Činorodý label Stoned To Death se i v líných letních měsících může pochlubit několika novými položkami ve svém katalogu. Jednou z nich je split kazeta sólového projektu Ghettoblaster a trojice V0NT. Label zdárně překračuje dnes již těžko udržitelné hranice mezi elektronikou a kytarovou hudbou, a podobná snaha vychází i ze zmiňované kazety.
Ghettoblaster, jak již název napovídá, se dotýká spíše elektronicko-rapových končin širokého hudebního oceánu, i když o drsnější textury spojené s kytarovou hudbou rozhodně nepřijdeme. Ryčné hiphopové rytmy se tříští pod nánosy zkreslených ploch syntezátorů, které mají blíže spíše ke zvuku hardcore kapel. Určitým způsobem "amatérský" zvuk nahrávky může zmlsané audiofilní perfekcionisty iritovat, a je pravda, že její nepříliš dynamické vyznění se vyžívá v polohách, kdy na pomyslném mixážním pultu svítí červené LED diody. V kontextu kazety a tvorby celého labelu Stoned To Death se ale podobnému záměru nelze divit - zvuk nahrávky působí symbioticky s obsahem textů a spojujícím prvkem je snaha jít přímo "k věci", a to bez nadbytečných ornamentů. Ostatně právě texty, které by z dálky bylo možné označit jako dystopické, se při konfrontaci s geopolitickou realitou soudobého světa a radikalizací tzv. slušných lidí, zdají být spíše chladně realistickými. (Všechno co bylo nový / se kurevsky rychle mění / a starý jistoty pohřbený v zapomnění / nezbejvá toho moc / už jenom utrpení / a je ho kolem tolik / že to až možný není.) Co bylo včera dystopií, je dnes bez mrknutí oka servírováno k snídani.
Trapné pocity, které se často bezděčně spojují s poslechem domácího rapu, zde nepadají na příliš úrodnou půdu - tvorba projektu Ghettoblaster je natolik svérázná, že ji do výše zmíněné škatulky nelze jednoduše zařadit, stejně jako úspěšně uniká ze škatulek hardcore scény. Možná by se dalo připodobňovat tvorbu Ghettoblaster k nejrůznějším rapovým solitérům (např. WWW, Dälek, SYNY,...), ale zdá se, že to také nedává příliš smyslu - snad jediná analogie spočívá ve snaze "dělat si to po svém". Výsledkem každopádně je nepodbízivá a odvážná směska rapu, tříštivé elektroniky a naboostrovaných syntezátorů - podobných počinů na tuzemské scéně příliš nenajdeme.
Trojice V0NT se pohybuje ve stejných vodách a přináší ještě temnější a zkreslenější zvuk. Drone music se tu spojuje s hiphopovými beaty a hardcorově vyřvávanými vokály. Pod povrchem temnoty a tvrďáctví se ale ukrývají melancholické tóny syntézátorů, které se mohou rozvinout až s několikátým poslechem. Dynamika nahrávky vynikne až při hlasitějším poslechu, což je u této kazety třeba zdůraznit více, než u jiných nahrávek. Divoká změť rytmů a táhlých textur ale nakonec nevyznívá natolik depresivně, jak se na první pohled může zdát. Dojde i na svérázný BDSM lovesong (na co ještě čekáš / až ti řeknu až to uděláš / lehni si na záda / lízej mi prdel / na co ještě čekáš / až ti řeknu až to uděláš / udělej mi pejska / řeknu ti co máš dělat / řeknu ti kdo za to může). Závěr alba přináší čirou temnotu, ale stejně jako u BDSM praktik platí: kdo to protentokrát vydrží, příště bude chtít ještě víc. Celkově jde o velmi dobře vyladěné splitko a oba hudební projekty k sobě pasují, s přímočarostí nahrávce vlastní by se dalo říct, "jako prdel na hrnec". Nakonec - a tak by tomu mělo v časech stále více se vytrácející sebereflexe být - je možná nejvýstižnější krátký popis nahrávky z pera samotného labelu: "mutant techno íbýem rep".
GHETTOBLASTER / V0NT
Stoned to Death (https://stoned-to-death.bandcamp.com)
Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!
Vrcholný plastikovský program v orchestrálním hávu.
Do 19. listopadu to stihnete.
Třetí dvojalbum eklektické už-ne-jazzové hydry vedené Martinem Archerem.
Na oblíbený hlukodýchánek tentorktát nikoliv k Brnu, ale až na Slovensko.
Nová deska mělnické formace je opět o notný kus vyzrálejší.
Okabátění edice Evil Rabbit by mohlo napovídat jednotvárnost, ale opak je pravdou.
Co uslyšíme v Ostravě a proč si festival musel založit vlastní orchestr.
Syn italského dirigenta Claudia Abadda a ruské houslistky Viktorie Mullovové se obklopil větším počtem spoluhráčů.
Co uslyšíme v srpnu na Ostravských dnech?
Švýcarské Intakt Records můžeme řadit k nejpozoruhodnějším evropským labelům jak vzhledem k celkově vyrovnané úrovni, tak vzhledem k výběru nevšedních hudebníků (Irene Schweizer, Pierre Favre, Barry Guy, Anthony Braxton, Sylvie Courvoisier a další), pohybujících se mezi moderním jazzem a avantgardními sklony. O tom svědčí i tři novinky z letošního roku.
Dvě nová, v červnu vydaná alba, obě nějakým způsobem vztažená k brněnskému kolektivu Bastl Instruments.
Záznam byl pořízen v kostelíku svatého Lamberta nedaleko vesnice, kde Matthias vyrůstal a učil se hrát v místní kapele.
Jeden dneska před zvuky neuteče ani v pietních muzejních prostředích.
Peter Lenaerts zachycuje zvuky zdánlivého ticha.
Moderní black metal je jedním ze sílících trendů na poli nezávislé hudby.
Moře v představách metalových a experimentálních hudebníků.
Blazing Flame, tentokrát s konkretizací Quintet, nahrál své šesté album v bristolské Factory v lednu 2017 z jedné vody načisto, tedy bez jakýchkoli dodatečných změn či dodatků. Naprostým protikladem je mu pak album Tria Now!
Autor Wittgensteinovy knihy faktů pohovoří o Wittgensteinovic diskotéce.
Měsíční Parsifal, robotí Únos ze serailu, uprchlíci i Conchita Wurst.
Klavírista Friedl interpretuje Cage bez klavíru, zato se spoustou hraček.
Vyšlapaná cestička, ale také životní dráha.
Rozhovor se skladatelem Markem Kopelentem.
Nicole Mitchell je hlavní personou nynějšího afro-futuristického hnutí, jež započalo v polovině 50. let díky věrozvěstovi Sun Ra.
Program stanice se od běžných rádií poněkud odlišuje a tvoří jej "pouze" přímý přenos z lesa.
První sólová nahrávka Pavla Zajíčka konečně na CD.
Přibližně padesát minut nabitých vyzrálým potemnělým elektronickým zvukem.
Aktual odjel rozlučkové turné.
Hymna sebevrahů Gloomy Sunday páteří koncertního alba.
Nad každodenními malými smrtmi a mezilidskými vztahy rozjímá bubeník Hamid Drake.
Povídání, o tom, jak vědec „vidí“ zvuk a hudbu.
Niněra (anglicky hurdy-gurdy) je středověký nástroj, který v současné době zažívá renesanci.
Radikální árie a temné žalozpěvy ve vyzrálé formě.
Subkultury a většinová společnost pozdního státního socialismu a postsocialismu tématem knihy Ondřeje Daniela.
Robert Rauschenberg intermediální.
...téměř jako následovník Art Ensemble of Chicago.
Nenápadně, tiše odešla z našeho světa průkopnice elektronické a new age hudby.
Na nezávislém německém labelu Carpe Diem Records, jež se soustřeďuje na ranou klasickou hudbu, world-music, soudobou vážnou hudbu i jazz, vyšlo nedávno pozoruhodné album, ve kterém je obsažen celý vydavatelský záběr. Jde o hudebně vyprávěný příběh nejstaršího dochovaného cembala na světě, nástroje vyrobeného v Neapoli roku 1525 a uloženého v Národním muzeu hudby ve Vermillionu v Jížní Dakotě.
Vysílač je upevněn přímo na živý strom, napájen pomocí solární energie a jeho zvuk je ovlivňován několika senzory.
Skladatel Bernhard Lang vytvořil na objednávku festivalu Wiener Festwochen novou verzi Wagnerova Parsifala.
Sedmačtyřicet minut dlouhá nahrávka vznikla uvnitř šedesát metrů vysokého komína.
Withdrawal jako ústup? Naopak, jako troufalý nástup.
