Martin Lauer Le Pot: Hera18. 1. 2016

Na 4 dny se uchýlil švýcarský improvizační kvartet Le Pot do kostela Sv. Romana v malém městečku Raron v Alpách, aby zde nahrál své album Hera. Tento mladý kvartet balancující na pomezí freejazzu, volné improvizace i komponované hudby tvořený trumpetistou Manuelem Mengisem, pianistou a klávesistou Hansem - Peterem Pfammatterem, bubeníkem Lionelem Friedlim a kytaristou Manuelem Trollerem si svým svébytným přístupem k improvizaci i trefnými odkazy k tradicí vážné hudby odvážně razí vlastní cestu improvizační hudební scénou.

„All music by Le Pot except by Benjamin Britten and John Gay“, tak zní neortodoxní poznámka nacházející se na druhé straně obálky cd. Le Pot se totiž odhodlali na tento druhý díl trilogie započatý deskou She zařadit několik svévolných parafrází na témata známých, až kanonických hudebních děl, Žebrácké opery Johna Gaye a Válečného rekviem Benjamina Brittena. Spojení Gaye a Brittena tu není náhodné, Britten totiž Žebráckou operu nastudoval, harmonicky rozvedl a doplnil o několik písní.

Úvodní atmosférický počin s názvem Eyrie nás hned od počátku vábí jemně kvílivou trubkou, ambientně roztaženou kytarou, bicími se silným dozvukem kostelního prostoru a znepokojivým ostinátním ambientním motivem syntezátoru. Hned druhá skladba Flint však podniká sebeironický útok na tuto iluzorní představu hudby pomocí různých glitchů a dalších „nevítaných“ hostů stylizované a konvenční hudby. Ovšem ani třetí skladba Thus gamesters united in friendship/ Ungrateful macheath neuzavře referenční rámec, ve kterém se zbytek alba bude pohybovat. Ba naopak, odkazem na barokní Žebráckou operu z roku 1728 ho rozšíří o několik staletí. Zprvu přitakávající si zpěvné melodie piana a trumpety se v ní postupně rozplynou do roztáhlých tónů, na které záhy naváže průrazný rockový beat a nezbedná, zkreslená trubka ve stylu libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa. Název skladby Hamada/Requiem aeternam zase poukazuje na inspiraci první větou Brittenova Válečného rekviem. Tu v menších obměnách zaslechneme na albu ještě jednou v poslední skladbě Raron/Requiem aeternam, jež tentokrát poslouží jako startovací rampa k celkově hudebně úspornější i ukázněnější improvizaci. Le Pot všem dokážou podnítit i vizuální představivost. Skladba Badlands svým narůstajícím zvukovým napětím skutečně navozuje pocit, jako byste právě pronikali na nehostinné území. Hey se zase naopak nese v gardu volné improvizace; fragmentované projevy jednotlivých nástrojů zde vytvářejí nápadité harmonické i rytmické pnutí.

Oproti prvnímu dílu trilogie s názvem She vyniká album Hera větší plasticitou a onou postmoderní zálibou v prolínání zdánlivě nesouvisejících hudebních projevů. Síla hudby Le Pot totiž tkví právě v kladení konvečních melodií do kontrastu se zvukovým experimentováním a freejazzovou improvizační syrovostí. Nezbývá tedy něž se těšit na desku Zade, která celou trilogii završí.

 

Le Pot: Hera

Everest Records (http://everestrecords.ch)

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!