Jan Sůsa Radiový koutek: Rozhlas z Kmartu12. 8. 2016

Před dvěma lety se na neobyčejně rozsáhlém serveru archive.org objevila jedna velmi zvláštní kolekce. Mark Davis, bývalý zaměstnanec amerického obchodního koncernu Kmart, tam zveřejnil svou sbírku vyřazených magnetofonových kazet, určených k reprodukci v prostorech obchodních domů. V roce 1993 byl systém distribuce kazet nahrazen satelitním vysíláním. Radiová technologie tak v tomto případě přerušila vydávání podnikových kazetových kompilací. Davis se staral o interní rozhlas v jedné pobočce Kmartu - v jeho rukou následně skončila krabice kazet, kterou zachránil před likvidací. Navíc ji pečlivě zdigitalizoval a "zvěčnil" nahráním na internet.

radio2.jpg
Poněkud ohrané kazety zachycují pop raných devadesátek v ryzosti, kterou nepřekoná ani odpolední vysílání Radiožurnálu. Nejstarší ojedinělá nahrávka pochází z roku 1973 a zachycuje převážně originální skladby orchestrálního ražení, které byly určené k navození dobré nálady nakupujících v chrámech konzumní kultury. Zbytek lehce pokleslého materiálu pochází z přelomu 80. a 90. let. Výběr je opravdu široký a rozhodně není nouze o syntetické zvuky bicích automatů, rozevlátá saxofonová sóla či spokojeností přetékající sborové popěvky. Zdání prvních dojmů ale často klame, a pod vrstvou bezstarostnosti a konzumních orgií se skrývají vrstvy melancholických nálad, či přímo intenzivní závany hrůzy.

radio3.jpg
Porovnání pásku ze 70. let s mladšími kazetami z přelomu 80. a 90. let pěkně zachycuje historický moment, kdy se v obchodních centrech začal namísto specializovaného muzaku pouštět mainstreamový pop. Mohlo by se zdát, že se podvratný potenciál populární hudby s rozkvětem pozdního kapitalismu vyčerpal, a že pop nadále může sloužit pouze jako příjemný doplněk k nakupování v hypermarketu. Takový jednoznačný odsudek populární hudby je však až příliš jednoduchý - podvratnost se občas objeví právě tam, kde by ji vůbec nikdo nečekal. Ostatně ani přeslazenost není trvale udržitelná, a velmi snadno se zvrátí ve svůj pravý opak. Digitalizovaná krabice kazet z Kmartu je stimulujícím materiálem i pro úvahy ohledně vzájemně se obohacujících vztahů mezi digitalizací a analogovým fetišismem, či ohledně mnohdy tragikomických kotrmelců spjatých s pohybem elektronické  hudby z undergroundu do vysokých pater obchoďáku, a následně zase znovu zpátky pod zem. Není náhodou, že Davis zveřejnil svou sbírku v roce 2014, v reakci na právě etablovaný žánr vaporwave. Inverzní vykořisťování pokleslé komerční hudby se stále těší nemalé popularitě, a to navzdory hudebními publicisty ohlašovaným koncům tohoto žánru. Právě tvůrci vaporwaveových subžánrů jistě obsáhlou sbírku ocení nejvíce, ať již jako materiál pro vlastní kreace, či jen jako ideovou inspiraci.    

56 magnetofonových pásků se nachází k poslechu a stažení na archive.org, případně níže slyšte letmý výběr z kolekce hypermarketových slaďáků:

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!