Matěj Kratochvíl Zkouška sirén: Kritici1. 7. 2015

V pondělí 29. 6. se v pražských Sovových mlýnech předávala cena F. X. Šaldy, která je určena k ocenění vynikajících počinů v oblasti umělecké kritiky a publicistiky. Ačkoliv se jí nedostalo žádné velké publicity, sál s obrazy Vladislava Mirvalda byl zaplněn. Jeho abstraktní geometrická plátna si občas pohrávají s naším vnímáním, zdá se, že propletené křivky se dávají do pohybu nebo že jde o trojrozměrné tvary, záhadně vtěsnané do dvou rozměrů. Na rozdíl od jiných cen se u Šaldy musíme obejít bez momentu překvapení, protože laureátovo jméno je napsané již v programu. Letos jím byl filozof a teoretik umění Petr Rezek, který cenu dostal za knihu Proklouznutí neboli smrt, kterou vydala Galerie Ztichlá klika. Kniha se z velké části točí kolem sochařství, ale během slavnostního předávání se umělecké obory prolínaly. Ceny předané laureátovi byly především výtvarné – portréty F. X. Šaldy a diplom od malíře Otakara Karlase. Improvizovanou předehru a mezihry v podobě úprav melodií italských skladatelů zahrál na pilu Petr Dopita a hudebně-divadelní formu mělo i předčítání vybrané ukázky z oceněné knihy. Petr Rezek má koneckonců k hudbě blízko a jeho Carusova operní hlídka, soubor textů původně psaných pro samizdat v osmdesátých letech by neměla ujít pozornosti hudebních vědců.

Hudební vědci a kritici. Ano, i ti spadají do záběru ceny F. X. Šaldy – alespoň teoreticky. Od roku 1995, kdy se cena uděluje ji ovšem z hudebního oboru dostal jen Lubomír Dorůžka za celoživotní dílo v roce 1999. Od té doby se mezi divadelní, literární a výtvarné knihy kritická reflexe hudby neprobojovala a slabě zastoupena byla i mezi nominovanými, z nichž se laureáti vybírají. Jednou z výjimek byl Martin Flašar a jeho kniha Poème électronique. 1958. Le Corbusier - E. Varèse - I. Xenakis z roku 2012. Znamená to, že v Čechách hudební kritiku nikdo nepěstuje na úrovni přesahující zběžné recenze aktuálních nahrávek a koncertů?

Je třeba naprášit popel i na vlastní hlavu, střelit do vlastního muzikologického hnízda a říci: vlastně je to tak. Hudební kritika je obor, který v té náročnější podobě těžko hledat. Neznamená to, že bychom neměli dobré hudební kritiky. Ale většina z nich je zapřažena v koloběhu každotýdenního reflektování aktualit, takže na napsání knihy těžko hledají čas. Příznačné rovněž je, že většina těch, jejichž psaní stojí za to číst, nevyšla z bran hudebněvědných kateder. Nějak se nám tu rozšklebila propast mezi akademickou hudební vědou a hudebním životem. To neznamená, že by čeští muzikologové vůbec nebrali na vědomí jinou hudbu než tu vážnou – byť balanc je stále docela vychýlen jejím směrem – ale i o té jiné raději píší akademickým jazykem a pro akademické publikum. Snahy ulovit pro HIS Voice nové autory z řad hudebních vědců často narážely na přílišné množství jejich závazků ve věci grantů, studií a přednášení. Kromě toho se ale výuka této disciplíny v uplynulých letech příliš nepěstovala. Ano, studenti mají povinnost napsat recenzi na koncert, ale aby se učili psát srozumitelně pro neodborné publikum a zároveň nebanálně a originálně, to jaksi chybí. Lze najít spoustu objektivních důvodů, proč to nejde, ovšem když pak vidíte podobně zaměřenou produkci divadelních, výtvarných a literárních kritiků, řeknete si: Kde je chyba? Je to v pocitu hudebních vědců, že obracet se k široké veřejnosti by znamenalo sestoupit příliš nízko? V hudbě, možná více než v jiných oborech, došlo k podivnému rozštěpení. Na jedné straně je hudba v médiích prezentována v rubrice „zábava“ jako věc, jíž přeci rozumí každý a nad níž netřeba dlouze hloubat, z druhé strany míří pohled na hudbu (především na tu vážnou, ale nejen na ni) jako na umění srozumitelné jen vyvoleným a zasvěceným, o níž nelze psát ani číst bez důkladné znalosti historie a teorie.

Jsem chorobný optimista, takže mám pocit, že mezi dnešními studenty hudební vědy, s nimiž se tu a tam potkám, by mohl být vyšší výskyt té správné kombinace svižného postřehu, analytického myšlení, nabroušeného jazyka a ochoty odsedět si nezbytný čas na koncertech. Doufám tedy, že v budoucích ročnících ceny F. X. Šaldy bude mít hudební kritika významnější zastoupení.

Autor je absolvent hudební vědy a člen grémia ceny F. X. Šaldy.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!