Matěj Kratochvíl HearMe! podruhé25. 9. 2014

Po loňském pražském debutu se festival HearMe! letos koná v ostravském Gongu a zkouší tak nové možnosti vnímání zvuku v zajímavém prostředí – po kostele je čas na renovovanou industriální lokalitu. V sobotu 4. října od 16:30 představí pět mezinárodních souborů své pojetí hudebně-zvukového umění v industriálním prostoru a platformě pro současné umění Plato v Ostravě. Organizátoři píší: „Důraz bude nezřídka položen na chvíle mezi jednotlivými zvuky – tóny, na chvíle ticha, které se zabarvují naší vlastní představivostí, na chvíle, v nichž rezonuje již proběhlé  a zpřítomňuje se teprve následující. Návštěvník může slyšet to, co vede dovnitř, k sobě, aby paradoxně zažil pocit sjednocení a pochopení netušících souvislostí. Od  hudby konkrétních hluků k jemné architektuře tónů, od konceptuální hry k rafinované jednoduchosti, od minimalistických repetitivních struktur k  analýze, rozkladu a zpět ke komponovanému celku. Vypjaté chvíle se střídají s uvolněním,  hluk s klidem. Pro všechny soubory je společný komorní soustředěný projev, neobvyklá technika uchopení  vyjadřovacích možností, ať už se jedná o rozšířenou techniku instrumentální či hlasovou.“

Festival HearMe! je pořádán v rámci projektu Stará síť na novou hudbu, jehož se účastní pořadatelé tradičně netradičních zvukově-hudebních performancí v Praze, Českých Budějovicích, Pardubicích, Brně, Ostravě a v Opavě.

Kdo bude v Ostravě usilovat o vyslyšení?

Phil Minton (GB) Tento vokální improvizátor se na scéně soudobé hudby pohybuje již od šedesátých let a prošel téměř celou světovou hudební avantgardou. Jeho hlasové schopnosti jsou neuvěřitelné, dokáže svým vokálem vnuknout život mnoha identitám, interpretuje po svém přírodní zvuky i neživé předměty. Divoký anarchistický přístup k hudbě si uchoval i ve svých sedmdesáti letech a nijak ze svéhlavých postojů neustupuje.

Audrey Chen (US/CN) je charismatická zpěvačka a hráčka na elektrické cello a elektroniku, která nyní žije v Berlíně. Na koncertech s Philem Mintonem nechává cello doma a používá jen svůj hlas. Hlasový projev má většinou velmi expresivní, její hlas se pohybuje v divokých tónových kaskádách, napíná jej na skřipec a když máme pocit, že je to již neudržitelné, Audrey jde ještě dále…

Škvíry a spoje. „Dvojjediný název v sobě připomíná také dvě samostatná dua – za Škvírami se skrývají kytarista Michal Matejka a Petr Vrba experimentující s dechovými nástroji a objekty, Spoje pak tvoří vibrafonista Dalibor Kocian a bubeník Jozef Krupa. Základním tvůrčím prostředkem výsledného kvartetu je kolektivní improvizace, v níž hráči sice uplatňují zkušenosti s takzvanými rozšířenými technikami hry na nástroje, avšak při výstavbě každého celku se nebojí ani standardnějších stylových idiomů či pravidelných rytmických struktur. Se vším se tu počítá jako s rovnocennými prvky jedné osobité sémantické hry, a to hry moderní a velmi zábavné.“... „Krystalicky čistý vibrafon si tu rozumí s rozskřípanými souzvuky preparované elektrické kytary, někdy hráči vedou jakýsi freejazzový rozhovor, ovšem téměř bez přítomnosti jazzových výrazových prostředků, jindy se komunikace zahloubá do porovnávání různých témbrových plošek a výsledkem je skoro ambientní pasáž, u níž ale stále zvažujeme, jakýmže to folklórem ze světa nebo jakým evropským skladatelem posledního půlstoletí byla inspirována. Vždy je ve správné míře přítomen řád a zvuková čistota spolu s dávkou nestability v podobě náhodných nesouher, neopakovatelných ruchů a protirytmů.“ Jan Faix, z recenze v HIS Voice, 2014

 

Petrohradský hudebník Ilia Belorukov se pohybuje na pomezí improvizované a elektroakustické hudby a noisu. Podílí se na projektech jako Wozzeck, Wooden Plants, Benzolnye Mertvecy a další. Spolupracuje s hudebníky různých žánrů (od hardcore a metalu po akademickou současnou hudbu) a také s umělci jiných uměleckých disciplín – tanečníky, výtvarnými umělci, divadelníky apod. Ilia využívá experimentální extrakce zvuku z alt saxofonu, hraje na laptop, elektrickou kytaru, nejrůznější objekty a další nástroje. Založil label Intonema (www.intonema.blogspot.com) a pořádá v Rusku různé akce, především se podílí na organizaci festivalu Teni Zvuka v Petrohradě a přispívá svými studiemi do Contemporary music magazine. www.belorukov.blogspot.com, www.iliabelorukov.bandcamp.com

 

Franz Hautzinger, Zsolt Sörés, Julo Fujak

Toto pozoruhodné trio neidiomatické improvizační hudby se sešlo v bruselském Studio Odeon 120 v roce 2011. Franz Hautzinger zde hraje výhradně na čtvrtónovou trubku, Julo Fujak obhospodařuje preparované piano, preparovanou baskytaru, zvukový procesor a ozvučené hračky, Zsolt Sörés drtí violu, pracuje s živou elektronikou a ozvučenými objekty. Pokud přistoupíme na jejich pojetí hudby, čeká nás dobrodružný výlet do dalších dimenzí. Hudba plyne jako subtilní zvuková plazma, občas prolahodněná zvuky piana. Sem tam se vyjasní, obzor zezlátne, pak však nastoupí zneklidňující rytmizace šumů, dronů, praskání. Není to ale vůbec studené, zvláště, když tuto zvukovou masu občas polidšťují rozverné zvuky hraček. Trubka nehraje, ale mluví, zvuková materie je neustále v pohybu, vyvíjí se, mění, dynamizuje, houstne, rytmizuje, hlučí, bublá, škrká, šumí, vrčí, praská, rozpouští se a znovu nabývá na síle a vrstevnatosti. Místa nádherných setkání i střetů. Lyrických ztišení i brutálního třeštění… Znamenitý počin mimo hranice důvěrně známého hudebního světa“ Jan Hocek, z recenze v JazzPort, 2014 Recenze v HIS Voice je zde.

Petra Dubach a Mario van Horrik (NL)

Oba umělci vycházejí ze stanoviska, že zvuk a pohyb znamenají totéž: bez pohybu (vibrací) bychom nebyli schopni slyšet nic a z tohoto poznatku přistupují k různým médiím a žánrům: instalace, site specific dílům, koncertům atd. Proměnlivá a dočasná charakteristika zvuku a pohybu znamená, že většina jejich realizací má krátké trvání a jejich práce nejsou objekty, určené k prodeji. Používají jednoduché předměty a fyzikální jevy: zpětnou vazbu, struny, papír, měď, hliník, vzduch, světlo, sklo, ventilátory, akustické i elektrické kytary, To vše v kontextech postminimalismu a rozšířeného prožitku času.. Pokud je to potřeba, používají také elektronická média a technologie pro specifické projekty, ale dávají přednost analogovému univerzu. Jejich koncerty a zvukové instalace byly prezentovány od začátku 90. let v mnoha galeriích a muzeích celého světa.

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie