Jan Hocek Marcos Pin: Broken Artist8. 8. 2016

Galície je spojována s hudbou duchovní, křesťanskou, nebo naopak keltskou (ač je tento termín přinejmenším diskutabilní). Ovšem i v takovém Santiagu de Compostela, natolik významném poutním městě, existuje jazzová scéna. Jenže pro tyto muzikanty to není požehnané město. A právě tvůrčí, potažmo existenciální úzkost nonkonformního umělce vyjadřuje nové album kytaristy Marcose Pina, v pořadí již desáté coby lídra. Dostalo všeříkající titul Broken Artist a vyšlo na jeho labelu Free Code Jazz Records.

Marcos Pin se narodil ve městě Lugo v roce 1974. Studoval jazzovou kytaru a kompozici na Královské konzervatoři v nizozemském Haagu. Založil několik souborů, zmíním především desetičlenný ansámbl Factor E-Reset, Thanasopoulos/Pin Jazz Quartet a Organic Collective; zde s ním mimochodem hraje bubeník Carlos López, jehož sólové album jsem tady nedávno recenzoval (zde).

Album Broken Artist obsahuje pět autorských kompozic a jednu coververzi. Vycházejí vesměs z hard-bopu a každá se vztahuje k nějakému úseku jazzmanova dne; musím předeslat, že jsem byl mile překvapen myšlenkovou nosností víceméně přímočaré jazzové hudby. Navíc hodně niterný (a částečně neutěšený) stav umělcovy mysli tak vytanul nikoli bezvýchodně, což považuju za přirozenější v kontextu jazzové tvorby. Marcos Pin vystačil s nejčastějším hardbopovým útvarem, to jest s kvintetem; vedle jeho kytary hrají stěžejní sólové chorusy výtečný, nyní v New Yorku usazený pianista Yago Vazquez, a saxofonista Pablo Castanho (a to především s altkou). Rytmiku pak tvoří kontrabasista Alfonso Calvo a bubeník Andres Rivas.

Poctivě zpracovaný booklet obsahuje Pinovým projektem inspirovaný text, vlastně krátkou povídku současné výrazné osobnosti na španělském literárním poli Félixe Amadora Gálveze (u nás ale dosud nepřekládaného, pokud vím). Posluchač si ovšem může vybavovat svoji verzi příběhu, nebo se může jen tak bez jakýchkoli konotací oddávat čirému poslechu. Je toho tady dost pro všechny. V úvodním tracku Blind Hope vás okamžitě vtáhnou typicky svižné a hutné bopové sazby a riffy, altka evokuje Charlieho Parkera, piano je vzkypěně perlivé a kytara je poctivě vydrnkávána prsty, bez jakékoli elektronické berličky, předvede se naplno i rytmika. Vyjádřena energie počátku dne, a také optimismus, jenž je přítomen jen z čiré radosti a odhodlání. Nejsilnější momenty pak přicházejí hned v následující (a jediné převzaté) kompozici Carmen´s Call; z opravdu tvrdého hard-bopového kmene tu a tam vyšlehnou vypjaté free-jazzové šlahouny, vyřinou se výživná ostinata, kytara zní jako výstřely a piano jako cimbál (!), vybuchují bicí, všechno se to vzdouvá a pne napětím. Tuto jazzovou nálož střídá bluesová dvanáctka s gospelovou silou, Castanho´s Reed, založená na úchvatném dialogu kytary a altky a jejich vskutku niterně ponorných sólových chorusech. Klavír je zde navíc průzračně perlivý a kontrabas s bicími tím vším prorůstají. Po typické bopové svižnůstce I Love You Too vás pohladí mistrná, nabluesovělá balada Lullaby For My Two Boys, značně posmutnělá, hlavně v závěru; muzikant sedí u usínajících dětí a uvědomuje si, že jeho živobytí vyžaduje více obětí než radosti a uspokojení. Album vrcholí hlubokou noční baladou Vulpecula (což je astronomický název pro souhvězdí Lištiček), umocněná jímavým zvukem sopránky, navýsost současná kompozice, citlivě gradovaná a posléze ztišená...den skončil, aby se zrodil den nový, bohužel stejný jako ten předchozí. Začarovaný kruh? Možná. Ale hudba je to skvostná!

 

Marcos Pin: Broken Artist

Free Code Jazz Records (https://www.facebook.com/freecodejazzrecords/)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!