Z.K. Slabý SWQ: Ramble5. 10. 2015

Saxofonistka Sandra Weiss, narozená v Jižní Africe a bytující ve Švýcarsku, je naprosto všestranná: věnovala se postupně i prostupně italskému folku, starým švýcarským písním, renezanční i západoafrické hudbě, jazzu i hudebnímu odkazu své domoviny. K jejím projektům náleží slupiny INKlings, Koï a dua Kodra (s elektroničkou Coralií Lonfat) či s kytaristou Marcelem Ricklinem, byla/je členkou kvartetu houslistky a vilolistky Sophie Lüssi, Notebook Large Ensemble violisty Frantze Loriota a Insub Meta Orchestra. Studovala v Bostonu a Zürichu (saxofon) i v Luzernu (fagot) a v roce 2014 obdržela od města Zürichu půlroční studium v New Yorku.

A tím jsme se dostali k albu Ramble, realizovanému v brooklynském studiu Bunker 6. února 2015, kterým její newyorský pobyt fakticky vyvrcholil. Sama tu v pěti improvizacích hraje na altku a fagot a spolu s ní se činí místní muzikanti Jonathan Moritz se sopránkou a tenorem, trumpetista Kenny Warren, kontrabasista Sean Ali a bubeník Carlo Costa. Jenomže nečekejme nic z toho, čemu se ve Švýcarsku převážně věnovala. Ramble je zvukový konglomerát, ve kterém hudebníci sice užívají jmenované tradiční nástroje, ale vlastně je zneužívají. Dochází zde totiž průběžně k loudivému podloudnictví, kdy se nám výsledek jeví tak, jako by se tyto nástroje minuly svým původním povoláním a jsou donuceny ke srážlivosti změti zvuků, tryskajících pohromadě, následně i průběžně, kdy ustavičná záměnlivost tu probíhá jak na běžícím pásu či spíše jako na předlouhé skluzavce.

Tak hned téměř čtvrthodinová Eater in Tube od samého začátku prohřmívá, hudebníci vyluzují nejrůznější „počasní“ zvučení, propraskávání, podduňování a prosyčování, aby se vyřicovali k perpetuálnímu explodování včetně dovrzukování, doskřípávání a dopišťování, jejich přístupy jsou zvětřené, průdušné, zamětavé, čiřikavé, škvrčivé, postenávané, vydíravé (což je víc než zadíravé, nikoli však vydírající). Tím přehršel výmyčností zdaleka nekončí, poněvadž jmenovaná pětice nás obšťastňuje rumplováním, výtřasněním, hrdlováním, žejbrováním, rujněním, výkřičností i zákřičností, což je na přeskáčku mihotavé i prořvávané, usypávané i proděsivělé, zlolajné i uzáhadněné, vrtošivé i rozbimbané, výrmutné i rozebíravé i uskřicované, valnivé i brousivé.

Vše? Ani zdání. V trojdílné Transition Suite, trvající bezoddyšně a neprodyšně téměř třiadvacet minut , se rozptýleně (Diffusion), roztaženě (Scattering) a rozprášeně (Dispersion) dostáváme od vyhlemýžděného propasírovávání k výhřeznému rozharampáďování, od tušivého cimprlišení k rozevíranému řešetlení a podsekávačskému paběrkování. Ano, najdeme tu všechno možné, jenom ne jediný poctivý tón, jenom nikoli záblesk melodie. Namísto toho nás zaskočí tu titěrkované protlukničení nebo zarážková pozatlučnost, datlující i rozvírňující probloumávání, vydřihostěné žalobabnění, výdržnivé obhroublení a přitempované vyroňování, vypr(a)skující do úprku přes špicování, kutálování, hřebelcování a docházející přes pronimrované záhybnění, výtržnické výdržkování a posunčivostní prosouvání až k úždibkovanému i výždibkovanému handrkování a houževnění.

Ramble On pozmění poněkud polohu, protože nás tu zmámí šátravost saxů, prohloubňování a brumlení basy, rozdivenost trubky i proklepávaná průklestnost bicích; tím však jednotlivé nástroje pouze prosáknou na povrch, jejich nahodilostní seskupničení však směřuje spíše k zárojné rozbřehovosti, připokrývané a připozdívané zvukové přídatnosti. Působí to dojmem kořenového prazvučení, pochybovačně chvějivého i vrčivě zrůzňovaného, zasoukávaně zatušovávaného, výtlučnivého i houštinového.

Připadá vám, že se tu nemáte čeho chytit? Soustřeďte se na tu kontinuální přesýpačnost zvukovou – a pojednou vám ona výhrůžná lavinovost bude/může připadat blízká. Leo Feigin se při programování svých Leo Records většinou drží v mezích dostupných experimentů, protože nechce odradit publikum, které pokládá přílišné zvukové hazardování za neomalenost. Jestliže tentokát značně povolil limitující otěže, je to jen ku prospěchu věci. Americký kvintet švýcarské Jihoafričanky Sandry Weiss totiž „rozramblil“ zvukovou ambaláž zátěžně do tvárné sytosti a „nesourodosti“ v takové míře, že se tu leckterý nonkonformista může inspirovat. Nebo si alespoň uvědomit, zda lze dosavadní hranice takto beztrestně překračovat.

SWQ: Ramble
Leo Records (www.leorecords.com)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!