Martin Klimeš Milý deníčku (V tyto dny VI)27. 5. 2015

19.4.

Bylo pozdní odpoledne. Pracoval jsem na zahradě. Slunce ještě svítilo, psi z dálky štěkali, lidé mluvili vzrušenými hlasy. Po chvíli se  ale vše zklidnilo a já hledal, co bych ještě udělal.  

 

21.4.

Je pozdní dopoledne, teplo a svítí slunce. Z otveřených balkonových dveří ke mně doléhá zvuk města. Rozeznávám v té proměňující se zvukové hmotě jedoucí vlak, auta, klaksony, kovový tlukot, houkání sanitky, dlouhý jednotvárný zvuk s mnohem nižší frekvencí než má například siréna. Také zpívají ptáci, samostatně hrdlička, šumí vítr, štěká pes. Chvíli je hlasitější hukot města, který se převalí jako vlna, aby se zklidnil ve prospěch zvuků  ze zahrady, především ptačích. Oba dva tak odlišné proudy se ve své intenzitě  nepravidelně střídají, mísí a spojují v jeden proud a zase se vydělují. Snažím se oba vnímat na stejné úrovni, aniž bych jim dával či přiznával obvyklé významy.  

 

22.4.

Je večer, téměř půl jedenácté. Klid, jen nad námi duní kroky a vržou parkety. Téžké červené víno  ostružinové chuti a vůně piju neobvykle pomalu a stejně tak pomalu se chystám do postele. Odpoledne jsem beze slov sadil chřest, ryl záhony, zaléval a jsem teď z toho tak akorát unavený.  

 

23.4.

Je ráno. Napřed  vstává Eva, potom Anna, které to chystání a balení se do školy trvá mnohem déle. Kroky, šustění, vrzání, pokládání, narážení a srážení rozličných předmětů v různých, ale ne překvapivě širokých výškových i barevných tvarech, než nastane poměrný klid, když zůstanu doma sám.  

 

25.4.

Jakub ze Strangers in the City s drsným hlasem osamělého muže zkoušeného životem, melancholicky zasněná moin moin a undergroundoví ex-Extempore v Gottfrei. Večer zvuků, melodií, rytmu, harmonií, hlasů a hluků.  

 

26.4.

Pozdě odpoledne jsem na dvorku pozoroval dva roje komárů, které se v posledním slunci tohoto dne zbarvily do zlata. Nervózně trhavý let každého komára je přesto součástí vyššího celku – neustále se proměňující živé geometrické struktury, která celou dobu držela svůj nestálý, statickým obrazem neuchopitelný tvar. Zpívali ptáci, zaštěkal pes, občas se ozvaly hlasy a v našich místech neobvyklý zvuk cirkulárky.  

 

27.4.

Fučí vítr, třískají dveře, zdálky se nese lomoz na sebe narážejících zřejmě rozměrných objektů,  nezvykle široká škála rámusu z města a hřmot  z nádraží, který lze často zaslechnout před bouřkou.Táta ale slyší stále méně, tak na něj ani zbytečně nemluvím. Je teplo, sucho a klid, bouřka ani déšť stále nepřišly.  

 

29.4.

Včera konečně pršelo, země se napila a zahradní sudy, barely a nádoby naplnily. Od rána pracují na naší ulici stroje s hlučnými zvuky. Klid je až večer.  

 

3.5.

Včera jsme s Evou hned vyzkoušeli nové sklenice na šampaňské. Design by Jiří Pelcl. Když jsme si přiťukli, zaznělo to, jako by byly z bakelitu. Prázdné ale zvoní. Od pátku zase topíme v kamnech, slyším praskot dřeva, ale dnes bude krásná a teplá neděle. Z rána jsem vykloněn z okna poslouchal ptáky, slyším stále nové zvuky, ale vždy mi všechny uletí jako papír. Ještě dnes přesadím z květináče už nakvetlou vistarii, domaluji Anně pokoj a půjdu na vycházku, na níž bych si mohl alespoň částečně promyslet  zítřejší zahájení výstavy obrazů Kataríny Szanyi v DAD v Ostravě.  

 

5.5.

Jako každý večer zase zpívali ptáci. Před půlnocí jsem venčil před domem psa. Bylo neobvyklé ticho a teplo. Zdálo se mi, že  ve vzduchu voní pečené brambory. Možná to ale byla jen stopa činnosti nějakého dieslova motoru kdesi v dálce, která se  větrem zatoulala až k nám.  

 

6.5.

Od časného rána za oknem jemně ale vytrvale šumí déšť.  

 

7.5.

Je jasno a chladno, popeláři jedou svůj svoz.   

 

11.5.

Po několika zaneprázdněných dnech mám ještě méně času. Přesto poslouchám  přes okno svého pokoje krátký piece „Pro zpěv ptáka a jedoucí auto“.  

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!