Extravagantní pojmenování maďarského tria? Nabízí se pro ně hned dvojí vysvětlení: podle vročení výroby starobylého klavíru, na kterém jeho vedoucí skládal své kompozice, a podle dění ve filmu Legenda 1900, které nemohu upřesnit, neboť jsem ten snímek neviděl. Každopádně trio 1705 vzniklo roku 2010, kdy je založil pianista Zsolt Kaltenecker s perkusistou Andrásem Désem a kontrabasistou Bélou Pirim, který se právě vrátil do vlasti po patnáctiletém pobytu v Austrálii. První eponymní deska vyšla v roce 2012, Zone je tedy v pořadí druhá. Sám Kaltenecker se narodil roku 1970 v Budapešti, vystudoval jazzové piano na hudební akademii Franze Liszta (1996) a soukromě si přistudoval lekce u Jakiho Byarda v New Yorku, vydal už pod vlastním jménem šestnáct alb, z nichž se maďarskou deskou roku 1999 stalo Songs from the 20th Century, a k jeho činnosti náleží i progresivní metalový band Special Providence. Ostatně jsme ho mohli zastihnout v Praze na mezinárodním festivalu jazzového piana 2000 či při různých klubových turné.
Z deseti skladeb na současné CD vytvořil sám devět a střídá na nich akustický a elektrický klavír a samplování (podobně jako Piri zaměňuje kontrabas za basovou kytaru); tu desátou napsal András Dés a neliší se od celku příliš podstatně. Ten nemusí své bicí s ničím střídat, protože se v nich na desce zabydlel natrvalo a s vehemencí až nezměrnou. Celek alba mi připomíná jednosměrnou jízdu; skladby mají sice různé názvy, přístup k nim však je takměř totožný: je to směsice jazzu, popu, elektroniky, méně zřetelné klasiky a worldu, ovšem s důrazem na parcelaci, sahající od pop jazzu po jazz rock (nikoli easy listening!), ve které vévodí rytmizovaná symbióza basy a bicích, nad nimiž klavír většinou nonšalantně proplouvá. Motto v bookletu od Lao-C' avízuje kromě jiného souběžnost obtížného a snadného, dlouhého a krátkého, vysokého a nízkého, harmonie hlasu a zvuku, frontálního a zpětného a tak dále a snad se podobné protikladnosti ve skladbách jako Nocturne Revisited nebo Waiting for the Sun i nějak utajeně projevují. Nicméně základním rysem všech možných i tušených peripetií je tu rytmická vehemence, dunivá dynamičnost, vše poddusávající cval. Bicí jsou s klavírem v pohodě a porozumění a basa jim plnostně notuje. Abych nekřivdil pianistovi: občas si i mezizahrává, ale ačkoliv si přitom může i maličko zanostalgizovat, neztrácí důraznost, aby mohl veplout do příští pospěšnosti. Klavírní přehršlení je totiž neustále podtrhováno bicími, jež se někdy zahltí natolik, že si povolí malinkatý oddych, ale tím pilněji pak vše prohartusují dál – s až strojovou, mašinistickou stereotypností. Svoji vlastní skladbu Spring Dance Dés sice začíná s rozvířivou smýčivosti, využije ji však především k tomu, aby se vyřádil v sólu, po kterém se Kaltenecker uvolněně prohání po klaviatuře se zvonkovou rozevlátostí. Naléhavost, probleskovaná odbíjená, úprkování, probubnovávané spění kupředu bez poshovění, vybičovávání hybnosti bez proláklin, kdy si klavír zdatně vede svou a po mírné odmlce se vhrne do tématu se znásobenou dychtivosti, kdy se bicí přímo prokopytovávají a dostřepovávají do běženecky vytryskovaného tumpachovění a kdy jediná basa toto vše většinou podmalovává do chlácholení, takhle to průběží, dokud neodfrčí celá hodina, albu vyměřená. Někdy se ptáme (jako při kompozici New Year), zda v hráčích nevznikne předsevzetí uhnout do neočekávanosti, ale i střídmější vstupy bývají prchavé a hráči se vlastně příliš nezaodchylují od vytýčené trasy předem stanoveného závodění, připadají mi jako dobře namazaný stroj, nezapochybují ani nezachybují, nezahazardují, nevymknou se podstatněji z ustáleného vybičovávání. Aby nevznikl dojem, že Piri útočnou náhlenost pouze tlumí, musím připomenout, že v takové šestiminutovce 21 se probaskytaruje do rockově změteného sólování, což vyprovokuje ostatní nástroje k ještě výzevnějšímu prostřídání až do repetujícího humpoláčtění. Skladby většinou končí náhle, včetně závěrečné Between Spaces, jakoby omylem, jako by je někdo zvnějšku zabrzdil uprostřed dojíždění.
Což všechno nemíním negativně: Trio naplno realizuje to, co si pro 1705 Kaltenecker usmyslil – jde mu o přijatelnou, výzevnou muziku pro široké publikum, bez experimentování, s návazností na známé postupy, jenom více uspíšené, razantněji pojaté. O dílo, „které vznikne, pak je zapomenuto, přesto pořád trvá“, jak bych mohl (volně) přetlumočit vzkaz citovaného Lao-C'.
1705: Zone
BMC (www.bmcrecords.hu)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Moře v představách metalových a experimentálních hudebníků.
Blazing Flame, tentokrát s konkretizací Quintet, nahrál své šesté album v bristolské Factory v lednu 2017 z jedné vody načisto, tedy bez jakýchkoli dodatečných změn či dodatků. Naprostým protikladem je mu pak album Tria Now!
Autor Wittgensteinovy knihy faktů pohovoří o Wittgensteinovic diskotéce.
Měsíční Parsifal, robotí Únos ze serailu, uprchlíci i Conchita Wurst.
Klavírista Friedl interpretuje Cage bez klavíru, zato se spoustou hraček.
Vyšlapaná cestička, ale také životní dráha.
Rozhovor se skladatelem Markem Kopelentem.
Nicole Mitchell je hlavní personou nynějšího afro-futuristického hnutí, jež započalo v polovině 50. let díky věrozvěstovi Sun Ra.
Program stanice se od běžných rádií poněkud odlišuje a tvoří jej "pouze" přímý přenos z lesa.
První sólová nahrávka Pavla Zajíčka konečně na CD.
Přibližně padesát minut nabitých vyzrálým potemnělým elektronickým zvukem.
Aktual odjel rozlučkové turné.
Hymna sebevrahů Gloomy Sunday páteří koncertního alba.
Nad každodenními malými smrtmi a mezilidskými vztahy rozjímá bubeník Hamid Drake.
Povídání, o tom, jak vědec „vidí“ zvuk a hudbu.
Niněra (anglicky hurdy-gurdy) je středověký nástroj, který v současné době zažívá renesanci.
Radikální árie a temné žalozpěvy ve vyzrálé formě.
Subkultury a většinová společnost pozdního státního socialismu a postsocialismu tématem knihy Ondřeje Daniela.
Robert Rauschenberg intermediální.
...téměř jako následovník Art Ensemble of Chicago.
Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby.
Na nezávislém německém labelu Carpe Diem Records, jež se soustřeďuje na ranou klasickou hudbu, world-music, soudobou vážnou hudbu i jazz, vyšlo nedávno pozoruhodné album, ve kterém je obsažen celý vydavatelský záběr. Jde o hudebně vyprávěný příběh nejstaršího dochovaného cembala na světě, nástroje vyrobeného v Neapoli roku 1525 a uloženého v Národním muzeu hudby ve Vermillionu v Jížní Dakotě.
Vysílač je upevněn přímo na živý strom, napájen pomocí solární energie a jeho zvuk je ovlivňován několika senzory.
Skladatel Bernhard Lang vytvořil na objednávku festivalu Wiener Festwochen novou verzi Wagnerova Parsifala.
Sedmačtyřicet minut dlouhá nahrávka vznikla uvnitř šedesát metrů vysokého komína.
Withdrawal jako ústup? Naopak, jako troufalý nástup.
Po dlouhé nemoci ve věku 75 let, zesnul 1. května v helsinské nemocnici Erkki Kurenniemi, finský pionýr elektronické hudby.
Nestor české ambientní hudby, Michal Kořán, vydává po třiceti letech experimentování s tímto žánrem letos rovnou dva dlouhohrající počiny.
Jak najít ten správný obchodně-umělecký model, v němž prostě posluchači ochotně zaplatí umělcům odpovídající sumu za jejich díla a umožní tak jejich další rozvoj.
Již druhé koncepční album vydal osmičlenný soubor VanBinsbergen Playstation; 10.března se v katalogu prestižního nizozemského labelu Challenge Records objevilo CD s příznačným titulem Tales Without Words. Bylo nahráno ve dvou dnech a všechny skladby jsou inspirovány současnou nizozemskou literaturou, především poezií.
Cembalista Mahan Esfahani vnímá hudbu komplexně, v pojmech „stará“ nebo „nová“ uvažuje minimálně.
Arca španělsky znamená archu nebo schránku, kterou lze plnit různými obsahy, dávat jí různé identity.
Nahrávka zachycuje přírodní ráz krajiny poblíž Ruslavy, kde autor prožil část svého dětství.
Islandský hudební zaklínač Hilmar Örn Hilmarsson.
Životní krédo filantropa, muzikologa a antropologa Alana Lomaxe se podařilo, zdá se, částečně udržet při životě.
Existují nahrávky hluboké či naopak prázdné svou neuchopitelností.
Čtvrtý ročník interaktivní přehlídky audiovizuálního umění proběhne v Hradci Králové a v Pardubicích.
Třicetihodinový hudební maratón The Long Now je konstantnou berlínského festivalu.
Netradiční internetové radio mixuje náhodné ambientní tracky se signály policejních vysílaček z devětadvaceti velkoměst.
Rozhovor s Peterem Grahamem a Jaroslavem Šťastným.
Na samém začátku bylo nenápadné prokletí v podobě malého namalovaného lístečku. To však bylo naplněno vznikem „volnomyšlenkářského absolutisticky interaktivního“ spojení zvuku bendža a jeho živým procesováním do nejzazších možností.
Stůl je objekt, na němž se odehrává velká část našich aktivit, jíme na něm i pracujeme, stojí mezi lidmi, kteří o něčem jednají. A dá se na něj hrát.
Čas od času jsem nucen nahlédnout na Novinky.cz a zvláště ke kulturním událostem mne zajímá vox populi, názorové fórum z řad čtenářů, nejširší veřejnosti.
Zařádit si s ruskými ekvilibristy do mrtě.
