Petr Ferenc Nurse With Wound: Lumbs Sister2. 2. 2015

Nurse With Wound: Lumbs Sister

United Jnana (www.jnanarecords.com)

 

Příjemných sedmdesát minut z tábora Nurse With Wound, už proto příjemných, že z osmdesátých let, kdy byl Steven Stapleton patrně na tvůrčím vrcholu. Podle svědectví Williama Bennetta ze spřízněných, i když zvukově tak vzdálených Whitehouse si tehdy pravidelně každý týden na pár nočních hodin pronajímal jisté londýnské nahrávací studio a právě tam se vyvinul jeho cit pro detail a umění působivého mixu.

Přítomný materiál vznikl v letech 1986 a 1987 ve studiu IRS budoucího člena NWW Colina Pottera a původně byl zamýšlen coby soundtrack k filmu Chrise Wallise Lumb’s Sister. Vzhledem k tomu, že Wallis práci na snímku ne a ne dokončit, dopadlo to nakonec tak, že Stapletonova hudba použita nebyla. „Ach jo,“ píše se na obalu CD, které zmíněný zvukový materiál – nejspíš v lehce upravené formě – shrnuje.

CDR a download s názvem Lumb’s Sister vydali NWW už před téměř šesti lety (a na svém bandcampu záhadně vročili letopočtem 1998). Je na něm pět bezejmenných tracků oproti aktuálním a pojmenovaným sedmi, stopáže se spíše nekryjí, zvuky víceméně ano, mix a řazení jsou odlišné. Zdá se, že v loňském roce se Stapleton rozhodl konečně dát materiálu definitivní podobu a zdá se, že mu jaksi asistoval i jeho muž číslo dvě Andrew Liles, který je na obalu aktuálního CD uveden coby „master of oblique ceremonies“.

Mimochodem, samotný snímek se definitivní podoby snad také brzy dočká. O jeho genezi a osudech toho bohužel moc nevím. Tvůrce Chris Wallis v létě založil nepříliš aktualizovanou facebookovou stránku, na níž píše, že se snaží o dokončení a uvedení režisérské verze a že film rozhodně nemáme opentlovat přívlastky surrealistický a gotický. A pak je tu tohle krátké video s titulky naznačujícími děj a – bohužel – obrazem naznačujícím obraz:

Kdyby někdo z PT čtenářů věděl víc, doplňte mě v komentářích.

Pět ze sedmi tracků aktuální verze alba patří k tomu lepšímu, co Stapleton vytvořil. Lze na nich dobře dokumentovat především dva z jeho oblíbených kompozičních postupů. Prvním z nich je míchání skladeb z několika nezávisle na sobě vytvořených a zvukově vycizelovaných „hlasů“, jež byly nahrány bez myšlenky na budoucí využití. Stapleton se touto metodou hlásí k dílu německého undergroundového gurua Conrada Schnitzlera, bývalého člena Kluster a Tangerine Dream, jenž takto vytvořil stovky alb převážně na kazetách a CDR a když už ho, jak říkal, lidi začali opravdu štvát, začal jednotlivé „hlasy“ posílat i promotérům, kteří z nich poté v sále vytvářeli legitimní, autorem posvěcené „koncerty“. Díky tomu Schnitzler sporadicky koncertuje dodnes, více než tři roky po své smrti.

Technika vrstvení zcela nezávislých hlasů, která je nejzřetelnější v úvodní Finis Terra, je v případě Nurse With Wound matkou druhé oblíbené strategie, totiž nekonečného remixování sebe sama a zasazování jednotlivých výchozích nahrávek – ty jsou totiž základním kamenem Stapletonovy hudby – do nových sousedství a kontextů. Slyšte výběry Automating 1-3 či Flawed Existence, tam je to nejzřetelnější. Ale i na Lumbs Sister se často setkáme s důvěrně známými fragmenty, například v dvoudílné, téměř devatenáctiminutové Lumbs Narcolepsy / Lumbs Misandry, která se z pravidelné bubnovačky promění v koláž téměř pointilistickou, v níž jednotlivé stručné zvuky-body víří prostorem, aniž by byly zatěžkány svým původem a s ním spojeným významem: jsou nalezené? nahrané na hudební nástroje? jsou výsledkem záměrně navozené chyby? To je ve světě Nurse With Wound zcela lhostejné, Stapleton se zmocňuje nejrůznějších kompozičních technik od samplování ze své legendární sbírky desek přes vytváření uzavřených systémů a zpětných vazeb často s rozbitými komponenty až po improvizaci na instrumenty, na které není školen, čímž evokuje například hudební art brut malíře Jeana Dubuffeta, až po nedešifrovatelné dada. Spolehlivým průvodcem tímto všehomírem je mu střízlivost, smysl pro humor, neochota nechat se zaškatulkovat, nespoléhání na zahušťovadla typu hallu, delaye a echa a především cit pro působivý mix.

Výsledek pak může být všelijaký. Od monolitu v podobě Finis Terra přes krautrockové, psychedelické i EA náznaky, postupy konkrétní hudby až po skřípavou závěrečnou „píseň“ Campo Stella, která dokáže citlivému posluchači způsobit nevolnost ne nepodobnou mořské nemoci na skřípající zrezlé lodi (no jo, čtu zrovna Conradova Lorda Jima). Destruovaný dívčí hlas někde za polovinou cesty otřese cinkavou idylkou Knees, Sticks and Bones, která už nikdy nebude takovou, jako na začátku, navazující pětiminutovka The Church of Esoteric Practices je záměrně přehnaným industriálním hororem beze slov, nikoliv však bez nutného húúúú a skončí kdovíodkud připluvším mlácením do piána.

Celá pětice drží přes všechnu pestrost příkladně pohromadě, zbývající dvojice skladeb album hezky doplňuje a dává vzpomenout na to, že Nurse With Wound byli – dnes už lze říci, že byli – součástí podzemní mikroscény, pro níž hudební publicista David Keenan vymyslel označení England’s hidden reverse (týž Keenan, který před pár lety přišel s termínem hypnagogic pop) a jíž tvořily ještě kapely Coil a Current 93 básníka Davida Tibeta. Elektronickou éru posledně jmenovaných Stapleton výrazně formoval. Zmiňuji se o tom proto, že onu dvojici vymykající se z dominantní nálady Lumbs Sister tvoří remixy starých známých skladeb How to Destroy Angels od Coil a The Grave and Beautiful Name of Sadness dvojice Stapleton-Tibet. První z nich má typický somnambulně archetypální zvuk Coil, druhá je zcela tibetovsky mysticky produchnutá, tvoří proto výrazné kontrasty k většině alba nesoucí se v již naznačeném duchu suchého odstupu kořeněného příjemnou dávkou humoru. Díky němu a ní jsou Nurse With Wound z celé zmíněné scény dodnes nejvíce relevantní a nejpomaleji stárnou.

Vyslechnout a pořídit si download nebo CD lze na bandcampu:

 

PS: Spor o apostrof tady asi nevyřešíme: na přední straně obalu alba se píše Lumb’s Sister, na hřbetu Lumbs Sister. Si vyberte, video může napovědět.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie