Jan Hocek Leszek Moźdźer & Friends: Jazz at Berlin Philharmonic III; Jazz at Berlin Philharmonic IV – Accordion Night28. 9. 2015

Letos vyšla dvě alba projektu Jazz At Berlin Philharmonic; projektu, jehož otcem je šéf mnichovského labelu Act Music Siggi Loch. První koncert, který přivedl na jedno pódium (a to Kammermusiksaal Berlínské filharmonie) interprety z oblasti jazzu, world-music a soudobé vážné hudby, se uskutečnil v prosinci 2012 a vzniklo tak album pod pořadovým číslem I.

7. května 2014 se ve filharmonickém sále v Berlíně sešel polský pianista Leszek Moźdźer se svými přáteli a vzniklo tak třetí album tohoto projektu. Leszek Moźdźer (roč.71) je přední jazzový pianista, pevně však zakořeněný v polské hudební tradici, včetně odkazu klasiků jako Chopin, Szymanowski apod. Je též výtečným interpretem děl velikána polské hudby 20.století Witolda Lutoslawského. A právě Moźdźerovo sólové provedení jeho Etude No.2 z roku 1941 album Leszek Moźdźer & Friends – Jazz at Berlin Philharmonic III otevírá. A vskutku strhujícím způsobem; kaskáda klavírních tónů nepostrádá proměnlivou dynamiku a napětí. Poté se k Moźdźerovi přidává fenomenální švédský jazzový kontrabasista (a také violoncellista) Lars Danielsson, který s ním spolupracuje již 10 let a vydali spolu řadu znamenitých alb. Svoji pověst Básníka kontrabasu potvrzuje ve vlastní kompozici Praying; zprvu impresionistická etuda nabývá na intenzitě nejen melodické, ale taktéž výrazové a dynamické. Moźdźerova skladba Follow My Backlights, původně jako duet, v sále Berlínské filharmonie zní v triu, a to s hráčem na perkuse Zoharem Fresco. Tento Izraelec hraje pravidelně třeba s Glassem a patří ke kmenovým Moźdźerovým a Danielssonovým spoluhráčům. (Mimochodem jsme měli možnost slyšet u nás toto trio na Strunách podzimu v roce 2013.) V kontrapunkticky gradujícím toku tří hlasů dojde i na minimalisticky rytmické figury, ozvěny folklóru, smyčcově basové erupce a preludia preparovaného klavíru. Následuje taktéž Moźdźerova skladba Love Pastas (nejdelší z celého alba – 12:01), v níž se sejdou všichni jeho Friends – k triu se připojuje Atom String Quartet (polská obdoba Kronos Quartetu) hrající nejrůznější fúze od roku 2009. Dynamicky a výrazově proměnlivá kompozice je sycena chopinovským romantismem, klenutou stavbou, místy i spektrálními barvami a hlubokými emocemi, včetně dechberoucích sólových partů pianisty a kontrabasisty. Samotný smyčcový kvartet se pak zaskvěje ve skladbě Na 7, již napsal první houslista David Lubowicz; kvartet zní bartókovsky hutně, vypjatě, ale zároveň melodicky, s goralskými motivy, aby posléze swingoval a bopoval jako o život – tady bych je nesrovnával ani tak s Kronosem, jako s Turtle Island Quartet (který dokázal transformovat třeba Coltraneův majstrštyk Love Supreme). Poté se převalí trojlístek skladeb pro jazzové trio, avšak pokaždé obohacený nějakou fúzí. V případě Danielssonovy Africa je to griotské téma, ve Frescově Gsharim jde o použití široké škály etnických perkusí, včetně frame drum, čili rámového bubnu, ve vzletné, jímavé Danielssonově baladě Eden pak strukturování hudební materie ve stylu Lutoslawského, to jest určitá neuchopitelnost, nepředvídavost, zdánlivá neukotvenost (čímž je dosažena právě ona vzletnost). V Moźdźerově folklórně melodické a minimalismem procezené Hunchback Porn Angel jsou na pódiu opět všichni aktéři, aby evokovali dramatičnost hudby Wojciecha Kilara. Album vrcholí skvostnou kompozicí violoncellisty Krzysztofa Lenczowského Winter Song; nechybí preparovaný klavír, meditativně hutné smyčce (nebo hutně meditativní?) a´la Henryk Górecki, úchvatná gradace, duch Kronose.

V této souvislosti upozorním na album, z něhož tato kompozice pochází – jde o loňský projekt Moźdźera s AUKSO Ensemble (jehož členy je i čtveřice hudebníků z Atom String Quartet) pod názvem Seven Pieces for Improvising Piano and Strings...                                 

V sále Berlínské filharmonie se 13.února letošního roku setkali čtyři virtuózové na akordeon, kteří zvukem tohoto kdysi profláknutého nástroje obohatili současný jazz. Akordeon (potažmo bandoneon či bayan) zažívá už několik desetiletí svou renesanci především v soudobé vážné hudbě a aktéři této nahrávky se pohybují samozřejmě i na tomto poli. Na albu Jazz at Berlin Philharmonic IV – Accordion Night zní však především současný jazz, samozřejmě různě ochucený. V úvodním Tango Loco, emotivně a dynamicky proměnlivém dílku se stavbou a barvami čerpajícími z magického realismu, se prezentovalo duo, jež pro label Act Music natočilo již tři alba – rakouský akordeonista Klaus Paier a chorvatská violoncellistka Asja Valcic (ex- Brodsky Quartet, Melos Quartet). Autor skladby Paier je členem radio.string.quartet.vienna a hraje v duu se saxofonistou Geraldem Preinfalkem (ze souboru pro soudobou hudbu Klangforum Wien). Ve vlastních skladbách South Africa a Love se blýskne s akordeonem Régis Gizavo, hudební samouk z Madagaskaru; s elektrickou kytarou (Nguyên Lê) se etnicky laděný jazz přehoupává až k jazzrocku či popu. V další dvojici skladeb se představí s akordeonem Nor Stian Carstensen, který začínal u heavy-metalu a skončil jako multiinstrumentalista (kromě akordeonu ještě kaval, dudy, kytara, housle, mandolína a banjo), sbírající po venkově a studující lidovou hudbu nejen Skandinávie, ale též Bulharska a Rumunska; lidovka Horgalaten je jeho sólovým výstupem, v Kvernbergově opusu Oriental Hoedown hraje s polským jazzovým houslistou Adamem Baldychem a učiní z této jazzůvky strhující jízdu až newgrassového střihu. Francouzský akordeonista Vincent Peirani kdysi prohlásil: Jako kluk jsem se chtěl učit na bicí, akordeon byl nástroj pro prarodiče... A dnes patří ve Francii k největším jazzovým hvězdám, který hrál s legendami progresivního jazzu, včetně Portala a Sclavise. Na filharmonickém pódiu interpretoval opravdu kouzelně, a přitom moderně, jazzové standardy z repertoáru průkopníka sopránsaxofonu Sidney Becheta (na CD jsou zařazeny Egyptian Fantasy a Song Of Medina – Casbah). A též radostně zpěvnou i dramaticky vypjatou a zasmušilou poctu již zmíněnému Portalovi, kterou autor Peirani nazval 3 Temps pour Michel´P. Samozřejmě s ním na pódiu ve všech případech stál mladý, nesmírně talentovaný sopránsaxofonista Emile Parisien; ti spolu vloni natočili právě bechetovské album Belle Epoque. Koncertní záznam ze sálu Berlínské filharmonie vyvrcholí pak za účasti všech protagonistů strhujícím provedením Piazzollova majstrštyku Libertango v délce osmi minut; každý ze zúčastněných muzikantů si vystřihne sólovou parádičku a člověk může mít sebenutkavější pocit totální obehranosti této skladby, ale to muzikantství, zápal a nasazení znovu a opakovaně strhne! Jen si kladu otázku, kdo od koho vykrádal ta typická ostinata, zda Morricone od Piazzolly či naopak...

 

Leszek Moźdźer & Friends: Jazz at Berlin Philharmonic III

Jazz at Berlin Philharmonic IV – Accordion Night

Act Music (https://www.actmusic.com)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Slyš zdarma: Aaron Dilloway & Tom Smith - Impeccable Transparencies