Martin Lauer Robert Piotrowicz - Lukáš Jiřička: Samoobrona (magiczny manifest)18. 5. 2015

Jak hudebně zpracovat silně fragmentarizovaný text a přetavit jeho principy do nové podoby? Rozbít ho ještě na menší fragmenty a ty následně zasadit do podobně vypreparované koláže zvuků. Takto by se velice zjednodušeně dala popsat volná adaptace díla Helmuta Kajzara z let 1974-75, Samoobrona (magiczny manifest) v podání Roberta Piotrowicze a Lukáše Jiřičky.

Jako dílo, které je zčásti divadelní hra, zčásti filozofická esej, úryvek románu i deník, Samoobrona (magiczny manifest) vyloženě vybízí k mísení různých přístupů, a je tak pro hudebně-dramatickou adaptaci velice podnětným materiálem. I přesto, že jednotící dějovou linii lze v Kajzarově textu nalézt jen velice těžko, Samoobrona pojednává o uvěznění člověka ve své tělesnosti a snaze vymanit se z ní. Postavy, mezi nimiž figuruje i samotný autor, neplní obvyklou dramatickou úlohu, nýbrž vymezují prostor, v jehož centru se nachází samotný hlas oproštěný od své materiality. Ten se postupně skládá z jednotlivých promluv, které na sebe navazují nebo se přerušují. Zvukové zpracování hry je tedy svým způsobem tou nejvhodnější metodou, jak promluvu oddělit od postavy, která ho pronáší.

Sám autor se údajně jal hru nahrát třikrát, a to jednou v rozhlase a dvakrát v prostředí svého domova, kde se pokoušel zinscenovat směs jejích úlomků spolu s rozmluvami a intimními zvuky prostředí. Adaptace Jiřičky a Piotrowicze se nese v duchu těchto zpracování, avšak v jejich přístupu k dramatickému textu pomocí průniků hudby nalézají nové a nepředvídatelné možnosti propojení hlasu se zvukem.

Předně je však nutno říct, že Kajzarův text byl silně zredukován. Album je rozdělené do dvou částí a jeho stopáž čítá bezmála půl hodiny. V těch útržky Kajzarova textu narážejí na Piotrowiczovy hlukové stěny, které hlasový projev agresivně protínají. Zvukově poměrně radikální textuře alba vládne především glitch a drone. Tyto dva póly zvukových projevů se neustále konfrontují, ale i doplňují, čímž vytvářejí silně nahuštěnou a proměnlivou zvukovou matérii alba. Hlasová složka je bohužel v prvních deseti minutách alba dosti upozaděná a až poté začne z vystupovat a plně se prosazovat. Nutno však podotknout, že hlas neustále balancuje na pomezí jazykového a akusmatického projevu a jeho artikulace a se tudíž mění v návaznosti na okolní zvukové objekty. V důsledku opakování, smyčkování a různých změn v jeho výšce a témbru se hlas často rozplývá ve zvuk, pozbývá smyslu a stává se ryze expresivní entitou. Z účinkujících vyniká především svým temně zastřeným hlasem Miłogost Reczek, jenž jakoby na sebe místy bral roli neúprosně drásavého hlasu svědomí. Projevy Klary Bielawky a Joanny Drozdy dotvářejí neutišenou atmosféru díla neméně rafinovaně, a to zejména v druhé části alba. Ta nakonec vyústí až do tranz vyvolávajícího překotného beatu, na který se nabalují smyčky zvuků, slov i frází.

 

Jiřička i Piotrowicz již několikrát spojili své síly při adaptacích textů Williama Blakea (Blake Angel), Stanislava Dvorského (Hra na ohradu) nebo samotného Jiřičky (Rancio). Přesto, že Samoobrona v Jiřičkově a Piotrowiczově režii s Piotrowiczovou hudbou vznikla již z roku 2012 a v této podobě zazněla v rámci radioartové série Radiocustica 19. ledna 2013, verze, která nyní vychází v omezeném nákladu na vinylu je nová. Na obálce vinylu nalezneme kromě portrétů od malíře Josefa Bolfa i úryvky textu hry v angličtině a krátké pojednání o díle. Vzhledem k tomu, že k vinylu se asi jen tak každý nedostane, poslouží většině zájemcům o poslech stránky bandcamp, na kterých jsou ukázky z alba volně k poslechu.


Robert Piotrowicz - Lukáš Jiřička: Samoobrona (magiczny manifest)

Bolt Records (http://boltrecords.pl/)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!