Jan Sůsa Poprvé a za peníze: Tanečník19. 10. 2015

Zdánlivě pragmaticky pojmenovaný antiprojekt "Poprvé a za peníze" představuje tvorbu výtvarnice Ivety Plné. Kromě sólových aktivit - ukázku jejího výtvarného díla je možno shlédnout zde - vystupuje a nahrává také pod názvem I R s uřvaným noise-šansoniérem Romano Krzychem. Letos jí bylo možné slyšet např. na sluchátkovém festivalu Le Placard v karlínském FUTURA STUDIO.

Hlavní zbraní Poprvé a za peníze je rukodělný strunný nástroj, něco na pomezí kytary a citery. Netradiční instrument, který za peníze jen tak nepořídíte, je zapojený do množství efektů a ozývá se již na začátku první skladby. Album je skoupé na doprovodné informace, doprovází jej pouze ilustrace s roztančeným skřítkem a tag "metal". Typicky metalové žánrové postupy se ale příliš nekonají, snad s výjimkou naboostovaného akordu na samotném konci alba. V prvním tracku pomyslná metalová hustota zatím pomalu nabývá, kytaro-citera není mlácena, ale spíše hlazena.

Rozkošné ambientně-vokální intermezzo s názvem Pedag.min je bohužel ještě minimálnější než pedagogické minimum a má pouze osmnáct sekund - příliš krásné na to, aby trvalo déle. Ambientní opar se odporoučí stejně náhle, jako se objevil. Další track Nedele přináší divokou kombinaci splašených zvuků dětských kláves a podivně zdeformované kytary.

Závěrečná a epická skladba Pekelná hlava má zase o poznání blíže k avizovanému metalu. Hluboký drone se spolu se zaseknutou vysokofrekvenční vazbou  po chvíli zhroutí a po dvou minutách už zase drží prim onen ukutěný strunný nástroj. Rychlost a bravura, s jakou hudebnice brousí struny a střídá tóny i netóny, je úchvatná. Zvukový tok se proměňuje v posmutnělé blues nebo v potemnělý metal, přičemž hlavní zůstává žánrem nespoutané experimentování a neskrývaná radost z improvizace, která občas bývá u nadmíru vyškolených hudebníků přecezena skrz rozličné filtry autocenzury.

Pokud jste si mysleli, že kytarová sóla jsou již dávno za zenitem naší doby, pak vás toto poměrně krátké album důsledně přesvědčí o opaku. Myslím, že všichni onanističtí kytaroví sólisté zblednou při poslechu závistí. Sebevědomí zase stoupne těm, kterým bylo v minulosti odepřeno členství v kapele, protože "ta tvoje čínská kopie Fendra má fakt, ale fakt hroznej zvuk." Jakoby toto album definitivně potvrzovalo, že na ceně kytary nezáleží, ba naopak - ta nejcennější kytara je spíše ta, kterou si lze postavit doma na koleni z nalezeného materiálu.  

Poprvé a za peníze: Tanečník

(http://poprvazapenze.bandcamp.com/releases)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!