Miloš Vojtěchovský Fonografie po dalších dvou letech28. 1. 2016

V roce 2013 jsem napsal pro Ádvojku článek o fonografickém umění. Když jsem dneska hledal, co pod tím heslem aktuálně u googlů v češtině nabízejí, zjistil jsem, že od té doby nic nového, či internetově dohledatelného nevzniklo. To mne poněkud zaskočilo: jak to, že fotografie je tak invazivní druh, kterými zamořujeme životní prostředí, a fonografie čili zapisování reálných zvuků u nás nikoho, kdo používá internet a psaný text, nezajímá? Celý ten oceán luzných a hrůzných zvuků, ozvuků, hukotů, klapotů a šramotů, zaznamenávaný, interpretovaný a obdivovaný tolika talentovanými lidmi po celém světě? A nic. Terabity nejrůznějšch e-slov a e-mračna digitálních e-derivátů chrlených z odpadních trubek hudebního průmyslu, že člověk neslyší vlastního slova. Často ani volání poštolky nad hlavou a tlesknutí křídly kroužících holubích bezdomovců.

Když jsme pořádali před dvěma lety naposled poslechový den fonografických lahůdek Meziuchy v galerii Školská 28, skoro nikdo nedorazil. Tehdy jsem si řekl, že to nejspíš nemá smysl, stejně jako nemá už cenu vystavovat díla fonografických umělců. Málokdo si přijde něco poslechnout do galerie Díra u nás na dvoře, i když tolik lidí chodí s permanentně zastrčenými sluchátky v uších. Nepropadejme malověrnosti: čím větší blbost, tím větší úspěch, jak prý říkal Franta Sauer. Protože i fonografický cech má svá planetární společenství. I když jde většinou o plaché, samotu či ticho vyhledávající lidi. Samota a ticho jsou dost nedostatkové zboží, takže se fonografické trasy karavany překříží prostě jen občas a vzácně.

Sloupek zneužiji pro zveřejnění výzvy k úvaze o setkání nahrávačů a milovníků naslouchání čili fonografů, ať už jsou v dohledu nebo v doslechu. Jistá globální inciativa se nazývá Světové fórum pro akustickou ekologii. To zní sice dost institucionálně, ale je to jen volné a dobrovolnické sdružení nejrůznějších jednotlivců rozsetých skoro po celém světě. Fórum se zabývá – zhruba řečeno – tím, jak připět k zachování bohatosti a tedy biodiverzity zvukových krajin, vlastně krajin jako takových. Když zkoumáte, kdo je ve fóru zastoupen, trkne vás, že z Afriky, Ruska a středu Evropy tam není zas nikdo. Přitom máme u nás dostatek islamofobů, metalistů, rapperů, bluesmanů, experimetátorů, dechovkářů, postmodernistů, ba i tu máme různé ezoteriky, elektroniky – jak je vtipně nazývá Pavel Klusák – skoro všechny čeledě, druhy a aberace kulturních, uměleckých, hudebních a kmenových typů sounáležitostí.

A nefalšovaní fonografové tu z nějakého záhadného důvodu chybí, nebo o sobě prostě nedávají vědět? Projekt bruselské umělecké organizace Q-O2 Sounds of Europe, mapující zvukové umělce v Evropě slouží jako sice neaktualizovaný, neúplný, ale alespoň referenční materiál, přes který by se mohli středoevropští fonografové domlouvat třeba na setkání v jedné zemi jednou za rok. Nevím, jestli je k tomu u nás nějaká vůle, ale iniciativa vznikla v Lublani a v Gdaňsku a pokud by se přidala Praha, nebo Bratislava, máme dobrý základ pro diskuzi o tom, čím by se mohla budoucí středoevropská župa fonografů zabývat.

Na závěr krátkého a střídmého agit-sloupku přijměte jako útěchu dva příklady fonografických majstrštyků, které si můžete zdarma přehrát či dokonce stáhnout do těch vašich laptopů a poslechnout si pak doma v klidu a v tichu.

Samuel Ripault aka Pali Meursault - hudebník, zvukový umělec a spolupracovník skvělé francouzské divadelní skupiny Ici-Meme během dvou lezl a nahrával v Alpách. Nahrávky z ledovce de Bonnepierre a Villard-d'Arène pod názvem Without the Wolves s tajuplnou symfonií tajícího ledu a padajícího kamení si posluchač může zdarma přivlastnit na http://www.palimeursault.net/wolves.html.

ernst_karel.jpg

Ernst Karel pracuje v Harvardské senzorické laboratoři, kde spolupracoval například na podivuhodném dokumentárním dramatu Leviathan. Ten vznikl dosti netradičním filmařským stylem zaznamenání obrazu a zvuku během plavby rybářské lodi kolem východního pobřeží USA. Autoři použili desítky GoPro videokamer rozmístěných na palubě a v podpalubí a desítky různých druhů kontaktních mikrofonů a hydrofonů, které proměnily kovový trup ve vibrující hudební nástroj na vraždění ryb. Karel má jen málo ze svých nahrávek přístupných na webu, ale jednu z nich zachycující hranice Švýcarska,Německa a Francie na Rýnu a vydanou na Very Quiet Records si přece jen můžete poslechnout zde:

Jako bonus připojuji projekt organizace Locus Sonus v Provance, (možná narážka na slavný román Raymonda Roussela?). Několik let provozují další verzi zvukové mapy, na kterou se můžete se svým mikrofonem lehce připojit. Mapa označuje pasivní a aktivní mikrofony, umístěné různými fonografy v různých koutech světa. Takto si můžete doma poslechnout, co právě v tento moment zní v zahradě v Kostarice, nebo co někdo poslouchá z otevřeného okna v Chicagu. A dokonce si to i globalizovaně a vesnicky smíchat.  http://locusonus.org/soundmap/051/

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!