Tomáš Procházka Altars Altars: 186427. 4. 2015

Altars Altars je one man band z německého Essenu. Jeho nejnovějším počinem je desetiskladbové album 1864, které kromě downloadu vychází také na limitované sérii CDr a ve zrovna tak limitované kazetové edici, péčí francouzského labelu found toys. Creative.

Album především udiví svou jednoduchostí. Všech deset skladeb instrumentálního alba bylo nahráno jen na elektrickou kytaru s použitím jednoduchého loopingu. Až potud nic výjimečného, ani mnohoslibného. To zásadní však přijde nakonec. Celé album bylo následně přehráno na páskový magnetofon. To by snad také nebylo úplně vyjímečné, mastering do pásu je zaklínadlem hudebních fajnšmekrů. Zde ovšem nejde ani tak o mastering, jako spíš o další nástroj, kterým se blíže nespecifikovaný magnetofon později stal. Místo pikantní rafinovanosti zvukových inženýrů, jemného potlačení výšek, zvýraznění basů a ušlechtilé saturace magnetofonového pásu slyšíme po celou dobu z přehrávače syčení, šumění, žvýkání a brum, které nejen přehluší rozzuřený větráček přenosného počítače, ale svou silou by překonal i zvuk menšího rozvodněného vodního toku. Místo ušlechtilosti zkrátka slyšíme naopak všechny nectnosti a neduhy pásku a kupodivu - výsledkem je omamná ambientní kompozice, která je jak jemně psychedelická, tak na první poslech návyková. Zvukový svět alba nám připomene staré nahrávky Briana Ena, Fenesszovo album Endless Summer, nebo čerstvé pokusy hudebníků využívajících systémy s páskovými delayi či magnetofony, jako například projekt Bitchin Bajas. Některé momenty mohou také připomenout duo Boards of Canada a jejich experimenty s využitím efektu wow and flutter, využívající nestejnoměrný chod motoru audiozařízení. Na desce Altars Altars jsou tyto pokusy dovedeny do extrému, domnívám se, že tak velký wow and flutter jako je ke slyšení například ve skladbě August 22nd, už musel být vyvolán záměrně ručním přibržďováním pásu. Přestože všechna “audiošpína” je na albu 1864 záměrně zveličena, nepůsobí uměle nebo naaranžovaně, je integrální součástí nahrávky, která zůstává prostou, průzračnou a je vlastně jakýmsi audiodeníkem, který si hudebník stojící za projektem Altars Altars vedl ze svých projížděk na kole. Všechny skladby tak nesou pouze názvy dní, jejichž náladu se autor pokoušel zachytit. Myslím, že se mu to povedlo znamenitě.

Někdy, když šumy nabudou na síle a charakteru a tak jako ve skladbě October 20th se stěhují zleva doprava, během celého tracku, který vlastně tvoří jen jedna prostá kytarová figura, neubrání se posluchač pochybnosti, jestli to celé není jen manýra, ale o pár zašuměných taktů dál musí kouzlu nahrávky Altars Altars opět podlehnout.

1864 je příklad jednoho extrémního využití audiotechniky. Není ani ostentativním lo-fi, vyráběným v potu tváře, aby se digitální nahrávce dodalo “mojo”, ani blouznivým hraním si s možnostmi analogových přístrojů se spoustou páček. Je to deska plná poezie a omamné nálady pozdního léta.

Kupujte a poslouchejte zde:

 

Altars Altars: 1864

found toys. Creative (http://foundtoysrecords.bandcamp.com)

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!