Martin Klimeš Milý deníčku (v tyto dny XI)28. 10. 2015

23.9.

Šel jsem na zvukovou performanci do Gottfreie a cestou potkal dva známé. Ptal jsem se jich, kam míří a přitom jsem myslel, že je pozvu do Gottfreie. Ale jen do chvíle, než mi řekli, že jdou na Ebeny. To jsem si uvědomil, že je to zbytečné. Dušek v kině pro 500 lidí má už tři týdny vyprodáno. Začne v pátek, kdy se v Matičním domě (MD) odehraje akce Se zvukem. Přenos zvukových prostředí, záměna jejich vztahu uvnitř – venku, čtení deníkových záznamů se zvukovou krajinou, komunitní poslech rozhlasového přenosu experimentální hudby. Zatím nikdo z veřejnosti nezjišťoval, jestli jsou ještě volná místa.

Z otevřeného okna stále i v noci poslouchám zurčení vody na našem dvorku. Stojí za to u takového zvuku usínat a hned ráno jej zase slyšet. Zatím máme okno v ložnici pořád otevřené.

 

24.8.

Od dopoledne do odpoledne jsem hlídal výstavu v MD. Těšil jsem se z ticha, které tam bylo, když uvnitř nikdo nebyl. S chutí jsem vypnul všechny zvuky, které jsou jinak součástí výstavy.

 

26.9.

Se zvukem

Včera večer uvnitř MD v Opavě zněl venek. Všechny uchem slyšitelné události na Rybím trhu a v jeho okolí se citlivým bezdrátovým mikrofonem přenášely dovnitř místnosti Matičního domu stojícího včele odposlouchávaného malého náměstí. Do tohoto pátečně-večerního maloměstského ruchu jsem četl výběr zvukových deníků. Občasný kravál nedal slyšet čtenému, zvláště, když kolem projižděla našlápnutá motorka. Ale to byla daň za poslouchání venku uvnitř.         

Krajina kolem severočeského Oseku silně poznamenána těžbou uhlí v povrchových dolech je zvukové inferno. Jeho záznam provedený v rámci projektu Frontiers of Solitude byl přesně po 24 hodinách reprodukován návštěvníkům Matičního domu v Opavě a zdá se, že  neztratil nic na své podmanivosti, děsivosti a výjimečnosti.               

Společný poslech Premedice Radioateliéru na Vltavě Českého rozhlasu věnovaný projektu TIME 20years BK jako poslední a vrcholná část večera. Hrála se kompozice mladé Sary Pinheiro, která si poslech rozhlasových vln užívala s ostatními posluchači v MD. Sára vytvořila svou kompozici z bývalých utilitárních ruchů sloužících v rozhlase pro nejrůznější pořady. Zbavila je svého účelu a nechala samé o sobě. Přesto většina ruchů něco o svých někdejších významech si stále ponechávala a minimálně v tom byla její kompozice zajímavá a jiná. Z živého potlesku na konci měla Sara upřímnou radost.

 

27.9.

Na sousedovou švestku se náhle snesli drobní ptáci, stále jich přibývalo, netuším, co tam hledali a jak se tam mohli v tom nevídaném houfu vejít. Přitom hrozivě pískali či spíše pištěli a v jednom okamžiku najednou všichni odletěli se zřetelným měkkým frrrrrrnkkk a nepravidelný černý útvar zakryl na chvíli oblohu. Tato několikasekundová zvuková událost zvedla z křesla naši línou a různým vzruchům již uvyklou kočku.

 

2.10.

Koncert mladé Clary de Asis v Domě umění v Ostravě byl naplněn táhlými meditativními zvuky. Kytara položená na stole sloužila především jako prvotní zdroj zvuku, který byl následně destilován přes různé technické prostředky. Clara dobře věděla, co dělá, její práce byla soustředěná a přesná. Upoutaly mne zvuky jakoby nechtěné, boční, zbytkové, které dávaly slyšenému další rozměr. Ty mi v opavském Gottfrei druhý den chyběly. Na rozdíl od dlouhých tónů vlastní produkce byla společná improvizace s ještě mladším kytaristou Jakubem Frankem ve znamení zvukových drobků a drobů. A jak ostravská, tak opavská improvizace byla nápaditá, plná překvapení, dynamických zvratů a v Ostravě i temnějších rockových náznaků. Samotně hrál Jakub zpočátku v duchu delších převalujících se tónů, než přešel k hlasitým noisovým plochám s rychle se měnícími tvary. Příjemné dva večery!

Bezinky mi už na keřích přezrály a zavadly, tak jsem dnes vyrazil na šípky. Abych je nasušil a taky z nich udělal víno. Modrá obloha a slunce mne provázely celou cestu. Slyšel jsem jen divoké kachny, občas drobné ptáky, vítr a interakci mé silonové bundy a trnů šípkových keřů. Nikoho jsem nepotkal. Odpočíval jsem dobrých patnáct minut vleže na trávě na vršku kopce s výhledem na opavskou nížinu i okolní pahorkatinu. Zítra plánuji jít znovu. Lákají mne taky krásně modré trnky s trpkou chutí, kterých tam je spousta, ale ještě ani nemám naložené zelí.

 

5.10.

Naplnil jsem druhý, nyní dvacetilitrový demižon vodou, 6 kg cukru, šípky a namnoženými vinnými kulturami. Když jsem jej v kuchyni přenášel a stavěl na zem, praskl. Odehrálo se to skoro potichu, bez rány, bez zaklení.

 

sipkove vino.jpg 

16.10.

Víno už dávno kvasí i v novém demižonu, naložil jsem také hlávky zelí, krouhanku i další kvasitelnou zeleninu. Slyším občasné bublání z demižonů i kvasných nádob.

V posledních dnech jsem byl účasten několika koncertů, ale v hlavě mi mnoho nezůstalo. Včera hrálo norské trio Mural v Matičním domě. Zážitek, duchovní hudba plna nebeských zvuků, rychle se měnících poloh, malých rytmů, nehudebních zvuků, jiného hraní zvláště na flétnu, saxofon a jeho součásti. Rituální hudba osvobozena od své služebnosti. Občasný zvuk rádia přirozeně vracel naší mysl na zem. Pánové byli soustředění, naprosto suverénní, navzdory totální  improvizaci. Orchestrální buben, který měl být zajištěn, nebyl, takže hudebníci museli zcela narychlo změnit koncept svého hraní. Dokonalá koncentrace a symbióza. Bergljot hrál v druhé polovině. Podobná snaha sdělovat zvukem informaci o jemných hnutích a strukturách, ale s hledáním větší razance ve výrazu. Nakoupil jsem několik jejich CD a LP.

Dnes v Platzformě hrají kamarádi v souvislosti s výzvou TIME 20BK. Koláž zvuků, hudby, videí, fotografií.  Syčení a fučení hustilky, přepínání rádia bez baterek a tedy nehrajícího, dětských zvukových hraček, kytary, pozounu, flétny, umělohmotných muchlaných sáčků a dlouhé řady dalších lo-fi zvukových objektů vytvářelo  uvolněnou až veselou náladu. Od páté hodiny do půlnoci v každou celou začíná jejich performance. Pokaždé trochu jinak.                                                                                    

 

Skautský deník 003ä.jpg

19.10.

Včera jsem šel na výlet, abych následoval skautské vycházky svého vzdáleného strýce popsané před 80 roky v jeho deníku. On jel tehdy na kole a pobyl v přírodě celý den, já jsem jel autem na necelé tři hodiny. Cestou zpět jsem poslouchal les – padání listí, vrzání dřeva, praskot větví, šumění korun stromů, zvuk potůčku a nadechoval se vlhké vůně listí, kamení a vody. Z cesty vysokou mokrou trávou jsem měl promočené boty. Začátkem listopadu mne čeká vycházka na Kamennou horu.

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!