Petr Ferenc Allen Ravenstine: The Pharoah’s Bee8. 2. 2016

Hráč na modulární syntetizéry Allen Ravenstine stál v sedmdesátých letech u zrodu clevelandských artových ne-punkerů Pere Ubu a věrně jim sloužil až do doby, kdy se na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozhodl stát pilotem a synťáky odložil k ledu. Když ale v roce 2012 Robert Fantinatto začal natáčet snímek s všeříkajícím názvem I Dream of Wires: The Modular Synthesizer Documentary, nechal se zlákat a improvizovaně pro filmaře zahrál na EML-101 a 200. Společně s Robertem Wheelerem, svým nástupcem v řadách Pere Ubu, z těchto záznamů vytvořil dvě vlastním nákladem vydaná alba City Desk a Farm Report.

Navíc mu jistý právník jménem William Blakeney, který při vzniku filmu asistoval a původně byl zvukařem se zájem o elektronickou hudbu, zničehonic poslal darem syntetizér Moog Theremini. Ravenstine se rozhodl, že nejlepším poděkováním bude vytvořit nějaké nahrávky a dárci je poslat. Rozchodil ve svém Macu program Garage Band a dal se do díla. Brzy přišel další balíček: Doepfer Dark Energy. A po čase ještě Grendel Greandier RA-9.

A tak Ravenstine svému mecenáši nakonec natočil celé album. Pomocí tří jmenovaných modelů vytvořil tucet decentních, atmosférických instrumentálek, které jsou díkybohu téměř prosty otravných arpeggií a sekvencí, jež byly v sedmdesátých a osmdesátých letech stylotvorné a vzhledem k míře současného revivalu modulárů dnes znějí snad ještě otravněji. Ravenstine ví, že méně je více a že první nakroucené repetice a rytmy jaro neudělají. Ostatně, už v recenzi na druhé – podle mě nejlepší – album Pere Ubu Dub Housing (1978) kritik John Dougan píše, že „Allen Ravenstine, dost možná jeden z nejlepších hráčů na syntetizéry všech dob…“

Po šestatřiceti letech od Dub Housing nám tento hráč nesměle nabízí neřvavé a příjemné šumy, bzuky a ťuky, zvolna se navracející mikromotivky, pár hezkých barviček… a je tu neokázalé album (paradoxně v okázalém zlatém obalu s reliéfem faraonské včelky), s nímž se báječně koexistuje a které by klidně mohlo zaznít na některém z chystaných „přespávacích koncertů“ rady Silent Nights. Ravenstine dobře ví, kolik ve světě kompozice váží ticho, a umí včas přestat a posunout se k další chytlavé kombinaci další hrstky hezkých výchozích zvuků a gest. Zbystřit by rozhodně měli nejen fanoušci Pere Ubu, ale třeba i Andrewa Lilese.

Allen Ravenstine: The Pharoah’s Bee

ReR Megacorp (http://www.rermegacorp.com)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!