Jan Hocek Lunaris: Music by Jonathan Östlund23. 5. 2016

V Londýně žijící švédský skladatel Jonathan Östlund patří k těm současným skladatelům, kteří píší poetickou hudbu s přirozenou melodikou a značně sofistikovanou harmonií, spojující tradici se současným výrazem. Doposud zkomponoval na osmdesát opusů, v níž je poezie hlavním inspiračním zdrojem. Na profilovém 2CD, které nedávno vyšlo na britském labelu Divine Art, zní 16 komorních děl, jejichž jednotícím prvkem jsou noční atmosféra, tajemství, pohádková fantazie; některé skladby jakoby byly spředeny měsíčním světlem. Proto také onen poetický titul kolekce: Lunaris...

Kompozice Lunaris tvoří úvod i závěr dvojalba. Evokuje Rautavaarovu skladbu Cantus Arcticus, neboť je slyšet ptačí hlas; v prvním tracku se přidá ještě kojot či tak něco. Nechybí vokál rumunské sopranistky Ruxandry Ibric Cioranu a francouzské pianistky Blandine Waldmann; v závěrečném tracku, který spojuje titulní skladbu s jinou, signifikantně nazvanou Music at Moonrise, účinkuje ještě francouzsko-americký houslista Ariel Jacob Lang. Prvních sedm skladeb CD č.1 je ve znamení skoro až romanticky barevné komořiny, víceméně evokující Debussyho a Schumanna, neboť jde o dueta klavíru s flétnou či tria s přidaným violoncellem. U klavíru se střídají již zmíněná Blandine Waldmann a Yoana Karemova (z Bulharska), exceluje výtečná nizozemská flétnistka Eleonore Pameijer a švédská violoncellistka Lidia Hillerudh. Moc se mi líbí dobrodružně prokomponované trio The Wizard, z něhož probleskují dokonce art-rockové prvky. První vrchol více než dvouhodinové prezentace Östlundovy komorní hudby ovšem přichází v posledních čtyřech kusech prvního disku. Je jím smyčcový kvartet Réverie-Jeux de pluie v podání londýnského Cellini Quartet; tady se již naplno projevuje kompoziční stavba poučená o Šostakoviče a Prokofjeva, navíc s dramatičností, emocionalitou i dynamikou, jež jsou umocněny vskutku pikantními disonancemi a úchvatnou gradací.

Druhé CD otevírá skvostné třívěté duo Night-struck v podání norského klavíristy Einara Steen-Nokleberga a ruského violoncellisty Alexandera Zagorinsky. Poté již přebírá klavírní otěže skvělá Blandine Waldmann, jejíž interpretační styl nepostrádá něhu i razanci, přičemž její typicky robustní, rytmický a zemitý úhoz má schopnost zároveň vyjádřit i ty nejniternější emoce. Dokazuje to v křehké pětiminutové skladbičce Winter Vigil či ve spojení s náladotvorným sopránem Cioranu ve skvostné perle s titulem Réve et Lune. Ovšem nejen měsíční svit a noc jsou inspiračními zdroji pro tvorbu Östlunda. Je jím též Pierrot, pantomimická postava, harlekýn z commedie dell´arte; vyhnul se ale přirovnání k Schoenbergovi, jelikož zůstal více zakotven v tradičnější tonalitě a melodičnosti, navíc v meditativnější náladě (La Féerique et Pierrot pro soprán a klavír). V Östlundově hudbě nechybí ani zvíře, v tomto případě žába – v rozverně svižné The Frog Pond hraje vedle klavíristky Waldmann fagotistka Ursula Laveaux (ze známého souboru London´s Nash Ensemble). Nejrozměrnější kompozicí je pak bezmála osmadvacetiminutová Miroir d´un mirage pro sólový klavír (Waldmann). Odkazuje na Ravelův kus Miroirs a zpracovává středověký příběh lásky potulného rytíře k vodní víle, jejíž jméno je obsaženo v oněch šesti větách: Ondine. Hudební tok je díky interpretce nesmírně tvárný, dramaticky vyhrocený i milostně zněžnělý, s proměnlivostí barev, ponoru, emocí i narativního výrazu. Plnokrevnost, vášeň, cit, osudovost...

Lunaris: Music by Jonathan Östlund

Divine Art (http://www.divineartrecords.com)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!