Matěj Kratochvíl Hans Abrahamsen: Let me tell you25. 7. 2016

„Sněhová krajina, sníh jako stav mysli...“ Tak charakterizuje dánský skladatel Hans Abrahamsen atmosféru, do níž dospěje v závěru jeho skladba Let me tell you pro soprán a orchestr. A sníh má pro něj nejspíš nějakou zásadnější přitažlivost, vzhledem k tomu, že po něm nazval svůj variační cyklus Schnee, který před lety rovněž vyšel na značce Winter & Winter a který na podzim zazní živě na festivalu Contempuls.

Let me tell you je trochu písňový cyklus, trochu monodrama, jehož hrdinkou je Ofélie. Ano, ta z Hamleta. Spisovatel a hudební kritik Paul Griffiths její příběh zpracoval ve stejnojmenné knize, v niž použil jen slova, která tato postava říká v Shakespearově hře (a není jich mnoho). Griffiths, jinak libretista opery Tan Duna nebo Elliota Cartera, svou knihu posléze proměnil v libreto pro Abrahamsena a jejich společné dílo mělo premiéru v roce 2013.

Hans Abrahamsen se v sedmdesátých letech vydal na cestu radikálního zjednodušování hudby jako reakci na komplikovanost a strnulost tehdejší evropské avantgardy a v této cestě víceméně pokračuje dodnes. Ovšem ona jednoduchost nemusí být vždy tak docela jednoduchá. Někdy si k ní pomáhá spojováním s historickými styly, jindy tichem, jindy ale hudbu dokáže i zahustit, rozvinout a pokroutit. Všechny tyto polohy můžeme v nějaké podobě najít v této půlhodinové kompozici, jíž dominuje zpěv Barbary Hannigan, pro niž dílo vzniklo.  Jsou tu pasáže připomínající pozdně romantickou hudbu jak z oper Richarda Strausse (Ofélie by se vedle jeho Elektry nebo Salome vyjímala dobře). Často využívanou technikou je opakované rytmizování na jedné slabice, což je technika slyšená u barokního mistra Monteverdiho. Spojení s minulostí je ale často přikryto hustým zvukem, který je občas zpodivněn netemperovaným laděním. Ačkoliv sopranistku doprovází velký orchestr, jeho zvukové možnosti jsou dávkovány opatrně a zpočátku se může zdát obsazení spíše komorní. Abrahamsen má rád vysoké zvukové rejstříky, při nichž jako by nám chyběla podlaha pod nohama. Když pak hluboké nástroje vstoupí do hry, je efekt o to silnější. V jiných místech se zvukové spektrum opět zredukuje, v závěru rytmus udává pomalé rytmizované šustění a škrábání, nad nimiž postupně ubývá nástrojů, až Ofélie zůstává sama se sněhem a její mysl postupně ztrácí kontakt se světem.

Barbara Hannigan je zapřažena vlastně po celé trvání skladby a poslouchat soprán půl hodiny v kuse by za jiných okolností mohlo být únavné, tady je to úžasné. Na cestě sněhem ji při tom doprovází Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu a dirigent Andris Nelsons.

Hans Abrahamsen: Let me tell you

Winter & Winter (http://www.winterandwinter.com)

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!