Matěj Kratochvíl Zkouška sirén: Vysočina3. 8. 2016

Rodinný výlet po krásách Vysočiny nás zavedl k vodní nádrži nedaleko kláštera Želiv, kde jsme postavili stan. Nalákán výhledem na hvězdné nebe jsem se rozhodl zůstat pod širákem a usínal jsem za zvuků ryb prorážejících hladinu při chytání komárů. Tento decentní ambient se kolem čtvrté hodiny ranní zásadně proměnil, když se nebe zatáhlo od obzoru k obzoru a začaly po něm řádit stroboskopy blesků. K tomu se přidalo intenzivní hromobití, jehož zvuk se přeléval z místa na místo, protože jsme se nacházeli v samém centru velkého bouřkového mračna. Po chvíli se přidal i déšť, jenž mě donutil zbaběle se stáhnout ke zbytku výpravy pod stan. Zvuková kompozice získala další rozměr, kdy vrstva hromů a blesků přešla do role vzdálenějšího podkladu, zatímco sólo začaly hrát poryvy větru a kapky rozechvívající celtu stanu v proměnlivých rytmech a frekvencích. Totální obklopení zvukem, zároveň fascinujícím i připomínajícím ohrožení ze strany živlů (samozřejmě šlo tak nanejvýš o promoknutí spacáku) mi nedalo usnout po tu více než hodinu trvající symfonii. Podobný zážitek bych potřeboval zprostředkovat svým studentům vždy, když se jim snažím vysvětlit, co je tak zajímavého na hudbě Iannise Xenakise. Protože jeho hudba jako by se snažila vystihnout právě takové dojmy – fascinaci silami, jimž je člověk a jeho duševní hnutí docela ukradený.

Následující den jsme se s deštěm promáčenými spacáky i botami vydali dále po Vysočině, až jsme došli do Starého Pelhřimova. Dnes lehce zapadlá vesnice u silnice na Tábor byla kdysi tím jediným Pelhřimovem, než bylo zbudováno město o pár kilometrů vedle. Kromě motorestu a Malého muzea Bible se místo zdá celkem ospalé, ovšem naši pozornost upoutal statek pomalovaný nezvyklými obrazci, s cedulí zvoucí na výstavu. Ukázalo se, že statek číslo 46 je základnou Klubu Korealistických aktivit (lze číst též jako Klubko Realistických Aktivit), jehož iniciátorem je výtvarník Jakub Minářů. Místo pokusů o shrnutí, o co Klubu jde, nechme mluvit jeho vlastní motta:

Řád a forma je v pořádku jen v přítomnosti neřádu a antiformy, chceme se jako lidi vylepšovat dál za hranicí lidského společenství, tedy všude v realitě!

Hledání podob lidské aktivity na téma: "před tím než začneš myslet" a "po vyprázdnění myšlenek".

Klub cílí na výsledky vzešlé z autentické reality každého z nás. Tyto jedinečnosti vedle sebe dohromady utváří Korealitu, matrici s potenciálem opravdovosti ve svobodě mimo umělé lidsko-společenské kalkuly.“

Výsledky korealistických aktivit mohou mít podobu výstav, ale také zvukových záznamů. Na jednom z nich, nadepsaném Tetrisong, slyšíme skupinu lidí hrajících slavnou počítačovou hru. Její ústřední melodie a zvuky padajících kostiček se mísí s rozhovory, kokrháním kohouta, kroky po kamíncích na dvoře. Nahrávka nadepsaná Bookish Square nabízí nepříliš srozumitelnou recitaci střídavě mužského a ženského hlasu doprovázenou preludováním na syntezátor a kytaru preludující přibližně bluesové figury.

Hudba a zvuky jsou součástí vernisáží a dalších událostí, kdy jde především o vytvoření příležitosti ke společnému konání, z něhož nakonec vždy vzejde něco zajímavého - obraz, hudba, kniha, jídlo. Klub(ko) se hlásí k odkazu Friedricha Kieslera (1890-1965), sochaře a architekta, který přišel ve 30. letech s myšlenkou korealismu jako alternativou k podle něj sterilnímu funkcionalismu. Staropelhřimovský korealismus transplantuje myšlenky radikálního tvůrce do venkovského prostředí Vysočiny a já se těším, že se tam zase někdy vypravím, abych se dozvěděl víc.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!