George Cremaschi New York v osmdesátých: Knitting Factory – zrod scény30. 4. 2015

Na začátku roku 1987 spatřil majitel nové kavárny a galerie na dolním Manhattanu inzerát „Jazzová kapela k vašim službám“ a zavolal na uvedené číslo. A brzy všude kolem podniku visely plakáty „Trio Waynea Horvitze každý čtvrtek v Knitting Factory“. Horvitz byl místní klavírista aktivní na improvizační downtown scéně. Netrvalo dlouho a jeden z jeho přátel, John Zorn, požádal, zda by se v kavárně nemohla odehrát premiéra jeho nového kusu. Když se v sále pro čtyřicet lidí objevilo sto dvacet, nová scéna byla na světě. Knitting Factory se přes noc stala centrem aktivit hudební avantgardy ve městě přetékajícím muzikanty, kteří právě takový prostor zjevně potřebovali. Šeptanda zapracovala a v létě už probíhaly dva koncerty za večer, sedm dní v týdnu. Hrál a popíjel tam doslova každý, kdo se pohyboval v newyorském undergroundu. Denně se objevovaly nové kapely a kolaborace zrozené z rozhovorů vedených na Houston Street mezi vystoupeními. Knitting Factory se stala tou nejvzácnějším ze scén, místem, které je tak vzrušující, tak živé, že tam lidé chodí, aniž by předtím zjišťovali, kdo je na programu: nezáleží na tom, kdo zrovna hraje, když je všechno tak úžasné. Ve vzduchu byla neuvěřitelná energie. Brzy se začala objevovat i esa jako Cecil Taylor a všechno explodovalo jako supernova hudební kreativity, jakou v brzké době nejspíš jen tak nespatříme.  

Knitting Factory – zpočátku jen holá místnost a malé pódium v tehdy hnusné (nyní samozřejmě jaksepatří gentrifikované) čtvrti – byla posledním dědicem slavné tradice vlivných newyorských hudebních scén: Village Vanguard, Fillmore East, CBGB atd. Sál, kde byla započata spousta kariér a ustanovena nejedna reputace. Místo tak malé, že když jste seděli u předních stolků, hudebníci se vám potili na hlavu, a když jste měli štěstí, poslouchali jste Lounge Lizards u jednoho stolu s Ornettem Colemanem. Downtown hnutí kulminovalo, etnicky pestrá generace městské mládeže se hudbě učila posloucháním desek – jakýchkoli. V New Yorku bylo k dostání všechno a sběratelští šílenci jako Zorn a Christian Marclay vytyčovali cestu nové radikální otevřenosti napříč žánry a kulturními tradicemi. Krajina byla nedozírná, vše bylo potenciální inpirací nebo elementem využitelným jakýmkoli myslitelným způsobem. Klíčovým prvkem výsledného zvuku Knitting Factory nebyly obvyklé postupně probíhající stylotvorné změny, ale bezbřehý eklekticismus, rozšiřování možností, díky kterému nyní můžeme hovořit například o estetické příbuznosti Williama Parkera, Sonic Youth a Zeeny Parkins. Tento strhující kritický úspěch v samých začátcích měl za následek založení festivalu (z nějž se později stal New York Jazz Festival) a první z mnoha package tours, v jehož rámci se v USA a Evropě představila početná sestava „hvězd Knitting Factory“. V roce 1990 již fungovalo úspěšné a plodné vydavatelství Knitting Factory Records a rozhlasový program na vlnách stovek stanic a celá záležitost nabrala mezinárodní proporce. Scéna Knitting Factory uvedla do světa tolik umělců, že je není možné vyjmenovat a významně se podílela na mohutném obrození free a avantgardního jazzu: někteří, jako například Charles Gayle, jakoby kde se vzali tu se vzali, jiní – třeba Anthony Braxton a Roscoe Mitchell – se znovuzjevili. A byli tu samozřejmě i neuvěřitelná skupina následníků v čele s Johnem Zornem a Naked City.  

Na začátku roku 1994 Knitting Factory přesídlila do nových vícepodlažních prostor a na hlavní scéně začali vystupovat lidé jako Lou Reed; free jazz, noise a nezávislý film nevydělávaly dost peněz na zaplacení nájmu a brzy byly vykázány do malé místnosti v suterénu. O pár let později byli všichni vykázáni o ještě jedno patro níž, do místnosti v druhém suterénu, které se říkalo Old Office. Některá z raných hvězd se občas dostala do velkého sálu, i k tomu ale docházelo čím dál méně. V roce 2002 byl celý podnik prodán a od té doby se prostě pěstuje „značka“. Knitting Factory Entertainment je dnes velký podnik, jenž sídlí v několika městech, poskytuje služby jako brand development a na svém webu o sobě říká, že je „první licenční společností v oblasti zábavního průmyslu, která nabízí plně integrovanou značku: od sálu přes restaurační zařízení, koncerty, management umělců a prodej upomínkových předmětů.“ Zkrátka, kupte si vlastní Knitting Factory. V ultracynické krajině volného trhu a bezostyšné zábavní produkce je to vlastně svým způsobem poetické.  

Překlad: Petr Ferenc

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!