Jan Hocek Zápisky melomanovy 161. 9. 2016

Minulý měsíc proběhly bůhvíkolikáté Letní olympijské hry. Sportovce celého světa hostilo brazilské Rio de Janeiro. Poprvé se olympijské klání konalo v jihoamerickém městě. Byznys... pardón, sport ve stínu slumů. 10 500 dělníků sportu, několik desítek ekonomických gigantů, miliardářů a bank, 306 sportovních disciplín, z nichž většině nerozumím. Ale to je můj problém. A zpravodajství všech televizních kanálů mi připadalo jaksi blbé. S Boučkem jako třešinkou na dortu...

A tak jsem měl čas zamýšlet se nad hudbou, která se nějakým způsobem váže k olympijským hrám a ke sportu obecně. Ve 21. století si už nelze dělat iluze o tom, že olympijské hry jsou spojením duše a těla, jak se o to snažil Coubertin. Díky této myšlence získala naše vlast další medaile! Součástí her bylo totiž také umělecké soutěžení; od LOH 1912 ve Stockholmu se účastnili klání též spisovatelé, malíři, sochaři a samozřejmě skladatelé. Díla musela souviset se sportem a mít na olympiádě premiéru. A tak jsme získali stříbrnou medaili v roce 1932 v Los Angeles díky Josefu Sukovi za sokolský pochod V nový život a v Berlíně o čtyři roky později skončil na bronzovém místě Jaroslav Křička s Horáckou suitou (jestlipak ji slyšel také Hitler či Goebbels?). Mimochodem v Los Angeles získal bronzovou medaili také sochař Jakub Obrovský, a to za skulpturu Vraždící Odysseus (můžete ji spatřit v zahradě Šternberského paláce na Hradčanech, pokud vás neotráví protiteroristické kontroly). A životní příběh Obrovského pak ztvárnil soudobý skladatel Tomáš Hanzlík v opeře Voda a vzduch, již má od roku 2012 v repertoáru Ensemble Damian. (Ten se ale olympiády nezúčastnil.) Díky Českému rozhlasu pak můžete slyšet oceněné kompozice i další díla našich hudebních tvůrců, jež na olympijských hrách do roku 1949 soutěžila. V tom roce bylo klání v uměleckých disciplínách olympijským výborem zrušeno, neboť umělci byli profesionálové, což se neslučovalo s čistotou olympijské myšlenky. Tak tomu se musím smát.

https://www.radioteka.cz/detail/CRo_xml_13309894/Hudba-pro-olympijske-hry

Jenže i sama hudba může být regulérní sportovní disciplínou! Tak třeba britský houslista Ben Lee se v roce 2012 zapsal do Ginnessovy knihy rekordů jako Nejrychlejší člověk na planetě, neboť zahrál Let čmeláka za 54,24 sekund, což je rekordních 15 not za sekundu! Trumfnout se ho tehdy pokusili střelec, přadlena a jedlík pizzy. Marně. Houslista měl navrch. No není to úžasné? Jo, málem bych zapomněl – ve spolupráci s klenotníkem Theo Fennellem a hvězdnou houslistkou Lizzi Stoppardovou vytvořil první 24karátové elektrické housle, posázené diamanty, safíry a rubíny! Hudební nástroj něco jako korunovační klenoty? Napadá mne, co je tím korunováno.

Britský skladatel, aranžér a klávesový virtuóz Simon Webb zaplňuje svět sportu zase svou vlastní hudbou. Má na to firmu, která se pod názvem Music For Sport specializuje na výrobu sportovní hudby všech žánrů a pro všechny sporty. Spolupracuje s ním celý tým sportovních odborníků, kteří od LOH v Barceloně 1992 zásobují sportovní soutěže a televizní kanály po celém vyspělém světě, včetně NBA a fotbalových šampionátů. Jako hudební ředitel divadla Royal York a tvůrce scénické, filmové a televizní hudby by se asi neuživil. Budiž mu přáno. Je libo poslech? Vzhůru do sportu!

http://musicforsport.sourceaudio.com/#!explorer?b=3317177

Pomalejší skladby pomáhají při úzkostech, vážná hudba podporuje inteligenci. Na to přišli vědci z Bruselské univerzity. Ale co poslouchat, aby člověk běžel rychleji či lépe? Takovou studii uskutečnil Spofity (ano, music for everyone!). Asi příliš nepřekvapí, když 60% běžců potvrdilo, že hudba jim pomáhá běžet lépe a rychleji. A jaká že to je hudba? No. 1 mezi tou záplavou tzv. Best Running Music Motivation byla nedávno vyhlášena tato píseň (stačí?):

Když v loňském roce zemřel houslista Peter Cropper, britský tisk v titulcích hlásal, že z klasické hudby udělal adrenalinový, extrémní sport. Ale nebyla tím myšlena rychlost hry či cokoliv takto měřitelného, jako v případě výše zmíněného Bena Lee, ale schopnost přinést do komorní hudby punkovou živočišnost, fyzické nasazení společně s duchovním obsahem. Proslavil se především jako lídr slovutného smyčcového kvarteta Lindsay Quartet, jenž s minimálními personálními změnami vydržel na scéně plných čtyřicet let! A právě jejich posedlost hraním z nich učinila sportovce v tom pravém slova smyslu. A nebáli se tudíž hrát pomalé části Beethovenových děl (jeho pozdní smyčcové kvartety jsou považovány za revoluční, průlomové) skutečně pomalu, živočišně pomalu, bytostně pomalu. Těžko to vyjádřit pouhými slovy. Lépe to řekne ukázka:

A co říkáte na jejich výkon ve 2. smyčcovém kvartetu, který přímo pro ně zkomponoval André Tchaikowsky (1935 – 1982)? Tento skladatel nemá zhola nic společného se slavným romantickým jmenovcem, navíc byl Polák. A Žid, pravým jménem Robert Andrzej Krauthammer, narozen ve Varšavě. Byl s celou rodinou přesunut do ghetta, ale v roce 1942 byl s falešnými doklady propašován ven. Jmenoval se nyní Andrzej Czajkowski (odtud jeho umělecké jméno). Ukrýval se dva roky u babičky. Během varšavského povstání byl internován do tranzitního tábora pro obyčejné civilisty Pruszków. Zde se dožil konce války. Jeho otec také přežil, ale matka zahynula v Treblince. André Tchaikowsky zemřel v Oxfordu na rakovinu tlustého střeva v pouhých 46 letech. Své tělo věnoval na vědecké účely a lebku daroval divadelnímu souboru Royal Shakespeare Company jako rekvizitu na jeviště. Hamlet ji drží dodnes.

 

 

 

 

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!