Steve Reich: Radio Rewrite
Nonesuch (www.nonesuch.com)
Zatímco na festivalu Struny podzimu se Steve Reich předvedl se svými klasickými skladbami, vyšlo album s jeho novým dílem – Radio Rewrite. Za základ posloužily Reichovi dvě písně skupiny Radiohead: Everything in Its Right Place z desky Kid A a Jigsaw Falling into Place, která se objevila na In Rainbows. Ve skladatelově oblíbené symetrické formě „rychle-pomalu-rychle-pomalu-rychle“ slouží první píseň jako podklad pomalých vět, zatímco druhá se otiskla do rychlých. Nejde o variace ani o přearanžování písní. Reich si z originálů vzal harmonické struktury a fragmenty melodií, z nichž pak postavil svou vlastní hudbu. Ze „starého Reicha“ je tu neúnavný puls, hlasy často se pohybující v kánonech i charakteristická instrumentace pro klarinet, flétnu, smyčcové kvarteto, dva vibrafony, dva klavíry s baskytarou coby méně obvyklým prvkem (hraje newyorský Alarm Will Sound). Ve srovnání s díly, která definovala hudební minimalismus, je v Radio Rewrite samozřejmě mnohem více harmonického i melodického dění, jenže to už je také notně stará vesta. A na nové desce k této staré vestě nepřibyl ani knoflík, spíše je ještě o něco ošuntělejší. V původní podobě písní k sobě pozornost strhuje hlas a barvy nástrojů. Reich hlas odstranil a rockovou sestavu (Jigsaw) či elektronické zvuky (Everything) nahradil uniformním zvukem ansámblu. Zatímco v rychlých větách funguje alespoň onen typický reichovský puls, pomalé věty připomínají zástupy neinvenčních imitátorů minimalistického stylu nebo univerzální filmovou hudbu. Pokud někdo čekal, že inspirace o generaci mladšími muzikanty vnese do imaginace zasloužilého klasika nové prvky, bude zklamán. Reich, sám inspirací pro davy mlaďochů všech žánrů, si svůj styl narušit nenechal.
Že Steve Reich umí i v posledních letech vykročit k aspoň decentnímu pokusničení, dokázal třeba ve skladbě WTC 911 (naše recenze zde), která mi s odstupem několika roků zní zajímavěji než v době svého vydání. Tady se prostě jen ředí.
Jelikož Radio Rewrite samotné trvá jen asi patnáct minut, doplňují desku do prodejné stopáže dvě nové verze starších kompozic. Kytarista Radiohead Johnny Greenwood hraje Electric Counterpoint, jenž Reich napsal v roce 1987 pro Pata Methenyho , což je pozitivní jako připomínka Reichových „zlatých časů“, neukazuje se na ní ale v nové interpretaci mnoho nového, snad o trochu rockovější zvuk. Piano Counterpoint je verze Six Pianos (1973) pro jednu klavíristku – Vicky Chow – znásobenou playbackem. Oproti šesti živým klavíristům je tato verze chladnější a méně energická.
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Moře v představách metalových a experimentálních hudebníků.
Blazing Flame, tentokrát s konkretizací Quintet, nahrál své šesté album v bristolské Factory v lednu 2017 z jedné vody načisto, tedy bez jakýchkoli dodatečných změn či dodatků. Naprostým protikladem je mu pak album Tria Now!
Autor Wittgensteinovy knihy faktů pohovoří o Wittgensteinovic diskotéce.
Měsíční Parsifal, robotí Únos ze serailu, uprchlíci i Conchita Wurst.
Klavírista Friedl interpretuje Cage bez klavíru, zato se spoustou hraček.
Vyšlapaná cestička, ale také životní dráha.
Rozhovor se skladatelem Markem Kopelentem.
Nicole Mitchell je hlavní personou nynějšího afro-futuristického hnutí, jež započalo v polovině 50. let díky věrozvěstovi Sun Ra.
Program stanice se od běžných rádií poněkud odlišuje a tvoří jej "pouze" přímý přenos z lesa.
První sólová nahrávka Pavla Zajíčka konečně na CD.
Přibližně padesát minut nabitých vyzrálým potemnělým elektronickým zvukem.
Aktual odjel rozlučkové turné.
Hymna sebevrahů Gloomy Sunday páteří koncertního alba.
Nad každodenními malými smrtmi a mezilidskými vztahy rozjímá bubeník Hamid Drake.
Povídání, o tom, jak vědec „vidí“ zvuk a hudbu.
Niněra (anglicky hurdy-gurdy) je středověký nástroj, který v současné době zažívá renesanci.
Radikální árie a temné žalozpěvy ve vyzrálé formě.
Subkultury a většinová společnost pozdního státního socialismu a postsocialismu tématem knihy Ondřeje Daniela.
Robert Rauschenberg intermediální.
...téměř jako následovník Art Ensemble of Chicago.
Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby.
Na nezávislém německém labelu Carpe Diem Records, jež se soustřeďuje na ranou klasickou hudbu, world-music, soudobou vážnou hudbu i jazz, vyšlo nedávno pozoruhodné album, ve kterém je obsažen celý vydavatelský záběr. Jde o hudebně vyprávěný příběh nejstaršího dochovaného cembala na světě, nástroje vyrobeného v Neapoli roku 1525 a uloženého v Národním muzeu hudby ve Vermillionu v Jížní Dakotě.
Vysílač je upevněn přímo na živý strom, napájen pomocí solární energie a jeho zvuk je ovlivňován několika senzory.
Skladatel Bernhard Lang vytvořil na objednávku festivalu Wiener Festwochen novou verzi Wagnerova Parsifala.
Sedmačtyřicet minut dlouhá nahrávka vznikla uvnitř šedesát metrů vysokého komína.
Withdrawal jako ústup? Naopak, jako troufalý nástup.
Po dlouhé nemoci ve věku 75 let, zesnul 1. května v helsinské nemocnici Erkki Kurenniemi, finský pionýr elektronické hudby.
Nestor české ambientní hudby, Michal Kořán, vydává po třiceti letech experimentování s tímto žánrem letos rovnou dva dlouhohrající počiny.
Jak najít ten správný obchodně-umělecký model, v němž prostě posluchači ochotně zaplatí umělcům odpovídající sumu za jejich díla a umožní tak jejich další rozvoj.
Již druhé koncepční album vydal osmičlenný soubor VanBinsbergen Playstation; 10.března se v katalogu prestižního nizozemského labelu Challenge Records objevilo CD s příznačným titulem Tales Without Words. Bylo nahráno ve dvou dnech a všechny skladby jsou inspirovány současnou nizozemskou literaturou, především poezií.
Cembalista Mahan Esfahani vnímá hudbu komplexně, v pojmech „stará“ nebo „nová“ uvažuje minimálně.
Arca španělsky znamená archu nebo schránku, kterou lze plnit různými obsahy, dávat jí různé identity.
Nahrávka zachycuje přírodní ráz krajiny poblíž Ruslavy, kde autor prožil část svého dětství.
Islandský hudební zaklínač Hilmar Örn Hilmarsson.
Životní krédo filantropa, muzikologa a antropologa Alana Lomaxe se podařilo, zdá se, částečně udržet při životě.
Existují nahrávky hluboké či naopak prázdné svou neuchopitelností.
Čtvrtý ročník interaktivní přehlídky audiovizuálního umění proběhne v Hradci Králové a v Pardubicích.
Třicetihodinový hudební maratón The Long Now je konstantnou berlínského festivalu.
Netradiční internetové radio mixuje náhodné ambientní tracky se signály policejních vysílaček z devětadvaceti velkoměst.
Rozhovor s Peterem Grahamem a Jaroslavem Šťastným.
Na samém začátku bylo nenápadné prokletí v podobě malého namalovaného lístečku. To však bylo naplněno vznikem „volnomyšlenkářského absolutisticky interaktivního“ spojení zvuku bendža a jeho živým procesováním do nejzazších možností.
Stůl je objekt, na němž se odehrává velká část našich aktivit, jíme na něm i pracujeme, stojí mezi lidmi, kteří o něčem jednají. A dá se na něj hrát.
Čas od času jsem nucen nahlédnout na Novinky.cz a zvláště ke kulturním událostem mne zajímá vox populi, názorové fórum z řad čtenářů, nejširší veřejnosti.
Zařádit si s ruskými ekvilibristy do mrtě.
