Petr Studený Astro: V zajetí hluku20. 10. 2015

Blíží se další možnost vychutnat si psychedelický noise legendárního japonského projektu Astro. Hiroši Hasegawa, který se se svou partnerkou Rohco vydává v říjnu na miniturné do Evropy, odpověděl v rozhovoru na dálku na několik otázek z dávné minulosti i aktuální současnosti. V roce 1989 stál Hiroši Hasegawa u zrodu formace C.C.C.C., jež se ve složení Majuko Hino, Ryjuči Nagakubo, Fumijo Kosakaj a Hiroši Hasegawa stala legendou japonské hlukové scény. Po celou dobu své existence náleželi C.C.C.C. spolu s Incapacitants, Merzbow, Hijokaidan a Masonnou k nejradikálnější odnoži noise music (tzv. japanoise). Od roku 1993 pokračoval Hasegawa v sólové tvorbě, v níž se prolíná řada stylů od experimentální elektronické hudby, až po psychedelicky zabarvenou noise music. V posledních třech letech vystupuje Hiroši Hasegawa sólově pod svým vlastním jménem a pod názvem ASTRO se skrývá výše jmenované duo Hirošiho Hasegawy a Rohco. Pro jeho tvorbu je charakteristická častá spolupráce s jinými umělci – mezi jinými například Bad Sector, Cornucopia, Suzuki Junzo, Richard Ramirez, Family Battle Snake, Jazkamer, Hair Stylistics, Torturing Nurse či Masonna. Živá vystoupení pojímá Hiroši Hasegawa – ať již sám, nebo se svojí partnerkou – jako iniciační obřad, během něhož dochází ke strhující elektronické bouři průzračně čisté i k nepoznání modulované masy zvuků.    

Kdy sis poprvé uvědomil, že hudba může být hluk?

Když jsem byl velmi malý, měli jsme kotoučový magnetofon, který patřil mému otci. Moc rád jsem dělal terénní nahrávky v okolí našeho domu, a nadšeně jsem pak tyto nahrávky poslouchal. Dnes vím, že to byla moje první zkušenost s hluky.  

Po více než sto letech, kdy Luigi Russolo zveřejnil svůj revoluční manifest Umění hluku, stále marně čekáme na přijetí tohoto radikálního kroku širokou veřejností. Jak reagují na noise music posluchači v 21. století?

Hluk je stále běžným posluchačům vzdálen. Od ostatní hudby se totiž velmi liší. Když se však běžný posluchač otevře hluku, přijde na to, že hluk je velmi bohatý, hluboký a úžasně zní.  

Jaké používáš v současnosti nástroje při svých sólových nebo kooperativních vystoupeních?

V současnosti nejčastěji používám modulární syntezátor.  

Přinesly nové, zejména digitální technologie z posledních několika let pro tebe osobně nové možnosti při tvorbě hudby?

Hlavními nástroji při mých živých vystoupeních jsou především analogové přístroje. Nevyužívám příliš často výhod digitalizace. Ale když použiji digitální techniku k editaci zvuků ve studiu, je to mnohem snazší a pohodlnější, než tomu bylo dřív.  

Jaká je současná noisová scéna v Japonsku? Objevují se mladí tvůrci, kteří by přinášeli nové pohledy a přístupy?

V Japonsku je celá řada mladých noisových umělců, ale téměř všichni jsou ovlivněni starým žánrem harsh noisu.  

Jak často vystupuješ - ať už sólově, nebo ve vícečlenné sestavě - a na jakých místech?

Obvykle hraju dvakrát nebo třikrát měsíčně, většinou v klubech nebo v galeriích v Tokiu.  

Před pár lety se uskutečnilo několik vystoupení legendárních C.C.C.C. Jaká je situace dnes? Jsou nějaké aktivity této formace, popř. chystá se nějaký nový materiál nebo nahrávka?

C.C.C.C. změnili svůj název na Cosmic Coincidence. V minulých letech jsme hráli na koncertech v Tokiu, ale jen párkrát, neboť jeden z členů žije ve Vídni (pozn.: Manuel Knapp).  

V současné době se za hlukovou považuje i hudba, která s hlukem pracuje jen okrajově (glitch, clicks and cuts etc.). Jak tyto tendence vnímáš ty?

Z hudby, která používá hluk jen jako součást, jsem byl zklamán. Noise má být absolutní a dovedený do krajnosti, nikoli jen na půl plynu.  

V Evropě se v posledních letech noisové performance často objevují jako součást výstav moderního výtvarného umění, při vernisážích apod. Existuje něco takového i v Japonsku?

Zdá se, že jen málo japonských noiserů má blízko k moderní výtvarné scéně. Je to jen ve velmi vzácných případech, scéna japonského moderního výtvarného umění je totiž velmi konzervativní.  

Kde bereš inspiraci pro svoji tvorbu a jak vnímáš velký boom terénních nahrávek? Používáš přirozené terénní nahrávky jako inspiraci nebo dokonce jako zvukové zdroje ve své tvorbě?

Již jsem zmiňoval své pokusy o terénní nahrávky z dětství, původ mé noise music pochází právě z přírodních zvuků. Cítím elektronický noise z přírodních zvuků a mám rád noisové zvuky, v nichž cítím přírodní terénní zvuky.  

Řada tvůrců noise music má blízký vztah k modernímu výtvarnému umění. Jak vnímáš vztah zvuku a obrazu, popř. jakým způsobem se projevuje ve tvé tvorbě?

Zajímám se o vztahy mezi zvukem a obrazem. Současné digitální technologie dokáží spojit zvuk a obraz velmi snadno. Ale já dávám přednost tomu, když si posluchači z mého elektronického zvuku vytvoří svoje obrazy.  

Jak se vlastně japonsky řekne „noise music“?

„Noise music“ v japonštině je v doslovném překladu「騒音音楽」(souon-ongaku) nebo「雑音音楽」(zatsuon-ongaku). 騒音(souon) nebo 雑音 (zatsuon) znamená noise. Ale moje interpretace „noise music“ v japonštině je「観念音楽」(kannen-ongaku). 観念 (kannen) znamená nápad, koncept, cit a dokonalost. Anebo jednoduše „noise music“.    

 

Pozn. redakce: Rozhovor na dálku vedli Petr a Jaromír Studení.  V Praze vystoupí Astro v pátek 30. října v Cafe v lese v rámci série Noise Zone. Na programu dále budou Opening Performance Orchestra a Magadan.  

Noise Zone IX.jpg

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!