Přemysl Ondra Kovové okénko: Střípky industriální estetiky – Radical Records Releasing I13. 1. 2016

Svět industriální hudby je možná více než samostatným hudebním žánrem celým souborem činností, prostředků a náhledů, jak uchopit účelové a praktické prvky průmyslové a postprůmyslové civilizace a ukázat je v jiném světle, objevit v nich jiné kvality a prokázat, že stačí posun perspektivy o jediný stupeň, aby se daná věc, obvykle předmět, struktura, zvuk, obraz nebo látka denního či speciálního použití stala prvkem emočního a mnohdy i druhotně uměleckého vyjádření. Možná proto se industriální kultura tolik vzpíná definicím, škatulkám a zařazením, divoce se brání rozdělení na styly; přes vší diverzitu výrazových prostředků pořád zachovává určitý společný étos posunuté perspektivy, který velmi často spojuje na první poslech i pohled poměrně neslučitelné koncepty, kapely a roztodivné umělce.

 

Radikální náhled a mail art

Není možná náhodou, že nejrůznější nonkonformní myslitelé, revolucionáři, dekonstruktéři jazyka, hudby i výtvarna hrají velmi často úlohu základních inspirátorů nejrůznějších kontrakulturních skupin, ze kterých později raší výhonky industriální kultury, a prvky jejich zvláštních myšlenkových systémů stojí na počátku úvah o umění pro lidi průmyslového věku. Středověkcí mystikové a teologové, ale i radikální socialisté, fašisté, futuristé, dadaisté a představitelé konstruktivismu či okultismu, ti všichni přispěli svým výrazovým repertoárem do divokého kabaretu industriální kultury. Nemusíte se ale bát, toto Okénko nebude rudé ani se nebude zaobírat dějinami myšlení. Významem tohoto úvodu totiž není podávat další historické exkurzy, nýbrž jenom naznačit něco, o čem bychom mohli mluvit jako o náhledu na svět posunutém o jeden stupeň od normálu. Vždyť tam, kde běžný člověk vnímá ozubené kolo jako věc ryze praktickou, jež stojí mimo umělecké kategorie, nadšený fanoušek industriální kultury vidí symbol, fetiš a možná i výzvu k tvořivé práci. A právě tato perspektiva, toto nahlížení věcí běžných nám poslouží jako východisko pro náš rozboru jevu, který bych si dovolil nazvat record art.

Nevím, jestli se tento termín již někde objevuje, jestli někdo třeba již nepřišel s jiným pojmenováním tohoto jevu, nicméně myslím, že nám velmi dobře pomůže vymezit důležitou oblast estetiky industriální hudby, a sice umělecké prvky zpracování a balení hudebních nosičů. Začněme možná provokativní tezí, že record art je prakticky přímý následovník industriálního mail artu. Stručně připomenu, že pojmem mail art rozumíme aktivitu umělecké avantgardy, která úzce souvisí s hnutím Fluxus. Ti přijali za svou tehdy aktuální formu umění v dopisech, které se vměstnávalo do poštovních obálek, a nebyl to jenom obsah dané zásilky, ale i samotná forma, balení, poštovní známka, poznámka na obálce, filigrán, zkrátka cokoliv, co mohlo nějakým způsobem posloužit jako střípek do celkové umělecké koncepce. To hlavní se ale samozřejmě odehrávalo po rozbalení zásilky, ať už šlo o text, obraz, hudební nosič, zvukovou instalaci nebo téměř cokoliv jiného. Forma nerozhodovala, důležitější byla koncepce, idea, vyjádření a zejména vzájemná komunikace umělců. Konceptuální umělci se tehdy chopili naprosto všedního prostředku, jakým poštovní spojení bylo, a povýšili jej na specifický druh umění. Taková idea samozřejmě nemohla nechat chladnými první experimentátory rané průmyslové estetiky.

 

Mail art a industriální kultura 

Mail art našel samozřejmě obrovskou odezvu mezi první a druhou generací industriálních umělců, kdy Throbbing Gristle, Boyd Rice, Monte Cazazza, Z'ev a další členové nových radikálních uskupení našli jednotnou řeč nejen jazykem hudby, ale i na počátku právě prostřednictvím mail artu. Sám Genesis P. Orridge se mnohokrát nechal slyšet, že na jeho londýnskou adresu místní pošta již nechtěla doručovat další hromady páchnoucích balíků, jejich posílání bylo už samo o sobě nelegální. Je pravdou, že když gradovala forma mail artu mezi komunitou industriálních hudebníků, nebylo výjimkou, že se kombinovaly živé materiály (zejména zpracované maso či zvířecí vnitřnosti) s kovem či nejrůznější elektronikou. Takový balíček pak po rozbalení, když člověk vezme do úvahy, že mohl putovat přes oceán i měsíce, působil asi jako oživlá noční můra z pera Williama Burrroughse. Mail art nicméně na industriální scéně poměrně záhy vystřídal nástup kazetové kultury, aby ta následně uvolnila místo prvním prvkům toho record artu.

 

Record Art nastupuje

V příštím díle Okénka, které se ze zamýšleného jednoodstavcového úvodu poněkud rozrostlo, už začneme pěkně z ostra a podíváme se na první kousky industriálního record artu, jako byl legendární 7’’ Pagan Muzak tělesa NON, šestadvacetikazetový box Throbbing Gristle a mrkneme i na provokativní koncept power electronics kompilací v plechovkách od Cyklónu B, krychlový metr kazet od japonských Gerogerigegege až po jediný kus kazety Merzbow, navěky uvězněné ve starém automobilu, který byl prodáván jako samostatný titul.

I přes obskurní a často velmi extrémní náplň těchto omezených sérií se ceny zmíněných nahrávek vyšplhaly do závratných výší a dnes dokáží konkurovat i raným acetátům Beatles nebo japonským bonusovým edicím Daft Punk, Rolling Stones či Davida Bowieho. Za pořádnou hlukařinu v obskurním obalu si dneska zkrátka připlatíte, ale o tom si také povíme příště. Samozřejmě nám pište do komentářů vaše názory i náměty, co podle vás tvoří jádro estetiky industriální kultury či na jaké prvky bychom neměli zapomenout. Budu se těšit u dalšího dílu. 

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!