Jan Hocek Stuart Russell: Analogue; Stuart Russell: Spiralsounds26. 1. 2015

Stuart Russell: Analogue

Stuart Russell: Spiralsounds

http://stuartrussell.bandcamp.com/

 

Britský skladatel a zvukový umělec Stuart Russell vydal v prosinci hned dvě digitální alba. Samozřejmě patří nadále ke stěžejním koním nezávislé vydavatelské stáje Xylem Records, která se soustřeďuje na soudobou a alternativní elektronickou hudbu, ale na těchto dvou novinkách si Russell ohmatal dvě krajní polohy této hudby. Ne vždy se mu ale toto lavírování povedlo...

Stuart Russell patří k těm experimentátorům, kteří bez okolků přiznávají inspirace v minimalismu, ambientu, Ligetim šedesátých let, Stockhausenovi, Pärtovi a Aphexu Twinovi. Jeho novátorství v podstatě spočívá v oprašování analogových zdrojů zvuku a v jejich novém, co nejjednodušším způsobu využití, přičemž se na nich pokouší aplikovat kompoziční způsoby výše uvedených tvůrců.

Na albu Analogue se mu to daří jen částečně. První půlka stopáže alba obsahuje pět skladeb, jejichž zvuk je jaksi splašený, nepřirozeně syntetický, navíc torzovitý, ale ani ne tak ve smyslu kolážovitosti, jako neukotvenosti a kompoziční bezradnosti. Jakoby byl omámen zvukem syntezátorů Korg MS-20 mini a Arturia Minibrute a rytmizací skrze sekvencer, ale nikoli jako dospělý tvůrce, ale dětský ohledávač. A tak ožívají sci-fi padesátých a šedesátých let, občas se prožene kolem vás malinko modernější alien a v nejlepším případě se roztančí Musorgského kuřátka a´la Isao Tomita z roku 1975. Jak mi kdysi řekl jeden muzikant: Dej mi dobrou mašinku a n....u ti takové muziky kýbl! Naštěstí druhá polovina alba je jako mávnutím kouzelného proutku jiná. Záměr? Aby to či ono vyniklo ještě markantněji? Smysl pro bizarní humor? Možná od každého trochu. Každopádně kompozice Air Density Report, desetiminutová In Search Of DD a Frosted Glass Lens (trvající přes 8 minut) se blíží více ambientu, ale nikoli tomu vyčichlému, dnes už sterilnímu a klišovitému – dalo by se směle říci, že takhle nějak by to dělal Arvo Pärt, kdyby se pokusil o ambient. Včetně duchovního rozměru, potažmo spirituálního náboje. Ostatně, posuďte sami:

 

Album Spiralsounds v tomto pärtovském duchu pokračuje, a navíc Russell nakládá s touto materií ve stylu elektroakustické hudby. Když se zaposloucháte do šestatřicetiminutové titulní kompozice, ponoříte se rádi dříve nebo později do zvukových vln, maleb, rozmáchlostí, dynamicky proměnlivých přílivů a odlivů, industriálních i naturálních zvuků, vznešeností zvonů, vznosně chorálních ploch, ambientního vrstvení, minimalistických riffů, zprvu rozechvělých, poté hymnických chrámových varhan, dokud tento zvukový monolit nevybuchne do noisové cody. Druhá skladba, trvající něco přes 13 minut, s poeticky silným názvem The Whole Of the Sea Is Hilly With Whales, mísí ambient a elektroakustiku bohužel již natolik okatě, až to (pro mne nepříjemně) zavání new-age kýčem. Na toto téma (i s využitím velrybích nářků apod.) pracovala, a mnohem vynalézavěji třeba Björk, o Johnu Cageovi ani nemluvě...

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie