Již páté autorské album, první u britského labelu Edition Records, vydal 10. června norský jazzový pianista a skladatel Eyolf Dale – jmenuje Wolf Valley, což je anglický ekvivalent jeho jména. Skladba Furet z čerstvé desky byla mimochodem premiérově zařazena na nedávno recenzované kompilační album Northern Edition (recenze zde).
Eyolf Dale patří k norské jazzové a improvizátorské špičce, působil nebo nadále působí v kapelách Albatrosh, Hayden Powell Trio a Trondheim Jazz Orchestra. Tentokrát sestavil oktet, a to výhradně z muzikantů působicích na norské scéně, byť nejde výhradně jen o Nory. Původem italský kontrabasista Per Zanussi je vyhledávaným progresivním hráčem, bubeníka Garda Nilssena zdobí členství v kapelách Bushman´s Revenge a Puma, saxofonista a klarinetista André Roligheten hraje s lídrem v souboru Albatrosh, britsko-norský trumpetista Hayden Powell je též Daleův kmenový spoluhráč. Dále oktet tvoří nadějný trombonista Kristoffer Kompen, naopak ostřílený americko-norský vibrafonista Rob Waring, jenž hraje ještě častěji než jazz soudobou vážnou hudbu, a houslista Adrian Løseth Waade, jinak spoluzakladatel norsko-japonského labelu pro alternativní hudbu Nakama Records (2015).
Bezmála dvaapadesátiminutové album tvoří devět Daleových kompozic, které spojují melancholický a barevně bohatý skandinávský jazz s vážnou hudbou, avantgardními postupy a hard-bopem. Úvodní skladba Furet je inspirována vyprávěním starého, vrásčitého muže o životě, ve kterém i špatné dny mají smysl; výrazný motiv je vykreslen lahodnými dechy, podmalovanými vibrafonem a korunovaným výtečně rozvíjeným, byť nekomplikovaným klavírním sólem. Samozřejmě hudební tok nabývá postupně na intenzitě a hustotě, což je vlastní všem skladbám na albu, včetně těch nejlyričtějších, v nichž oktet prokazuje smysl pro dynamiku spíše rafinovaně, jakoby mimochodem, čímž dosahuje jakési niterné naléhavosti (Shosta choral, Silent Ways). V kompozici Fernanda dodává neobyčejně sugestivní zvuk sólový part klarinetu, propletence dechů nad minimalistickým spodkem tvořeným pianem a vibrafonem, chorus houslí a posléze složité sazby až orchestrálního charakteru. K hard-bopovým východiskům mají nejblíže skladby Ban Joe s postupnou gradací, groovově taneční The Creek s vypjatými sóly trubky a tenorsaxofonu a závěrečná čtyřminutová jízda The Walk, kde vystřihne jediné sólo vibrafonista; snad za odměnu za výtečnou doprovodnou práci na celém albu. Neprogresivněji vyznívá dvojice kompozic – Sideways se spektrálními barvami, úchvatným trombónovým sólem a vyklenutými témbry dechů, a značně rozvolněná, místy atonální fantazie obalující jediný čitelný motiv hraný klavírem Teglstein.
Album naznačuje, kudy se ještě může ubírat současný jazz, aniž by přílišnou radikálností v experimentování ztratil širší srozumitelnost...
Eyolf Dale: Wolf Valley
Edition Records (http://editionrecords.com)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Zvuky a jejich noty (a občas něco navíc)
Stockhausen, Feldman, Šostakovič... Masivní dopravní uzavírky a nasazení tisíců policistů.
A neústupnost ve vytřibování.
Michal Nejtek vlastně komponuje velmi klasickým způsobem.
Zarostlý bezdomovec Moondog byl umyt, učesán, jeho helma byla nablýskána.
Míza, kytary, kompletní pán a džungle duchů.
"...styl Spinifex by se dal charakterizovat jako fúze fúzí..." - Petr Slabý recenzuje aktuální album amsterdamského projektu Spinifex, který v příštím týdnu vystoupí dvakrát v Hradci Králové na festivalu Jazz Goes To Town, jednou i s domácími hosty.
S Vítězslavem Mikešem o soudobé hudbě a česko-litevských vztazích
7. září zemřel ruský vydavatel a promotér Dmitrij Vasiljev.
Aktuální dění na quebecké avantgardní hudební scéně.
Co si zpívá mafie a podobné spolky?
Polská jazzová diva a verše jednoho z prvních polských symbolistů a expresionistů.
A co se týče života u nás na vesnici v Dolní Cerekvi, tam se rodí krvavé volební drama.
Jak je to možné, že stigma izolovanosti české „nekomerční“ nebo „experimentální“ kultury v naší domovině zakořenilo tak pevně a hluboko?
Jeden festival = dva dny po třech programových chodech.
Mělo by to být dobrodružství, pokud je to možné.
Velice zajímavé a také velmi široké téma zůstalo nedořečeno.
Lyric videa, ideálně bez účasti umělce.
Zatáčkově záskočná i zaburáceně záskučná.
Dýchejte zhluboka, zadržte dech, teď zkuste zakašlat.
O pohřebním rituálu i konzervatoři západního střihu.
Letos se zaměřením na průniky performativního umění a improvizace.
Mnohem nespoutanější projev než celá tehdejší punková exploze.
Jedna z nejvýraznějších osobností hudby 20. století za sebou nechala spoustu práce i radosti. Ale také rozporů a nedotažených věcí.
Trojnásobná exploze, neobvyklá v takovéto posloupnosti i ve Feiginově Leo Records.
Loni to byly smyčce, letos byla přehlídka zasvěcena dechům i dechu.
O živém remixování koncertů a o tom, zda šel Jez riley French opravdu na záchod.
Moje ambice se vlastně splnily, a teď je třeba s tím být spokojený.
Zvuky vábné, zvuky kosmické, zvuky nekonečné.
Gothic punková kapela Totenwald z Berlína vydává svou dlouhohrající prvotinu. A vychází jim to.
Pět písniček s orchestříkem na slůvka Dorothy Parker.
...dobývají neznámo na základě improvizační soudobé klasické hudby, vyvěrající někde u Stockhausena, Nona nebo Beria, ale zároveň tyto zdroje popírající.
Jako "lidské zvíře" se znovu stává integrální součástí přírody.
