Petr Slabý Urs Leimgruber / Alex Huber: Lightnings8. 2. 2016

Švýcarský saxofonista Urs Leimgruber (ročník 1952) si s bubeníky rozumí. U nás se mimo jiné skvěle prezentoval na festivalu Alternativa 2012 s britským bicmanem Rogerem Turnerem. Ursův o zhruba generaci mladší rodák Alex Huber, který v současnosti osciluje mezi Curychem a Berlínem, je v neposlední řadě výrazným exponentem relativně mladého novátorského labelu Wide Ear Records a exceloval například na albu All This Talk About s emotivní irskou vokalistkou Lauren Kinsella či s kontemplativním triem Sonar Ensemble (neplést si s crimsonosque kvartetem Sonar, rovněž ze Švýcarska) či poněkud hravějším postjazzovým švýcarsko-německým kvartetem Chimaira.

Název záznamu jejich společného vystoupení z Kunsthausu v Zugu ze 7. března 2014 považuji za poněkud nepřesný. Nejde tu o žádné blesky-třesky, ale opravdu skvělou komunikaci, která jde na dřeň. Přesto tu dochází k určitým atmosférickým tlakům. U pojmenování jednotlivých tracků bychom mohli nějakou signifikanci najít. Vše sice začíná plíživě nenápadně a postupně se začíná rozvíjet šíleným skřípotem a šelestěním či vrkotem obou nástrojů, které se ve vzájemné změti propracují k docela řízně gradující závěrečné pasáži zakončené naléhavými vzdechy. Toť první konfigurace Swift, kde se kontury postupně vyjasňují, ale pak zase dostávají mutantnější odénky, parafrázující až jódlování i srdeční šelesty. Další společné rozkrajování tónů dostalo marku Shaped a je vskutku tvarované až krajkované opět od nenápadných roztodivných štěbetavých i vrzajících stehů a ústí v totální fragmentaci, kde se nedočkáte pointy tak jako v prvním nástřelu, ale stále je co poslouchat a vzájemné štěkání s mnohdy utíkajícími rytmickými ornamenty jsou nakonec v jisté vsoucnosti. Občas to i docela skvěle náhodně rezonuje jak melodicky tak perkusivně a naopak oba nástroje se tu mohou chvílemi projevovat sólově. I když pro mne osobně je hned první vzájemná komunikace do jisté míry nejsilnější a nejucelenější, neznamená to, že by další tracky měly slabší náboj. Jsou vlastně místy roztřepenější a složitější na poslech, ale jdou do hlubin obou muzikantských duší. Mnohdy v hlucích, někdy ve zpěvných saxofonových zpěvech a klokotání paliček, ale vždy zurčující k prazvláštní kakofonické melodičnosti. Závěrečný kus Struck je silně emotivně nostalgizující i nervní a svým způsobem primárně tribální a evokuje jakýsi chaotický rituál, jenž je završen nejprve ďábelským a nakonec katarzně usmiřujícím finále. Je to celkem vzato odevzdanost běsnění i něžně dadaistickým seancím.

Urs Leimgruber / Alex Huber: Lightnings

Wide Ear Records (http://www.wideearrecords.ch)

P. S.: Ukázky z tohoto CD, stejně jako z dříve recenzovaných alb Mats Gustafsson: Torturing The Saxophone a Ute Wasserman / Birgit Ulher: Radio Tweet si můžete poslechnout v rámci pořadu Svět jiné hudby na stanici Vltava v pondělí 15. února 2016 ve 22:30.

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!