Z.K. Slabý Uwe Oberg / Silke Eberhard: Turns21. 3. 2016

Po dvou sólových deskách a po unikátním kvartetovém Rope přichází klavírista Uwe Oberg (1962) v duu s altsaxofonistkou a klarinetistkou Silke Eberhard (1972) na albu Turns, nahraném opět živě, tentokrát v Loftu Cologne 14. dubna 2015. O jedenáct čísel koncertu se kompozičně dělí Carla Bley (3), Jimmy Giuffre (2) či Annette Peacock (2), pozadu však nezůstávají ani protagonisté alba: sám Oberg na programu participuje třikrát, Eberhard rovněž, přičemž Roomer´s Loot zkomponovali pospolitě. Chybí Paul Bley, ale zdá se mi, že právě on z atmosféry celého alba do určité míry podeznívá. Oberg s Eberhard těží ze zvolených skladeb, co v nich skutečně vězí, zároveň si však srovnávají celkový přístup na svoji vlastní míru. Nenalézám v tom svár, protože už ve výběru je patrné, v čem mohou totožně či obdobně zapůsobit. Skladatelé si možná právě takové pojetí nepředstavovali, v tom však je právě lákavost jiné hudby, že dokáže předlohy představit v jejich různorodosti, že sami interpreti spoluurčují výsledné znění.

Jestliže tedy Carlu Bley charakterizuje značná přehršlivost, podávaná s probíravým kličkováním a náhalným důrazem, uhadovačně i vydumávavě (King Korn) nebo promíjivá i míjivá narativnost, odhalovačně vybízivá i nabízivá, spirálově obletná i zabíravě probíravá, až zásnubně nahlučující (Syndrome) či odkrývající hravost se sólovými výstřelky a zahrávkami, repetivě skotačivá a blyskotavě rozverná (Batterie), Jimmy Giuffre je mnohem niternější, svěřivější, jeho přínosem jsou zkusmově vyhlubované vytáčky zatáčky (Emphasis), nahmatávavá přemítavost, tykadlově zvídavá, proloživě nahmatávavá a prohouštivě prostíraná s těkavou zamířivostí (Scootin´About). Naproti tomu Annette Peacock je spíše konejšivě uklidnivá, objímavě vyzývající (v žádném případě však vyzývavá), s objímavostním rašením, vstřícná, hrdličková (Both) a rozkochávavě nutkavá, vláčně neutuchavá až do paběrkování a dalšího rozžíhání (závěrečný Mr. Joy).
Sám Oberg jako skladatel je bádavě shrnovačný, propíravě prolákávající, dumavý i jednodechý (nikoli jednoduchý), dotazový i odpovídající, rozkomíhavě rozvažující a namátkově shrnující s jemnou lyričností (Enzym & Eros), v protikladu k Syndrome (Bley), s níž tvoří dvojskladbu, je zintimňující, prokotavě provláčňující, vytvářející nové clónování, až šírání, pozhasínávající i povlovně znovu rozsvěcované, v dietním duetu protajemňované, prošeptávaně porozbíhavé, rozsošňované i komíhavě dobíhavé (Narrow Window). Silke Ebergard je naproti němu spíše přeskáčkově hravostní, propátrávavě si téma vychutnávající s atonálními zkusy. Tyto různorodé letory, když tvoří pospolu, se však sesumírují do hráčilostní projednotnovanosti, výrušně i prohalivě odhalující dvojsečnost dvou nástrojů (s aktivně improvizujícím klarinetem) až do vzdýmavostního prohudeníčkování (Roomer´s Loot).

Oba hudebníci si zároveň hráčsky vyhovují ve vzájemné vzpínavosti i v zámlkách, jsou erudovaní, disciplinovaní i jeden na druhém nezávisle aktivní, zřetelně artikulující s občasnými protiklady, například v momentech, kdy se Silke Eberhard tématem prohudovává, zatímco Uwe Oberg si vede svou v podpodlaží skladby a vyhudovává ji do houpavosti (předěl zmíněné dvojskladby). Je to kreativní album, vyznačující se oběma přednostmi současného jazzu: poslouchatelností i pokusnictvím. Vychutnáte si je.

Uwe Oberg / Silke Eberhard: Turns

Leo Records (www.leorecords.com)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!