Jan Hocek Tim Garland: One30. 5. 2016

Britský saxofonista Tim Garland vydal 6. května na labelu Edition Records další album; stalo se tak pouhých sedm měsíců po vinylové desce Return To Fire, již si nadělil k devětačtyřicátým narozeninám. Novinka (tentokrát na CD) dostala titul One. Ne, nehraje na ní pouze on sám, jak by mohl název napovídat, ale Garland tím vyjadřuje myšlenkovou jednotu; jedničkou se také označuje tzv. Velký třesk, takže je to zároveň i bod, ze kterého všechno začíná...

Tim Garland se proslavil účinkováním v souboru Virgil Chicka Corey (2013), čtyři roky hrál s Billem Bruffordem a jeho Eartworks, instrumentoval ochestrální part projektu The New Crystal Silence Chicka Corey a Garyho Burtona (v podání Sydney Symphony Orchestra). Spolupracuje jako interpret a skladatel též s BBC Concert Orchestra, Northern Sinfonia a London Sinfonia.

Na albu One se kromě lídra (tenor a soprán sax) podíleli ještě tři muzikanti, kteří se objevili již na některých předešlých nahrávkách: Jason Rebello (piano, Fender Rhodes, Hammondovy B3 varhany a el.klávesy - toho jsem představil nedávno v souvislosti s recenzí jeho sólového alba Held), izraelský bubeník a perkusista Asaf Sirkis (ten mimochodem natočil 7 alb s Giladem Atzmonem a jeho Orient House Ensemble) a britský kytarista Ant Law, původem ze Saudské Arábie, virtuóz na dvanácti a osmistrunné kytary. Za zmínku také stojí ve třech skladbách hostující egyptský perkusista Hossam Ramzy, který má za sebou spolupráci třeba s dvojicí Jimmy Page & Robert Plant a Peterem Gabrielem (úchvatný soundtrack k Poslednímu pokušení Krista).

Šestapadesátiminutové album obsahuje devět výhradně Garlandových kompozic. Garland dokáže poměrně organicky fúzovat progresivní jazz s fusion, dokonce smooth-jazzem, přičemž ve své saxofonové hře vychází z hard-bopu. Takový eklekticismus není nic světoborného, a už vůbec ne překvapivého, ale deska nepostrádá energii, neobvyklé barvy, emoce a rozhodně nenudí. Skladby jsou prokomponované tak akorát, aby nestudily, sólové party gradují. Úvodní Samai´i For Peace zdobí avantgardně znějící piano a africké rytmy, zprvu uhlazenou skladbu Bright New Year rozčeří a zauzlují polyfonní hlasy piana a neobvykle vypjaté akustické kytary. V Eternal Greeting nastupuje sice melodický, ale existenciálně úzkostný tenorsax, který se nakonec osvobodí k hutné jízdě za podpory velmi progresivně znějící kytary; piano je naopak hard-bopové. Colours Of Night je příkladem fusion, kam se vejdou nejen tabla, ale i výživné sólo na sopránku a elektronicky kovová kytara. Prototype je návratem až k jazz-rocku 70. let, s rockovými riffy kytary, dravým tenorem, klávesovým zvukem a rytmickými proměnami. The Gathering Dark přináší melancholickou baladičnost, pozlacenou delikátními hammondkami, propletenými perlivým pianem. V nafolkovělé Pity The Poor Arms Deal zní muzikálově narativní zpěv černé britské vokalistky Dionne Bennett, což poněkud vypadává z jinak soudržného soundu alba. Vynahrazují to ovšem poslední dva tracky. Foretold je jazz-rock jako řemen, evokující Mahavishnu Orchestra blahé paměti, obohacený ale navíc o acidový rytmus s dechberoucí jízdou elektrifikovaného tenora. Podobně vyostřená sopránka vévodí zase finálovému číslu, vypalovačce You Kay, jejíž antré obstarává Sirkisova darbouka a po výtečném kytarovém sólu dospěje k eruptivní codě.

Jenže co dál? Taková fúze se už dá těžko překonat...

Tim Garland: One

Edition Records (http://editionrecords.com)

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!