Petr Ferenc K2 / Allan Zane: split; K2 / Napalmed: split; Takashi Ohkawa / Napalmed: The End? / Five Minutes Long Communication Between Teresa Ohkawa And Matka Takashi8. 6. 2015

Mám před sebou tři noiseová split alba: jedno LP, jedno superlimitované CD-R v jedinečném obalu, jeden singl, na němž počet vydavatelů převyšuje počet účinkujících. Samý bezostyšný noise, takový, jaký David Novak ve své knize Japanoise z jakéhosi akademicky zaumného důvodu považuje za jediný správný: hluk bez pevných struktur, hluk vznikající bezprostřední interakcí hráče se zpětnou vazbou nejrůzněji propojených krabiček vyskládaných na stole. Tahle nějak – když to zjednoduším – na přítomných nahrávkách postupovali všichni hudebníci.

Čistě hypoteticky: mohlo se stát, že se na některém titulu byla nedopatřením prohozena autorství jednotlivých tracků, to ale není v mé moci zjistit. Natolik jsou si jednotlivé příspěvky podobné. Rozhoduji se ale věřit, že k chybě ani naschválu nedošlo a vybaven informacemi z obalů, pouštím se do rozlišování jednotlivých zvukových strategií. (A opět jsem se při tomto zkoumání přesvědčil, jak citlivým lakmusovým papírkem nálady posluchače zdánlivě hřmotně necitelný noise umí být.)

Německá značka Attenuation Circuit existuje – především virtuálně – již mnoho let a je podepsána pod desítkami titulů. Začínala jako label, na němž svá plus minus ambientní dílka vydává téměř výhradně majitel, Sascha Stadelmeier vulgo Emerge, postupně se ale její roster jaksepatří nabalil a na sklonku loňského roku ohlásila, že řadu download alb a cédéerek rozšiřuje o CD a LP. Split K2 s Allanem Zanem je jedním z prvního vinylového vrhu.

Japonec Kusafuka Kimihide chrlí noiseové nahrávky již od začátku osmdesátých let, patří tedy ke generaci otců japonského noise, na skoro tak vysoký piedestal jako Hijokaidan či Merzbow. Hraje především na „junk elekctronics“, k nimž přidá tu a tam analogový syntetizér, automatický bubeník – což je případ tohoto splitu, na kterém ale neuslyšíme jediné duc ani čvacht – a vícestopé nahrávadlo. K2 je k posluchači dosti nemilosrdný, jeho příval hluku má až sterilně čisté stěny a klouby a dočista mu chybí jakýkoli „touch of humanity“ – jako kdyby jej náhodně generoval stroj bez operátora.

Kaliforňan Allan Zane je multimediální umělec, člen řady sestav, o nichž jsem dosud neslyšel (například Le Scrambled Debutante, Mixed Band Philantropist), jakož i droneových Wyrm. Ve své kompozici Zerstörte Musik dochází metodou vrstvení a střihu k podobnému výsledku jako K2 poněkud volnější improvizací. Sedmnáctiminutové dílo bylo nahráno v letech 2004 (až?) 2014 a je věnováno noiseovým ikonám GX Jupiteru-Larsenovi (Haters atd.) a Richardu Rupenovi (New Blockaders atd.). Ve srovnání s K2 zní Zane o fous melancholičtěji a umí si vychutnat nečetné okamžiky ztišení.

Za toho strohého a nesmlouvavého je K2 i na splitku s mosteckými Napalmed. CD-R vyšlo v nákladu dvaceti kusů a jeho obal tvoří plastové cedule upozorňující na nebezpečí úrazu proudem – žlutočerný trojúhelník s bleskem. Tady jsou tabulky hned dvě, seříznuté do čtverce a secvaknuté nýtky, v nich xeroxovaný „booklet“ a bílý nosič. Radek Kopel jich vydal jen dvacet, takže neváhejte, tak fešný artefakt stojí za investici.

A taky báječně hraje! Z pěti tracků na ploše sedmdesáti minut tři patří japonskému mistrovi, dva dnes již neexistující sestavě Napalmed – Radek Kopel je s předčasně zesnulým Martinem Bechyněm nahrál v letech 2010 a 2011. Myslím, že tento tandem byl jedním z vrcholů dvacetileté kariéry Napalmed, Radek v Martinovi totiž našel důstojného parťáka podobných zájmů a podobně nespoutaného přístupu k vyluzování hudby. Zatímco v případě K2 i ostatních zde recenzovaných je hluk očistnou lázní, do níž se tvůrce noří sám, Napalmed byli vždycky kapela a v jejich srdci je místo pro punkový a hardcoreový étos pospolitosti. A z nahrávky je to cítit, přetože se jejich zvukový výstup od toho japonského příliš neliší a nevím, jak bych to slovy, ehm, exaktněji precizoval. Každopádně měl Kusafuka Kimihide potřebu sdělit, že na nahrávce nepoužil žádný „metal junk“. Určitá dramaturgická jednolitost ale patrně byla cílem, usuzuji z toho, že tracky jsou odděleny jen kratičkými pauzami, ani ne na nádech a výdech, a ozubená kola nešoubyznysu se nemilosrdně točí furt pryč.

Třetím titulem červnové noisové várky je split singl Napalmed (opět ve zmíněné bývalé sestavě) s Takashim Ohkawou, což není žádný Japonec, ale Marcin Uryga známý též coby Extreme Martin, Polák usazený v Holandsku, majitel labelu Extreme Terror Production a zpěvák grindcore kapel D-Compose, Matka Teresa a Paralyzed Society. Takashi Okhawa je jedno z jeho několika alter eg. Martin si zde zkrátka hraje na japanoisera a nejde mu to nijak zle. Kdo je na které straně desky, se ale nedozvíte nijak snadno. Etikety jsou černé (je to levnější a lisovna pod určitý počet objednaných kusů etikety netiskne) v koncové drážce se na jedné straně dočteme Tahashi Napalmed A, na druhé Takashi Napalmed B. Včil mudruj. (Podle discogsu patří ta delší strana... dohledejte si.)

Shrnutí? Ze čtyř recenzovaných umělců jeden patří k průkopníkům žánru, dva spíše k epigonům praktikujícím poněkud odvozenou „hru na“. Napalmed opět vyčnívají svým odlišným přístupem, neskrývanou radostí a improvizačním umem.

 

K2 / Allan Zane: split

Attenuation Circuit (www.attenuationcircuit.de)

K2 / Napalmed: split

Napalmed (napalweb.unas.cz)

Takashi Ohkawa / Napalmed: The End? / Five Minutes Long Communication Between Teresa Ohkawa And Matka Takashi

Extreme Terror Production (extremeterrorprod.blogspot.ru)

Rotten Gorol Production (www.rottengorol.glt.pl)

NHDIYSTREC (nhdiystrec.free.fr)

Underground Pollution Records (http://undergroundpollution.e-monsite.com)

Rauha Turva (rauhaturva.blogspot.com)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!