Petr Ferenc Lindsay Cooper: Rarities Volumes 1&29. 3. 2015

Lindsay Cooper: Rarities Volumes 1&2

ReR Megacorp (www.rermegacorp.com)

 

Jak název dvojalba napovídá, nejde v případě tohoto titulu o novou řadovku, ale o soubor nekanonických, zčásti dříve nevydaných nahrávek. Takové tituly vlastně dost dobře recenzovat nelze; nemívají uměleckou, nýbrž knihovnickou dramaturgii, jejich kompilátoři obvykle touží zahrnout na ně co nejvíc materiálu a řadit jej chronologicky nebo do tematických celků. Osobně se podobným výškrabům spíše vyhýbám, neboť tvůrci, který se často nemůže bránit, činívají medvědí službu. Studijní poslech je prostě od percepce uměleckého díla na hony vzdálen. V případě posmrtných Rarities Lindsay Cooperové ovšem kompilátoři, Udi Koomrad na Chris Cutler, postupovali poměrně pietně a používali tituly sice raritní, ale z velké části takové, které umělkyně během svého života vydala, byť utajeně nebo ve velice limitovaných nákladech, nebo se vydat chystala.

Multiinstrumetalistka, jejímž erbovním nástrojem byl fagot, skladatelka a improvizátorka Lindsay Cooperová (1951-2013) byla pevně spjata především s britským hnutím Rock v opozici (RIO). V nejdůležitějším seskupení této scény, totiž v Henry Cow, se v sedmdesátých letech setkala s bubeníkem, vydavatelem a hlavním mozkem hnutí, Chrisem Cutlerem, kytaristy Fredem Frithem a Timem Hodgkinsonem a zpěvačkou Dagmar Krauseovou. Henry Cow a z nich vzešlé sestavy, jako například Art Bears, National Health, News from Babel, Cassiber a mnohé další, měly kromě vzájemně propletených sestav leccos společného i hudebně. Virtuózní hudebníci překračovali všechny myslitelné žánrové hranice a jejich hudba byla kompaktní stavbou, v jejíchž základech, zařízení i dekoracích bylo lze slyšet rock, jazz, improvizaci, kabaret i postupy soudobé kompozice. Připočtěme radikální levicový světonázor, neúnavné koncertování a objevování nezávislých hudebních scén mimo Británii – Cutler si zamiloval Československo, Fred Frith sehrál klíčovou roli při objevování japonských hudebních výbojů – a jeden z prvních indie labelů, Recommended Records (dnes ReR Megacorp), a vyjde nám jedna z vůbec nejpozoruhodnějších hudebních buněk v dějinách hudebních alternativ.

Přesto se tato scéna nijak nebránila kontaktům z „vnějším světem“. Svědkem budiž desítky krátkých skladbiček, které Lindsay Cooperová vytvořila pro divadlo, film i televizi, a nechala je nahrát svými souputníky ze stáje Recommended. V Británii Margaret Thatcherové, kterou Cutler a spol., jak se sluší a patří na britské nezávislé umělce, patřičně nenáviděli, jejich hudba přeci jen zněla i v masmédiích. Znějí dočista jako „hlavní“ hudební výstup Lindsay Cooperové třeba v Henry Cow, jindy mají bizarní kabaretní náladu, kterou Cutler a Frith – bez Cooperové – rozvíjeli v Art Bears, a dokazují, že společný duch „rockerů v opozici“ byl ve své době neobyčejně silný a všeprostupující.

Tyto miniatury tvoří podstatnou část prvního disku Rarit, vlastně jde o několik za sebe zařazených, i na kompaktním disku šumících kazet, které skladatelka v osmdesátých letech sama vydala. Za posluchačsky problematické považuji jejich nahňácání na jeden disk. Jeden každý kousek připomíná hladký, pečlivě ohlazený oblázek, při takovém množství mám ale nakonec pocit, jako by mi na hlavu někdo nasypal kýbl kamení. Škoda, že tento cyklus není rozdělen na dvě části a proložen jinými ukázkami, takhle je toho prostě moc najednou. (Ostatní filmová hudba, kterou na 2CD najdeme, touhle nahuštěností netrpí a lze ji proto lépe vychutnat.)

Naopak, po čertech málo je minut z Koncertu pro sopraninový saxofon a smyčce – ukázka proletí, aniž by zanechala hlubší dojem. Snad se celý záznam nedochoval. Celek dvojalba doplňují písně natočené pro kompilace a jedna dvanáctiminutovka sestavy Pedestrians, v níž se Cooperová a Cutler setkali s frontmanem Pere Ubu Davidem Thomasem. Jde spíš o Thomasovo talk show a jednu z chvil, kdy Thomase podezírám ze snahy stát se Captainem Beefheartem.

Hlavní důvody, proč dvojalbum, jehož booklet je plný fotek a vzpomínek někdejších souputníků, jako je Chris Cutler, David Thomas a Tim Hodgkinson, stojí za to mít, jsou dva: třiatřicetiminutové dosud neslyšené album Tria Trabant a jedenáctiminutová, rovněž dříve nevydaná sólová klavírní improvizace, v níž Cooperová od romantických vlnek organicky dospěje k hlukové preparaci nástroje a zpět.

V Triu Trabant, kde kromě fagotu hrála na sopraninový saxofon a elektroniku, ji doplňoval dechař a klávesista Alfred 23 Harth a hlas Phila Mintona, hvězdy „jiného“ zpěvu a vyluzování hubou. Jeho mlaskání, chrchlání, houkání a glosolálie dokáží do improvizovaných propletenců dobře zapadnout, jako posluchači a divákovi mi ale jeho projev často připadne dosti prskavě a slintavě neappetitlich. Přesto ale tu půlhodinovku s Triem Traband cením z celých Rarities nejvíc. Byla spolupřipravena k vydání samotnou Cooperovou, vyjadřuje tudíž její volbu, co vydat a co ne, a nemělo se jednat o „bokovku“.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie