Již páté autorské album, první u britského labelu Edition Records, vydal 10. června norský jazzový pianista a skladatel Eyolf Dale – jmenuje Wolf Valley, což je anglický ekvivalent jeho jména. Skladba Furet z čerstvé desky byla mimochodem premiérově zařazena na nedávno recenzované kompilační album Northern Edition (recenze zde).
Eyolf Dale patří k norské jazzové a improvizátorské špičce, působil nebo nadále působí v kapelách Albatrosh, Hayden Powell Trio a Trondheim Jazz Orchestra. Tentokrát sestavil oktet, a to výhradně z muzikantů působicích na norské scéně, byť nejde výhradně jen o Nory. Původem italský kontrabasista Per Zanussi je vyhledávaným progresivním hráčem, bubeníka Garda Nilssena zdobí členství v kapelách Bushman´s Revenge a Puma, saxofonista a klarinetista André Roligheten hraje s lídrem v souboru Albatrosh, britsko-norský trumpetista Hayden Powell je též Daleův kmenový spoluhráč. Dále oktet tvoří nadějný trombonista Kristoffer Kompen, naopak ostřílený americko-norský vibrafonista Rob Waring, jenž hraje ještě častěji než jazz soudobou vážnou hudbu, a houslista Adrian Løseth Waade, jinak spoluzakladatel norsko-japonského labelu pro alternativní hudbu Nakama Records (2015).
Bezmála dvaapadesátiminutové album tvoří devět Daleových kompozic, které spojují melancholický a barevně bohatý skandinávský jazz s vážnou hudbou, avantgardními postupy a hard-bopem. Úvodní skladba Furet je inspirována vyprávěním starého, vrásčitého muže o životě, ve kterém i špatné dny mají smysl; výrazný motiv je vykreslen lahodnými dechy, podmalovanými vibrafonem a korunovaným výtečně rozvíjeným, byť nekomplikovaným klavírním sólem. Samozřejmě hudební tok nabývá postupně na intenzitě a hustotě, což je vlastní všem skladbám na albu, včetně těch nejlyričtějších, v nichž oktet prokazuje smysl pro dynamiku spíše rafinovaně, jakoby mimochodem, čímž dosahuje jakési niterné naléhavosti (Shosta choral, Silent Ways). V kompozici Fernanda dodává neobyčejně sugestivní zvuk sólový part klarinetu, propletence dechů nad minimalistickým spodkem tvořeným pianem a vibrafonem, chorus houslí a posléze složité sazby až orchestrálního charakteru. K hard-bopovým východiskům mají nejblíže skladby Ban Joe s postupnou gradací, groovově taneční The Creek s vypjatými sóly trubky a tenorsaxofonu a závěrečná čtyřminutová jízda The Walk, kde vystřihne jediné sólo vibrafonista; snad za odměnu za výtečnou doprovodnou práci na celém albu. Neprogresivněji vyznívá dvojice kompozic – Sideways se spektrálními barvami, úchvatným trombónovým sólem a vyklenutými témbry dechů, a značně rozvolněná, místy atonální fantazie obalující jediný čitelný motiv hraný klavírem Teglstein.
Album naznačuje, kudy se ještě může ubírat současný jazz, aniž by přílišnou radikálností v experimentování ztratil širší srozumitelnost...
Eyolf Dale: Wolf Valley
Edition Records (http://editionrecords.com)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
O živém remixování koncertů a o tom, zda šel Jez riley French opravdu na záchod.
Moje ambice se vlastně splnily, a teď je třeba s tím být spokojený.
Zvuky vábné, zvuky kosmické, zvuky nekonečné.
Gothic punková kapela Totenwald z Berlína vydává svou dlouhohrající prvotinu. A vychází jim to.
Pět písniček s orchestříkem na slůvka Dorothy Parker.
...dobývají neznámo na základě improvizační soudobé klasické hudby, vyvěrající někde u Stockhausena, Nona nebo Beria, ale zároveň tyto zdroje popírající.
Jako "lidské zvíře" se znovu stává integrální součástí přírody.
Soundtrack k poetickému dokumentárnímu filmu Animal Image.
John Coltrane na archivních záběrech.
Proč vychází Traneovo zapomenuté album až po pětapadesáti letech?
V přehršli soudobých kvalitních nahrávek na poli dark ambientu a dronu spíše zapadne.
Někdy mám pocit, že nějaká práce je připravena pro mě. Že ji můžu napsat jenom já... že už jaksi někde existuje… ale já ji mám zhmotnit.
V oblasti zappovských memorabilií se chystá cosi velkolepého.
Platforma pro čistě akustickou hudební improvizaci tří experimentátorů.
Blíží se druhý ročník originálního festivalu.
Vzrušivá nenarušovanost – takové je obdobné zaměření těchto alb.
Před preparovaným klavírem tu bylo preparované jízdní kolo!
Takový power-jazz aby našinec pohledal.
Nekorektnost, či vysoká škola humoru?
Notoricky známé úseky vážné hudby a zběsilý free jazz.
Trvalo sedmdesát šest let, než se dílo dostalo na jeviště – ideologická cenzura i nechuť pouštět se do náročné partitury si vybraly svou daň.
„Je to šílené. Nemám pocit, že jsem nejlepší kytarista.“
"28.dubna oslavil pětasedmdesáté narozeniny Vratislav Brabenec, legenda českého undergroundu; jistě netřeba představovat. Lounský label Guerilla Records mu k této události vydal 2CD s příznačným titulem Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie. Vydavatel Vladimír „Lábus“ Drápal za finanční pomoci spousty nadšenců a fandů připravil skutečně velkoryse vypravený artefakt uměleckého undergroundu; protože v tomto případě nejde pouze o hudbu, ale také literaturu a jejich interakci," začíná svou pochvalnou recenzi Jan Hocek.
Od podezřelé hudby k velkým emocím a dekadenci.
Další pecky z labelu Martina Archera.
Já fandím všemu, kde jsou holky, a nemusí to ani odpovídat mýmu hudebnímu vkusu.
Základním východiskem je groove, kolektivní rytmická komunikace, k níž není nutno ani předem komponovat nějaká vodítka typu melodických témat.
Začíná festival NODO/Dny nové opery Ostrava.
Koncertní připomínka významného novohudebního kolektivu.
..ale dalo se s takovým hráčským a nástrojovým potenciálem přece jen dosáhnout náročnějších sfér.
A když jsme měli u nás new wave proč jsme neměli no wave?
Pro vyjádření zla ovšem nemůžete být sonicky ani ikonograficky hodní, není-liž pravda?
Teprve další generace hudebníků přicházejících po Hábovi našla cesty, jak s mikrointervaly zacházet jinak.
První červnovou akcí v Hudební 3 je vystoupení královéhradeckého Ventil Dua.
Své skladby budu označovat jednoduše pořadovými písmeny.
3. června skonala v kómatu legenda polské alternativní scén.
Kdo ho neslyšel alternativně v Praze, měl by si jeho jméno vštípit do paměti.
Dvě novinky amerického hudebníka a výtvarníka.
