Z.K. Slabý Deši: Opilon11. 5. 2015

Už prvotina Dešů (zachovejme změkčenou koncovku) naznačila, oč merboltické dvojici - Evě Žižkovské s barytonsaxofonem a klarinetem a Lukáši Pilnajovi s didgeridoo a s eventuálním zavokalizováním – půjde: o prozkusmování etnojazzové dvojnosti, řečeno s podtitulem prvního alba, o „propojení dvou dechů, dvou hudebních světů“. K tomu lze docházet jak s různorodým přístupem, tak s variabilní intenzitou. Tři oddíly kompaktu (Idechy, Hosté a Sny) naznačují možnosti. Jsou to především zapletávané a pohrávavé úlitby styčnosti zvolených nástrojů a jejich přímočaré houževnění, přičemž barytonsax (méně klarinet) většinou vede melodii a didgeridoo ji poddusává či prošumlovává, druhou možností pak je propojování s hostujícími hudebníky, v tomto případě kytaristy Roberta Rambouska, kontrabasisty Jiřího Pletánka a Jakuba Rochovanského s darbukou. Ti přispívají, eventuálně mohou přispět k barvitějšímu podmalovávání celku, k rezonování ústřední linie, k protumlovávání rozehrávek. K podvojnému hudebnění se protagonisté navracejí v závěrečném dosnívání-doznívání, myslím však, že už tady si uvědomovali, že na prokontaktování s dalším nástrojem bude záviset další vývoj dua, nemá-li jejich hledačství ztopornět.

Osm skladeb Opilonu svědčí nejen o rozdílnějším pojetí jednotlivých témat, ale i o osobitější souzvuk brumendózně vláčnostního souputnictví, dotýkavého i přerývaného. Jestliže povím poněkud nadneseně, že oba nástroje vytvářejí hrubou záplatovost na tenkých pláštěnkách skladeb, nemíním tím shazovat náročnost Mudry, Sibiře, Kambia a ostatních kompozic, naopak chci vyzdvihnout, že teprve harampádivostní promručovávání, načasovávané rozpumpovávání, úsečnostní pohrávání, zadýchavostní zaříkávání a vyrukovávané tryskání, vrtošivě vbíjivé, utrhačně proskočnostní s až autisticky uminutou perkusivností didgeridoo vytváří z předloh závratnivost, která v nich latentně spočívá, bez konkretizace by však mohla vyznít polovičatě. Etnojazzovost teprve tady se dostává patřičně ke slovu, což je zejména zásluhou ukrajinsky laděného vokálu Marichky Chichkové, který se zdá vyvěrat z dávné folklórní zpěvnosti a jehož propojení s dotekem africké polyrytmičnosti vybuzuje chorovodní představivost, aniž se jakkoli podbízí. Významnou úlohu na tomto albu má i Natálie Hošková s violoncellem, které nejen působí s přidušenou zkoumavostí, ale pomáhá i při rozehrávání repetitivnosti jakožto skladebného efektu (Mudra), perkuse Jiřího Pletánka (který měl na starosti také produkci, nahrávání, mix a mastering) donásobují tu parádemaršnost, tu přirdušovanou probíjivost. Sběrnou náladu vytváří občas záznam shánčlivého rumraje v pozadí (hned v titulní skladbě), jindy charakterizuje rozevíravé rozehrávání z jakési prapodstaty hlučení včetně zaříkávačsky slovního doprovodování. Rovněž i výměna saxu za klarinet promění náladu a prozáří děj. Ano, potažmá dějovost se vyrumplovává z ponořivosti, vysouká se k taneční melodičnosti nad vrtošivým zábleskováním a dojde na chvilenku až do zbojničení. Což se naopak před závěrem ozvěnově přidušní a zapadá do protišení.

Zastihl jsem zcela nedávno Dešy (ypsilon po š si neodpustím, vyhlíží totiž naprosto nepřístojně) v Ryběnaruby a musím dotvrdit, že Žižkovská s Pilnajem opět pokročili ve svém zálibnivém srostenectví, v šamanizujícím zatajemňování a v překypující rozpernosti (i zásluhou poněkud širšího nástrojového vybavení). Potvrdili, že nahrávají (nebo už nahráli) nové album, tentokráte s nějakou severskou vokalistkou. Jsem na ně zvědav. Mohou se totiž – a to jsem si uvědomil i při některých číslech koncertu – vydat dvěma směry: rozhojňováním přístupů v oblasti jiné hudby, do které svým způsobem dnes náleží (včetně volby hostů typu Hoškové nebo Chichkové), nebo blíže popu, sice osobitě zvučícího, nicméně méně náročného. Ta první cesta bude obohacením (a svědčí o možnostech tvrdošíjného trvání na experimentování, což mi potvrzují referáty o zahraničních vystoupeních dua), ta druhá jim může přivést na koncertování sice více (méně náročného) publika, jde však o to, zda nebude vyžadovat zestřídmění záběru. Každopádně dnes patří Deši k našim alternativním pozitivům.

Deši: Opilon

Pavouk Records (www.duo-desi.cz)

http://bandzone.cz/desi

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!