Jan Hocek László Sáry: Hyperion´s Song Of Destiny23. 11. 2015

Vydavatelství Budapešťského hudebního centra úspěšně supluje tradiční maďarské labely, jež v současné době zcela rezignovaly na soudobou hudbu a avantgardní jazz. Nedávno tu vydal profilové album pod názvem Hyperion´s Song Of Destiny skladatel László Sáry, který patří k oné silné novátorské generaci Nové hudby.

Narodil se v roce 1940, ve třiceti založil společně se Zoltánem Jeneyem, László Vidovszkym, Albertem Simonem a Péterem Eötvösem v Budapešti Studio Nové hudby. V roce 1972 se v Darmstadtu seznámil s hudbou a myšlenkami Christiana Wolffa, který mu otevřel další kompoziční obzory. Od roku 1994 se podílel na projektu MUSE (Hudba, zdroj rovnováhy a tolerance), který inicioval Yehudi Menuhin. V roce 1996 studoval v Tokiu tradiční japonské divadlo, hudbu a tanec. O dva roky později jeho skladba Etudes For Steam Locomotives zvítězila v sedmém ročníku Mezinárodní tribuny elektroakustické hudby ve Vídni.

CD Hyperion´s Song Of Destiny (v délce 55:14) obsahuje sedm Sáryho kompozic; ona titulní doslova trůní uprostřed, neboť má nejdelší stopáž: bezmála 21 minut. Okolo ní jsou seskupeny kratší skladby, z nichž čtyři jsou vokální. Titulní kompozice vznikla v letech 1985-86 a je inspirována jednou básní německého lyrika z přelomu 18. a 19.století Friedricha Hölderlina. 24 smyčcových nástrojů vytváří jeden jediný výdech, vyvěrající z neznámého zvukového vesmíru; hudba vzlíná, je zároveň tíživá jako lidský osud. Soubor BHKZ Academy pod taktovkou Gezy Génesiho dosahuje až podprahové hloubky uvnitř chvějivého smyčcového plamene náruživosti, rvavosti a nevyhnutelnosti smrti. Zároveň zvyšuje zvukovou naléhavost a dynamiku až k závěrečné drtivosti.

Album otevírá pětiminutový monolit There´s Only Ever What There Is (2005). Monofonní tok tvořený vokálem sboru Schola Cantorum Budapestiensis (se sbormistrem Tamásem Bubnó) a smyčcovými nástroji vytváří maximální zvukové napětí. Sáry tuto skladbu napsal k sedmdesátinám svého bratra Józsefa a použil text básně Sándora Weörese, nejvýznamnějšího maďarského básníka 20.století. Následuje instrumentální perla s titulem In Memoriam Igor Stravinsky z roku 1980 (ale přepsaná v roce 2001). Rytmicky rozervaná polyfonie sycená 24 dechovými nástroji vědomě evokuje Stravinského Symfonii dechových nástrojů (1920). Pulsující, klokotavá hutnost bere dech; MR Symphony Orchestra Winds zaslouží absolutorium. Píseň Journey To Ixtian pro soprán a 12 melodických nástrojů (1980) se díky kánonicky vrstveným smyčcům a emotivnímu mezzosopránu Kláry Csordás dotýká křesťanského mysticismu básně El viaje definitivo španělského autora Juana Ramóna Jiméneze, ovšem v německém překladu. Nechybí píseň s originálním, tedy španělským textem El viaje definitive (1992); jde o komorní verzi pro soprán a tři sólové nástroje (dva klarinety, anglický roh), využívající proměnlivě kánonický kontrapunkt. Volný kánon představuje též emotivně zabarvený a chorálem zakončený, byť pouze instrumentální Ludus choralis (2013), v němž se opět vyznamenaly hutné, emocemi prorostlé smyčce BHKZ Academy. Poslední položkou navýsost vzrušujícího alba je Hexagramm (1988) – devět a půl minuty složité polyfonie všech vokálních a instrumentálních hlasů té nejvyšší naléhavosti. Výtečný budapešťský sbor zpívá kánonický vícehlas na text básně Čínský chrám, sestavený pouze z jednoslabičných slov. Rezonance samohlásek tak evokuje zvuk buddhistických zvonů...

Je libo ochutnávka? Tak prosím.

 

László Sáry: Hyperion´s Song Of Destiny

BMC Records (http://bmcrecords.hu/pages/frameset/index.php)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!