Matěj Kratochvíl Philip Corner: Through Two More Than Mysterious Barricades; Satie Slowly16. 3. 2015

Philip Corner: Through Two More Than Mysterious Barricades

Roaratorio (roaratorio.com)

Philip Corner: Satie Slowly

Unseen Worlds (www.unseenworlds.net)

 

Skladatel, multiinstrumentalista, kaligraf a člen hnutí Fluxus Philip Corner se na dvou různých značkách a dvou různých nosičích pustil do děl dvou evropských skladatelů. V obou případech je pozornost upřena kromě skladatele také na nástroj – klavír. V případě LP vydaného v limitované edici na značce Roaratorio je startovním bodem drobná skladba francouzského barokního autora Françoise Couperina Les Barricades Mystérieuses, původně psaná pro cembalo. Corner nad ní rozvinul dvě improvizace. První vznikla v roce 1992 a klavíru zde mluvením, pokřikováním i zpěvem přizvukuje hlas tanečnice Paulette Sears. Od dokumentárního lo-fi záznamu domácího blbnutí u klavíru se během patnácti minut dostaneme k soustředěné meditaci nad proměnami barokních akordů a zase zpět. Druhá improvizace byla nahrána v roce 2004 a roli spoluhráče klavíru převzalo zkreslení přebuzeného záznamu. Corner tentokrát hraje mnohem souvisleji a pravidelněji – až do konečného bouchnutí víkem klavíru, po němž následuje kousíček ženského smíchu a ticho. Když si pak poslechnete Couperinův originál, uslyšíte v něm díky Cornerovi psychedelii, která předběhla svou dobu.

Na 2CD Satie Slowly je klavír nahrán se vší studiovou čistotou. A vlastně se zde Philip Corner drží věrně originálu, tedy pokud jde o noty. Vybral si některé z hitů, kvůli nimž už se nedá o Satiem mluvit jako o opomíjeném skladateli – Gnossiennes, Gymnopédies – i ty skutečně méně známé, třeba kompozice inspirované rosenkruciánstvím. Titul nahrávky napovídá, v čem leží zakopaný pes: všechno je hráno pomalu, velice pomalu. Gnossienne No. 1 tu vychází asi na trojnásobek průměrné délky z běžných nahrávek. A radikální zpomalení samozřejmě radikálně mění vyznění hudby, takže salónní kousky se náhle jeví jako doprovod k tajemnému rituálu. Delikátní Satieho melodice takové zacházení neuškodí (ve skutečnosti existují i další velmi pomalé nahrávky jeho věcí), naopak si možná vynutí větší pozornost posluchačů než při běžném provedení. Takové podání potvrzuje oprávněnost nadšení, které Satie vzbudil v Johnu Cageovi a dalších Cornerových souputnících.

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Fotogalerie