Petr Slabý The Ex a neposedné plechy v Paláci Akropolis6. 5. 2015

Nahrávky holandské úderky The Ex pronikly na naše území už za takzvaného totáče a získaly si řadu skalních vyznavačů. Traduje se historka, že jakýsi avantgardní čundrák tehdy jednou procitl na kraji lesa a jako zdroj svého probuzení seznal fakt, že si tady někdo v okolí opravdu hodně nahlas pouští jeho oblíbenou kapelu. Zvuk ho dovedl k nedaleké stodole a když otevřel její dveře, užasl, neboť hudba nepocházela ze záznamu, ale uvnitř řádili skuteční The Ex. Členové kapely si na tohle vystoupení, kde měli místo stojanu na mikrofon obyčejné koště, vzpomínají jako na povedenou taškařici, při níž si to náramně užili. The Ex jsou zkrátka nesmírně spontánní a s gustem vystupují na obskurních místech, ale třeba i na seriózních jazzových festivalech. Čas oponou trhnul a od těch dob jsme u nás mohli vidět mnohokrát. Vždycky to stojí za to, protože nejen neztratili svou původní dravost, ale vždycky dokážou překvapit něčím novým.

The Ex se zrodili zkraje roku 1979, kdy Holandskem hýbalo punkové hnutí. Na začátku byl pouze název, kterým posprejovali celé město, a teprve když dostali nabídku na koncert, začali uvažovat, kdo bude na jaký nástroj hrát. Nicméně se do toho pustili tak vehementně, že už na konci téhož roku za sebou měli jedenáct vystoupení a hned následujícího února natočili první singl. V roce 1985 se jádrem sestavy kromě zakladatelů – kytaristy Terrieho a zpěváka GW Soka stali baskytarista Luc a bubenice Katherina. Výrazným počinem pak bylo v roce 1989 experimentální dvojalbum Joggers and Smoggers, kde členové kapely přibrali ke svým obvyklým nástrojům také spoustu dalších nevšedních udělátek a kde hostovali muzikanti z okruhu amsterdamského Instant Composers Pool (například saxofonista Ab Baars a trombonista Wolter Wierbos), ale také kytaristé Sonic Youth Thurston Moore a Lee Ranaldo. Poté následovala dvě památná alba a koncertování s violoncellistou Tomem Corou a tehdy ještě hostujícím kytaristou Andym Moorem, který se posléze stal regulérním členem a je oporou kapely dodnes. Možnosti improvizace a nejrůznějšího sonického kejklení ještě více prozkoumávali opět za pomoci hudebníků z IPC na dvojalbu Instant z roku 1995. Dalším výrazným projektem kapely se stal v roce 2000 dvacetičlenný Ex Orkest s rozsáhlou dechovou sekcí, trojicí zpěváků (včetně Hana Buhrse, který již spolupracoval s kapelou na bluesově laděném CD Mudbird Shivers a nechyběl ani na Instant), a baterií  bubeníků a basistů. Ohromující zážitek z tohoto hřmotného tělesa si mohli užít následujícího roku i návštěvníci Eurotrialogu v Mikulově. Terrie mezitím podnikl několik cest po Africe a navázal tam mnoho kontaktů s řadou muzikantů, což vyústilo mimo jiné v roce 2006 ve spolupráci s legendárním etiopským saxofonistou Getatchewem Mekuriou.

A konečně formace The Ex + Brass Unbound spatřila světlo světa v roce 2010 a čtveřici základních muzikantů –  Terrieho, Katherinu a Andyho a tehdy nedávno přišedší opory kytarové sekce a nového zpěváka Arnolda de Boera – tu víc než sekundovala dechová sekce Mats Gustafsson (saxofon), Ken Vandermark (saxofon, klarinet), Wolter Wierbos (trombón) a  trumpetista Roy Paci (oba posledně jmenovaní  byli předtím i členy Ex Orkest). Tak je zachycuje album Enormous Door z roku 2013. Loni oslavovali The Ex s touto kumpačkou své pětatřicetiny na závěrečném koncertu festivalu Unlimited v rakouském Welsu, kde se k nim ještě přidal Ab Baars. A byla to opravdu tancovačka k pohledání. Punkový drive společně s nadupanou dechovkou rozhýbal všechny i po třídenním maratonu. V pražském Paláci Akropolis by 21. května sice neposedné plechy-dechy měly zaznít v redukované sestavě, kde původní žesťovou kohortu bude zastupovat „pouze“ Ken Vandermark, ale tentokrát ho doplní inovativní trumpetista Nate Wooley, od něhož se můžeme dočkat mnohých překvapení.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!