Jozef Cseres Hermovo ucho: If, Bwana opět v Čechách17. 6. 2015

Po pěti letech se Al Margolis vrací do Brna a Prahy, kde v dubnu 2010 poprvé koncertoval v Čechách. Opět zahraje sólo (24. 6. v Café V lese, kde se k němu ale přidá i Martin Janíček) i s hosty (22. 6. v Místogalerii na Skleněné Louce). Tentokrát se však If, Bwana (umělecké jméno, které Margolis od r. 1984 používá pro sólové projekty i četná variabilní seskupení) předvede nejenom jako čaroděj s elektronickými zvuky a procesy, ale též jako zručný instrumentalista – klarinetista. Obě kompetence propojí ve zčásti komponovaných a zčásti improvizovaných kusech pro klarinet, nahranou i živou elektroniku a zvukové objekty.

Margolis hraje na všechno možné, klarinet však patří k jeho nejoblíbenějším nástrojům. Realizoval na něm nebo s jeho pomocí četné kusy na začátku své kariéry, kdy se světem komunikoval audiokazetami, které ve druhé polovině osmdesátých let vydával na vlastním DIY labelu Sound Of Pig (SOP). Na kazetách, jenž vyráběl a rozmnožoval rukodělně doma na kazeťácích a distribuoval v standardních umělohmotných obalech s nedbale xeroxovanými booklety, vydal přes tři stovky originálních titulů. Dnes jsou mnohé z nich vyhledávané sběratelské skvosty, zejména poté, co se z některých Margolisových tehdejších chráněnců a spoluhráčů staly hvězdy alternativní a experimentální hudby (Adam Bohman, John Hudak, Jim O’Rourke, Merzbow, aj.). Velice nekonvenční využití klarinetu reprezentuje již kus Clarinots (SOP 197), rozvinutím kterého vznikla známější Clara Nostra (1988-1999) realizovaná na CD už pro Margolisovu pozdější vydavatelskou značku Pogus Productions. Je to sólová elektronická manipulace autorovy hry na klarinet, editované a multitrackované do megalomanského obsazení 106 476 klarinetů. Přes hodinu dlouhý ambient je vlastně realizovaná zakázka pro výtah vedoucí do jedné newyorské umělecké galerie. Jeho rozvláčná minimalistická dronová struktura je percepčně tak pohlcující, že bych se vůbec nedivil, kdyby se někdo v tom výtahu vozil po celou délku skladby.

Díky Pogusu se autorské výstupy If, Bwany dostaly do širšího povědomí v New Yorku i v Evropě, kam jej poprvé zcela nedávno (asi před osmi lety) „přivezl“ Phill Niblock, jehož label Experimental Media Margolis manažuje a distribuuje. Margolisova hudba je stejně originální a různorodá jako dramaturgická (anti)koncepce obou jeho labelů. If, Bwana je záruka žánrově pestré a především autentické kreativity. Margolis pod ní vydal v Pogus Productions zatím deset pozoruhodných alb: 33 Birds Went (1995), Breathing (1996), Tripping India (1997), Clara Nostra (1999), I, Angelica (2001), Rex Xhu Ping (2005), An Innocent, Abroad (2007), Favorite Encores (s Noahem Creshevskym, 2008), E (and sometimes why) (s Triem Scordatura, 2012) a Red One (2012). Pokrývají čtvrtstoletí (1988-2012) jeho plodné práce se zvuky a zahrnují téměř padesát kompozicí, na kterých se různou mírou podílelo kolem třiceti hudebníků a hudebnic. Někteří z nich o své účasti ani nevěděli, jelikož si Margolis jejich party vypůjčil z předešlých společných koncertů nebo je jednoduše nasamploval.

Jako skvělou sondu do rozmanitosti hudby If, Bwany bych doporučil alba Rex Xhu Ping a I, Angelica. Autor a jeho spoluhráči na nich invenčně kombinují tři historické typy elektronické hudby (elektroakustickou, musique concrète a live electronics) s živým lidským hlasem a nástrojovým hraním (improvizovaným i komponovaným) i s modernějším samplováním a procesováním zvuků. V posledních létech Margolis k uvedeným typům zvukotvorby stále častěji připájí i elektronické obrazy (díky spolupráci s různými videoumělci) nebo soundartové instalace. If, Bwana ale nevyznává žádnou zvukovou poetiku ani striktní estetiku. Neřídí se žádnými pravidly, spíš pokaždé vytváří pravidla nová, aby je posléze mohl s rozkoší porušovat. Není to programová anarchie pro anarchii, nýbrž ztělesnění představy o relativnosti jakýchkoliv konvencí prostřednictvím žité audiozkušenosti. Rozhodně je to hudba avantgardní, nikoli však přísně radikální. A hlavně je transžánrová a bezbariérová – dokáže být náročná i jednoduchá, přesně koncipovaná i improvizovaná, abstraktní i narativní, drásavá i lyrická. Třebaže se opírá o moderní technologie, neodcizila se humánnímu poselství a nerezignuje ani na živé, i když často manipulované muzicírovaní. Její tvůrce si právě prostřednictvím ní našel vroucný vztah k „nové digitální přírodě“ i postinformační realitě, nezapomínaje na jejich analogové předchůdce, s nimiž ho pojí silné citové vazby. Margolisovy hudební kompozice jsou skutečné „asambláže touhy“ v nichž se zračí a zvučí bezbariérový dotek s realitou prostřednictvím nekonvenční procesuální práce se zvuky. If, Bwana hudbu neskládá ani nehraje, dělá ji přímo v médiu, jež se mu hodí a jež mu je v podstatě lhostejné. Není to brikolér, nespokojí se s tím, co má právě po ruce; princip „do it yourself“ aplikuje v oblasti intencí nikoli prostředků. Ačkoli mu je blízká i recyklační a rekombinační estetika, tyto rozšířené postmoderní strategie nezneužívá, nýbrž nimi dává vzniknout novým originálním hudebním kontextům.

Kromě domovského Pogusu, nalezneme Margolisovu hudbu i v katalozích jiných raritních značek (Absurd, Ants, Generator, Gravity Swarm, Klanggalerie, Monochrome Vision, Odradek, Mutable  Music, aj.), většinou v limitovaných nákladech. Za léta svého činorodého působení na scéně Margolis vytvořil a propojil mnohé iniciativy, jež významně ovlivnily dění v progresivní hudbě. Génius intelektu, bohatý tvořivý potenciál, letitá zkušenost a permanentní kolaborace zabránily, aby se hudba, jež vytváří a podporuje, rozplynula v indiferentním středním proudu elektronické hudby s charakteristickým sterilním digitálním soundem, jaká se od devadesátých let minulého století rozbujněla ve většině klubových scén, kde nahradila starší formy agresivního disca a prázdného ambientu. Moc se těším na oba červnové koncerty If, Bwany – brněnský i pražský.

PS: Pražský koncert proběhne v rámci Stimul Nights. Dárkem všem věrným k deseti letům Stimulu je dobrovolné vstupné!

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!