Zítra do Školské 28 na Tapemosphere10. 5. 2016

Novotvar Tapemosphere je odvozen ze slov pásek – míní se magnetofonový – a atmosféra. Je názvem tříčlenné tvůrčí skupiny Balze Islera, Blocka Barleyho a Bély Pabla Janssena a označením pro sérii site-specifických instalací, kterou trojice vytváří z nejrůznějších materiálů, vždy však za s přítomností magnetofonů.

Zaměření a kontext tvorby každého z umělců jsou různé, a tak je možné instalaci vnímat jako dialog mezi umělci navzájem a mezi nimi a prostorem. V galerii Školská 28 připravili v pořadí již dvacátou pátou verzi instalace, která se postupně vyvíjí od minimalistických tvarů po formy radikálněji zapojující prostor, například pronikající do konstrukce či reagující na místa vnější a vnitřní.

Hlavními prvky série Tapemosphere jsou závěsné kompozice tvořené většinou kazetovými magnetofony a v nich vloženými kazetami s předtočenými smyčkami. Magnetofony jsou zavěšeny v prostoru na soustavě nylonových lanek, která slouží i jako záchytné body, kolem nichž se otáčejí pásky vytažené z kazet a zase se do nich vracejí.

Návštěvník galerie slyší nekonečnou, aleatorickou, nepředvídatelnou skladbu. Délka smyček je ovlivňována konstelací nylonových lanek. Zvuky, které byly zachyceny v rušném pražském ambientu, se dostávají do prostoru. Rozeznívají galerijní éter, reinkarnované ve fyzické podobě vytvářejí situace, které nám stále unikají, ale vracejí se. Jsou přitom součástí spletitého systému, mechanismu pohánějícího zvukové události, který prostor tvaruje, kultivuje či rozbíjí.

Umělci se pohybují v městském prostoru v „situacionistickém“ stylu. Prozkoumávají město, jeho zvukové rezonance, vibrace, ale i jeho obyvatele a atmosféru. Důležitým faktorem je proces. Situace kolem instalování v galerii, setkávání, místní kulturní nastavení i objekty nalezené v okolí či při náhodných procházkách se stávají součástí hry. Jedná se tedy o určitý site-specific happening s vizuální a zvukovou zpětnou vazbou, přičemž forma a povaha instalace vychází z hravého přístupu, ironie či intuitivního zacházení s náhodně nalezeným materiálem.

Uprostřed bílých zdí galerie vznikl čistý, éterický mnohostěn, jehož pár „hmotnějších“ rohů tvoří kazetoví švábi, nosné hrany nalezených objektů, bezbarvý nylon a proměnlivě se lesknoucí, tekuté hrany hnědých magnetických pásek. Z určitých úhlů vidíme jen pásek putující prostorem, unikající ke světlu střešních světlíků. Mezi tím volně, pokrouceně, visí pár černých hadů síťových kabelů. Celý tvar se pohybuje, chvěje a pruží jako pavučina... kurátorem výstavy je Petr Ferenc.

Buďte ve středu v 18.00 na vernisáži.

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!