Jan Hocek Eyolf Dale: Wolf Valley13. 6. 2016

Již páté autorské album, první u britského labelu Edition Records, vydal 10. června norský jazzový pianista a skladatel Eyolf Dale – jmenuje Wolf Valley, což je anglický ekvivalent jeho jména. Skladba Furet z čerstvé desky byla mimochodem premiérově zařazena na nedávno recenzované kompilační album Northern Edition (recenze zde).

Eyolf Dale patří k norské jazzové a improvizátorské špičce, působil nebo nadále působí v kapelách Albatrosh, Hayden Powell Trio a Trondheim Jazz Orchestra. Tentokrát sestavil oktet, a to výhradně z muzikantů působicích na norské scéně, byť nejde výhradně jen o Nory. Původem italský kontrabasista Per Zanussi je vyhledávaným progresivním hráčem, bubeníka Garda Nilssena zdobí členství v kapelách Bushman´s Revenge a Puma, saxofonista a klarinetista André Roligheten hraje s lídrem v souboru Albatrosh, britsko-norský trumpetista Hayden Powell je též Daleův kmenový spoluhráč. Dále oktet tvoří nadějný trombonista Kristoffer Kompen, naopak ostřílený americko-norský vibrafonista Rob Waring, jenž hraje ještě častěji než jazz soudobou vážnou hudbu, a houslista Adrian Løseth Waade, jinak spoluzakladatel norsko-japonského labelu pro alternativní hudbu Nakama Records (2015). 

Bezmála dvaapadesátiminutové album tvoří devět Daleových kompozic, které spojují melancholický a barevně bohatý skandinávský jazz s vážnou hudbou, avantgardními postupy a hard-bopem. Úvodní skladba Furet je inspirována vyprávěním starého, vrásčitého muže o životě, ve kterém i špatné dny mají smysl; výrazný motiv je vykreslen lahodnými dechy, podmalovanými vibrafonem a korunovaným výtečně rozvíjeným, byť nekomplikovaným klavírním sólem. Samozřejmě hudební tok nabývá postupně na intenzitě a hustotě, což je vlastní všem skladbám na albu, včetně těch nejlyričtějších, v nichž oktet prokazuje smysl pro dynamiku spíše rafinovaně, jakoby mimochodem, čímž dosahuje jakési niterné naléhavosti (Shosta choral, Silent Ways). V kompozici Fernanda dodává neobyčejně sugestivní zvuk sólový part klarinetu, propletence dechů nad minimalistickým spodkem tvořeným pianem a  vibrafonem, chorus houslí a posléze složité sazby až orchestrálního charakteru. K hard-bopovým východiskům mají nejblíže skladby Ban Joe s postupnou gradací, groovově taneční The Creek s vypjatými sóly trubky a tenorsaxofonu a závěrečná čtyřminutová jízda The Walk, kde vystřihne jediné sólo vibrafonista; snad za odměnu za výtečnou doprovodnou práci na celém albu. Neprogresivněji vyznívá dvojice kompozic – Sideways se spektrálními barvami, úchvatným trombónovým sólem a vyklenutými témbry dechů, a značně rozvolněná, místy atonální fantazie obalující jediný čitelný motiv hraný klavírem Teglstein.

Album naznačuje, kudy se ještě může ubírat současný jazz, aniž by přílišnou radikálností v experimentování ztratil širší srozumitelnost...

 

Eyolf Dale: Wolf Valley

Edition Records (http://editionrecords.com)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!