Jan Hocek Yves Robert Trio: Inspired29. 2. 2016

Vydavatelství Budapešťského hudebního centra BMC Records vydalo v závěru loňského roku album legendám francouzského avantgardního jazzu, kteří pod hlavičkou Yves Robert Trio nahráli 5.února 2014 v budapešťském Opus Jazz Clubu. Jmenuje se Inspired a vedle trombonisty Yvese Roberta na něm hrají kontrabasista Bruno Chevillon a bubeník Cyril Atef.

Osmapadesátiletý Yves Robert si zahrál během uplynulých tří desetiletí snad s každým, kdo ve francouzském či světovém jazzu něco znamená. Jeho cesta vedla od dixielandu přes hard-bop až po free-jazz a volnou improvizaci. V plejádě spoluhráčů najdeme taková jména, jako Daniel Humair, Louis Sclavis, Marc Ducret, Joelle Leandre, McCoy Tyner, Paul Bley, John Zorn, Derek Bailey, Nguyen Le či Steve Lacy. Nahrával také pro slovutný label ECM, kde mu vyšlo autorské album In Touch (2002) a podílel se na projektu Heinera Goebbelse Oule Bien Débarquement Désastreux (1995). Současné trio sestavil v roce 2008 skutečně ze znamenitých instrumentalistů: Bruno Chevillon (roč.59) je vyhledávaným hráčem na poli progresivního jazzu a improvisingu (Tim Berne, Claude Barthélemy, Elliott Sharp), Cyril Atef (napůl Iránec, napůl Francouz, narozený v Berlíně, ale vyrůstal v Los Angeles) se pohybuje ve světě experimentální elektronické, elektroakustické a improvizované hudby (Aswad, BumCello, CongopunQ, A Freak In Space). Taková sestava ještě nemusí ve výsledku znamenat výjimečné trio, ale tito Francouzi jím jsou; slyšel jsem podobná tria s trombónem a rytmikou (třeba Alberta Mangelsdorffa, Conrada Bauera či Paula Rutherforda), ale Yves Robert Trio navíc spojuje moderní jazzové výrazivo s elektronikou. A nejde vůbec o lacinou berličku ve snaze po bohatším, barevnějším zvuku, či naopak brutálnějšímu rytmu a hlukovém uchopení; elektronika zde opravdu slouží, dochucuje, dobarvuje, umocňuje...

Devětapadesát minut stopáže alba obsahuje deset kompozic, na nichž se (až na jedinou výjimku) autorsky podílejí buď všichni tři aktéři, nebo ve dvou případech sám lídr. Onou výjimkou je kompozice Between the Bliss and Me, již napsal jazzový violoncellista Vincent Courtois – je hodně perkusivní, s hlavním sólovým partem bicích, s elektronickými ruchy a africkým, potažmo karibským espritem.

Všechny skladby nápaditě pracují s dynamikou a výrazovými i rytmickými proměnami, dokáží být nejen robustní a značně expresivní, ale též jemné, ba až křehké, vpravdě impresionistické. Nejpozoruhodnější je ovšem ten fakt, že navzdory progresivním postupům zůstává trio výrazně melodické; free-jazzové pasáže jsou pak skutečně dalším stavebním prvkem, nikoli jen samoúčelným výbuchem energie, vypjatých emocí, nebo naopak blouděním v atonální bezbřehosti. Úvodní skladba La fabrication de l´instant je postavena na ostrém a zároveň hutném rytmu, jenž se ale různě proměňuje a také zvolňuje. Doom-jazzově zpočátku vyznívá jinak "nabluesovělá" Robertova kompozice Bien dans sa peau, v níž se tíživá melancholie přímo zhmotňuje. Trombón zde doslova vypravuje, zatímco se spodní tok zrychluje, až zcela posluchače pohltí; minimalistické repetice pak vše zahustí a vygradují. Expirine je až free-jazzově brunátný kus, narušený navíc elektronickými ruchy a kontrabasovými návaly, jež pak v sóle dosáhnou až noisového charakteru. Ani lidský hlas zvuk nepolidšťuje; navíc celá ta rozdrásaná masa nabývá na intenzitě až k hardcore! Kontrastně (a osvěživě zároveň) působí následující Spirituel frisson, jež je spíše ponurou, místy až meditativní skladbou, s nádhernými polyrytmy, elektronickými vrypy a nesmírně vzletným kontrabasovým sólem. Další výtečné sólo Chevillon vystřihne v Brain Wave, jež je typickou ukázkou mistrně gradované skladby od úvodní rozvolněnosti a jakésí zneklidňující rozháranosti až k pravidelnému rytmu, který se ale neustále zrychluje a pak už opravdu uhání, přičemž trombón se do toho přímo zařezává. Trombón s dusítkem, basa hraná smyčcem a vokál ozvláštňují zvolněnou Before the Bliss, zatímco Ideas through Running žene vpřed hutný, skoro grunge-rockový rytmus, elektronicky zahušťovaný a zvrásněný, s téměř fyzickým napětím v procesu gradace zrychlováním. Jenže pak zlom do rozvolnění s basovým vřením a celé to pětiminutové běsnění končí ambientním pohlazením! Tak taková je naše francouzská trojka. A to není ještě vše. V ambientním duchu, z kterého ale jímá čím dál větší neklid, snad i strach, pokračuje neobyčejně křehký Insperiment. Album pak vrcholí finálovou kompozicí Yvese Roberta (nejdelší z alba – 10:35) Cahutchuca, zprvu tajemnou, malebnou, s klenutým trombonovým sólem, poté s dominancí etrnických perkusí, nad nimiž rotuje trombonová minimalistická figura, k níž se přidá i kontrabas a elektronicky upravený lidský hlas...

Tak tohle album je jednoduše bomba! Slyš ukázky zde.

 

Yves Robert Trio: Inspired

BMC Records (http://bmcrecords.hu/pages/frameset/index.php)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!