Z.K. Slabý Slava Ganelin / Alexey Kruglov / Oleg Yudanov: Us13. 6. 2016

Kde jsou ty doby, kdy Ganelin Trio převálcovávalo svět (včetně pražské Lucerny) a kdy Leo Feigin na svých Leo Records vydával této trojici jedno album za druhým (viz Poco-a-poco, Catalogue, Encores, Ancora da Capo, Old Bottles a Opuses) a my se pídili po těch nemnohých, které vyšly na ruské (vlastně tehdy sovětské) Melodiji.

Rozruch sice ustal, ale protagonisté tria (Čekasin i Tarasov) na svých sólových cestách si neustále zasluhovali pozornost. Sám Vjačeslav – dnes Slava – Ganelin je stálicí na Leo Records a jeho nedávná dvojdeska Russian New Music in China opět zdvihla vlnu zájmu o jeho pozoruhodnou hudbu. To už jsme u jeho současných souputníků, saxofonisty Alexeje Kruglova (se sopránkou, altkou a tenorem, ale i s basetovou hornou nebo jenom se saxofonovým náustkem), který sám má na svém kontě u Feigina řádku CD jako Russian Metaphor nebo Identification, a bubeníka a perkusisty Olega Yudanova; sám Ganelin se tu kromě klavíru a varhan zaobírá elektronikou. Název je strohý, leč příznačný: Us, a dotvrzuje ho i celá široce rozprostřená suita: That´s Us – To jsme my. Zní to sebevědomě a hrdě, ale přesně tak se trio představilo 26. září 2015 v moskevském kulturním centru DOM, a tak bylo i početným publikem přijato.

Do svého koncertování hudebníci (vidíme je na bookletové fotografii v plném zaujetí, a dovedeme si je tudíž i představit v průběhu akce) vstoupili v duu s jemným otevíráním zurčivého klavíru a převalivě prohlubinovaných bicích, svižně, až trochu rošťácky. Když se přihlásil Kruglov s vláčně zpozornělým, melodicky prolínavým saxem (průběžně měnil nástroje), bicí se staly ještě dráživějšími s rumplovanými a vybíjenými mžiky a piano hned prorytmizovávalo a probíjelo se dějem do chvatnosti, až zběsilosti, a hned se zase vlichocovalo, Kruglov se přizpůsobil tempu i razanci. Tak si tu všichni tři pohrávají jako na volejbale, dokud Yudanov nepřejde do těžkooděneckého perkusivního sóla, místy přitlumovaného a místy naopak humpolácnícího. Ale jak se všichni navrátí do rovnovážné polohy, velebivě promátožené, udeřivě zdramatizované a vyječivě bouřlivé (s elektronickým vyjevováním), a rozlítí naráz všechny živly, svůj úprk znovu zpochybní, zpomalí a vzájemně si vyhoví v chlácholivé souběžnosti, hudou si povídavě pro potěchu, prostě si lebedí, postřečkovávají, překocují jeden nástroj do druhého a vyštěkávavě paběrkují. Ale i poklidná zóna předjímá, že z tiché zátočivosti zdrhnou k motýlkovému pohrávání, zadrhávané prodernosti i balancivému popojíždění. Obkružují se i si vykružují, ždímavě rozvláčňují děj i s hubičkováním (Kruglov), a když se rozparádí, klavír podehrávavě sleduje čečetkování saxů, překlenovává je spolu s bicími a vytváří vyrovnanou hladinu pro jejich skopičiny. Když pak svištící blouznění saxu přejde do absolutního ztišení, sonduje Ganelin až úlitbově potichlostní rešeršování partnerů a Yudanov s perkusemi jenom ždibítkuje – zřejmě podle známé floskule, že i ticho může být hudba. Zvolna povstává nová nadějeplnost, nejurodivá, závěsně i odvěsně vytěkávající. I to ovšem probíhá v protikladech – například když bicí narušují pokojnost a vyrovnanost saxu a vyhecují ho k poblázněné říčnosti. Což vyvolá renovované změtení výřevné líticovosti, podšprajcované výkružnými bicími a hromovládnými vkusy klavíru. To nemůže skončit jinak nežli zuřivostní snahou o širočinovou orchestrálnost a potleskem, který si posléze vynutí dva přídavky.

V tom prvním si Ganelin spíše pohrává s tanečními kroky a zdůrazňovaným lebeděním s rytmizovaným basováním bicích, které se s ním synchronizuji, a s poskočným vyjevováním saxu. Druhý na vyvolávání obecenstva zareaguje vhučivě, s tlumenou až-sirénovostí, s pitoreskním proťukáváním a skořápkováním perkusí, a když si k tomu klavír průvlakově zanotuje do melodizování s plášťovými zádechy horny, vše dospěje k brodivé dotáhlosti.

Ale to už se ocitáme nad rámcem suity, která zůstává i na CD tím podstatným. Tím, co nám objevuje neutuchající specifičnost projevu Ganelina, Kruglova a Yudanova: jejich mistrné zvládnutí tématu „My“ se všemi peripetiemi, proměnami, zastaveními, závraty i podvraty, v oscilaci mezi výdešnostmi a vyběsňováním. Připadá mi to jako trojcurriculum, ve kterém se hudebníci vydávají publiku všanc. Pakliže toto probíhá se sebedůvěrou a s důvěrou publika k muzikantům a muzikantů k publiku, je to nadmíru zářný okamžik. Je klika, že toho můžeme být svědky.

Slava Ganelin / Alexey Kruglov / Oleg Yudanov: Us

Leo Records (www.leorecords.com)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!