Jan Hocek Carlos López: Letters From Kobenhavn; Mandala7. 3. 2016

Galicijský bubeník Carlos López (narozen 1979) vydal krátce po sobě dvě autorská alba na novém španělském labelu Jazz Activist. Obě alba jsou součástí projektu, který zohledňuje různá evropská města, k nimž má López bližší vztah. V tamních studiích pak vznikla alba Letters From Kobenhavn (Kodaň 2015) a Mandala (Berlín, Amsterodam 2016). V těchto městech totiž protagonista hudbu studoval; avšak absolvoval mistrovská jazzová studia také ve Spojených státech (Boston a New York).

Letters From Kobenhavn, v pořadí čtvrté album pod jeho jménem, vychází z jazzové avantgardy, potažmo free-jazzu, který má v dánské metropoli stále živé podhoubí, ovlivněné spíše americkou tradicí; však také López v jednom případě sáhl po Coltraneově skladbě 26-2, jež je považována za jeden z kořenů tzv. nového jazzu. Šestačtyřicetiminutové CD obsahuje pak sedm Lópezových kompozic, interpretovaných většinou v triu s klavírem. Pouze autor je na všech nahrávkách, jinak se spoluhráči střídají; jde o mezinárodní sestavu, kterou sjednocuje nynější působiště – Kodaň. Ono základní trio dotváří většinou Lópezův krajan Xan Campos (piano, el.piano Fender) a Nizozemec Camiel Jansen (kontrabas), ale ve dvou skladbách je střídají německý pianista Lucas Leidinger a kontrabasisté Tomo Jacobson (Dán) a Joel Illerhag (Švéd). Tři skladby jsou pak záležitostí kvarteta, kdy trio doplňuje polský altsaxofonista Maciej Kadziela – Turán evokuje více west-coast, ale již Looking For a Room čerpá z free-jazzu a ona vypjatá nervnost a expresivita sytí i A Night In Christiania. Ať už v triu či v kvartetu, Lópezovy sestavy pracují s dynamikou, rytmickými i výrazovými zlomy a neustálou proměnlivostí tektoniky a struktury. Trio dokáže vykreslit nejen prúzračně lyrickou náladu, byť zneklidňovanou průniky emocí (úvodní Lake) či zvukomalebný obraz a la ECM, dokonce s prvky minimalismu (závěrečná So Far From Anywhere), ale umí se i rozparádit v hard-bopové jízdě (Biking Again) a až zběsile rozvolnit (Holmes Crows Bipolarity). Samozřejmě výkony bubeníka jsou oním příslovečným pohonem...

Letošní novinka, album Mandala, bylo natočeno v Berlíně a Amsterodamu. Opět se zde uplatňuje mezinárodní sestava vesměs mladých instrumentalistů, jež se rozšířila na dvanáct aktérů; v každém městě totiž byla ta sestava jiná. V obou se kromě Lópeze objevila pouze nizozemská zpěvačka Sanne Huijbregts, jejíž nikterak výjimečný vokál dobarvuje (a zbytečně) ve čtyřech skladbách jinak hutný zvuk na pomezí hard-bopu a jazz-rocku; pravděpodobně mělo jít o akt zlyričtění, čemuž odpovídají názvy: Red Sunset, Mandala, In My Darkest Hours a The Great Lie. Naštěstí dvě třetiny téměř pětašedesátiminutového alba jsou pořádné instrumentálky bez změkčování a uhlazování, které sice tentokrát ctí více moderní evropskou tradici, ale s free-jazzovými východisky. V amsterodamském studiu nahrával s Lópezem galícijský kytarista Virxilio da Silva, katalánský klávesák Xavi Torres, galícijský pianista Xan Campos (ten se objevil již na předchozím albu), další Španěl Fernando Sánchez (tenorsax) a italský kontrabasista Marco Zenini. V Berlíně to byla již etnicky různorodější sestava: americký bastrumpetista Alistair Duncan, jeho krajan Matt Adomeit (kontrabas), kolumbijský altsaxofonista Regis Molina, finský tenorsaxofonista Sampo Kasurinen a ukrajinský pianista Yuriy Seredin. Skladby jsou nahrávány nejčastěji v triu a kvartetu, v Berlíně jsou obecně říznější a hutnější; v The One to rozpálí dokonce sextet s rozšířenými dechy a výtečnými sóly altky a basové trubky! Navzdoty free-jazzovému rozvolnění zní svižnůstka Yuyu soudržně, s vypjatým sólem piana. Syté groovy přijdou také na řadu, a to v jinak strukturálně bohaté skladbě The Last Move So Far, jež album uzavírá. Velkým překvapením je kousek, hraný v klavírním triu – Esperando a Lüa, evokující dokonce Billa Evanse blahé paměti! Amsterodamské tracky jsou pak převážně lyričtější a melodičtější, ovšem také zároveň výrazově pestřejší, což mne též velmi překvapilo. Třeba v That Present jde sice o hard-bopovou baladu s tenorem, ale postupně se tok zhušťuje a zároveň tonálně rozvolňuje, kompozice Royal je sice postavena na perlivém elektrickém pianu a sytě teplém tenorsaxofonu, ale spodek je vyloženě nu-jazzový...

 

Carlos López: Letters From Kobenhavn

Carlos López: Mandala

Jazz Activist (http://www.jazzactivist.com)

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!