trvající pouze půldruhou minutu. I na tak malé ploše se ale může odehrát hodně vypjaté hudební drama. Svoboda přichází nahá, báseň ruského rebela Velimira Chlebnikova (1885-1922) zní v originále, přičemž Irene Maessen zpívá nádherně měkce, přitom emotivně, s odstíněnou dynamikou, až s divadelní dramatičností, zatímco instrumentální part (housle, klarinet a klavír) jde proti zpěvu v kontrapunktu, takže vzniklé napětí by se dalo krájet.

Rubaiyat (pro soprán a šest ozvučených vinných sklenek) je rozverná, ale zároveň znepokojující kompozice s textem básně středověkého perského barda Omara Khayyama, v anglickém překladu romantika Edwarda Fitzgeralda. Ony sklenky nebyly zvoleny náhodně – skladba vyjadřuje filozofii duchovních pochybností, carpe diem, hedonismu a rčení in vino veritas. Les Plaies du monde (Rány světa) pro soprán a piano pojímá veskrze moderními prostředky text středověkého truvéra jménem Rutebeuf, který velmi vyostřeně a satiricky poukazuje na společenské rozdíly, na propast mezi chudými a bohatými, z níž jednou vzejde ta skutečná apokalypsa. Nad zdramatizovaným, až hysterickým klavírem se vznáší zpěv, jenž kopíruje středověký kánon, postupem času však čím dál víc zhuštěnější a atonálnější.

Sylvia Maessen sáhla také po básni belgického kněze, píšícího však bohatou impresionistickou vlámštinou – Dichters (Básníci), již napsal Guido Gezelle (1830-1899). Skladatelka použila pouze hlas a flétnu, kompozice dostává formu opravdové písně, oduševnělé, niterně lyrické. Vrcholem alba je bezesporu skladba Zuytdorp, nejdelší na albu (7:24), pro soprán, housle, klarinet, akordeon a piano. Titul se vztahuje ke stejnojmenné nizozemské lodi, která ztroskotala v roce 1722 u australských břehů – lidé, kteří se zachránili, byli vlastně prvními (a podotýkám úspěšnými, neboť nejenže přežili, ale dokonce se asimilovali) evropskými kolonisty Austrálie. Bohatě strukturovaná hudební kompozice s jazzovými prvky nechává naplno vyznít dialogu dvou básníků, holandského Jana Slauerhoffa a australského Banjo Patersona, kteří v první polovině minulého století ztroskotání lodi Zuytdorp poeticky reflektovali.

Následuje Ijskoningin (Ledová královna) současné holandské libretistky a spisovatelky Wendely de Vos (nar.1947), kterou skladatelka zhudebnila pro soprán, flétnu a klavír. Nádherně jímavá baladická píseň, nejmelodičtější z celého alba, evokuje Schubertův cyklus Smrt a dívka. I v tomto případě jde o stejné téma – Ledová královna zde slouží jako metafora smrti. Qual vaga Filomela představuje poetickou ukázku vrcholné italské renesance, tuto báseň navíc napsala slavná kurtizána – Tullia d´Aragona (1510-1556). Sopranistka Irene Maessen zde za doprovodu klarinetu a violoncella vyzpívává neobyčejně citlivě a ve výrazu bohatě verše o lásce, která sice povznáší, ale také svazuje, vězní. Závěrečná skladba De Minne (Soud) je vlastně také milostnou písní - jeptiška z Antverp, která si říkala Hadewijch (1210-1260), se tady vyznává z hluboké lásky k Bohu. Úžasně křehké a zároveň emočně naléhavé středověké polyfonie zde bylo dosaženo navrstvením čtyř partů, zpívaných Irenou Maessen, a to za doprovodu pouhého klavíru.

Summa summarum: Opravdu mimořádně vydařené album soudobé komorní hudby.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie