Jan Hocek Mosaic: Subterranea; Stuart McCallum & Mike Walker: The Space Between28. 11. 2016

Britský label Edition Records dává o sobě zase vědět; zakrátko za sebou vyšla dvě alba ostrovních jazzových interpretů, která lze považovat za pozoruhodná. 18.listopadu spatřil světlo světlo světa debut sexteta Mosaic, o týden později druhé album dvojice Stuart McCallum & Mike Walker.

Především debutová deska Mosaic, jež dostala název Subterranea, je v mnoha ohledech výjimečně zdařilý umělecký počin! Kapelu sestavil nadějný britský vibrafonista Ralph Wyld, loňský vítěz prestižní domácí Kenny Wheeler Jazz Prize. Ten napsal všech sedm kompozic, jež jsou osobitým amalgámem moderního komorního jazzu a soudobé vážné hudby; však mu byli imaginárními učiteli Kenny Wheeler, Gil Evans, Dave Holland, Steve Reich a Steve Martland, jak sám přiznává. Wyrd se obklopil talentovanými instrumentalisty své generace. Trumpetista a křídlovkář James Copus získal ostruhy v Syd Lawrence Orchestra, Basement Jaxx a BBC BigBand, klarinetista (respektive basklarinetista) Sam Rapley založil vlastní soubor Fabled a skládá vážnou a scénickou hudbu, violoncellistka Cecilia Bignall je uznávanou sólovou i komorní hráčkou na poli soudobé vážné hudby, kontrabasista Misha Mullov-Abbado a bubeník Scott Chapman již byli v HisVoice představeni v recenzi Abbadova loňského alba New Ansonia (recenze zde). Produkce desky Subterranea se ujal slavný vibrafonista Jim Hart, který pomohl vytvořit sice hutný, ale nesmírně vytříbený zvuk, což náročně vystavěným kompozicím samozřejmě prospělo.

Geneze úvodní skladby White Horses je zajímavá: Wyld vycházel z Reicha (City Life) a rytmicky z Martlanda (Horses Of Instruction). Do proměnlivých minimalistických vrstev se zakusují syté témbry a jazzová klokotání různých vůní a barev, včetně sólových chorusů basklarinetu a vibrafonu. Následující Kaira Konko (neboli Kopec míru) je inspirována stejnojmenným místem skautské komunity v Gambii. Pozvolna gradující, hravě lyrický jazz s příměsí minimalismu zdobí sóla křídlovky a bicích. Titulní kompozice je pak obrazem zurčících podzemních řek a tajemných jeskyní, umocněným průzračným zvukem vibrafonu, přičemž hudební tok nabývá postupně na intenzitě díky práci s dynamikou a gradací sólových partů kontrabasu, basklarinetu a vibrafonu. Skladba Cryptogram skrývá po vzoru hudebních kryptogramů soudobého britského skladatele Patricka Nunna jméno autora Ralpha Wylda; ten hudební masu značně rozvolnil, a to spíše free-jazzově, přičemž basklarinetové sólo vyloženě evokuje Erica Dolphyho blahé paměti. S jedním jediným motivem, po vzoru postminimalistů, si dokáže sextet nápaditě pohrávat v závěrečném tracku Reprise. Zvláštní kapitolou jsou dvě kratší kompozice Interlude, sycené elektroakustickým zvukem vibrafonu a smyčců. Posluchačsky nenasytné album...

Kytarová dvojice střední generace z Manchesteru, Stuart McCallum & Mike Walker, čerpala z jiných hudebních zdrojů. A také se evidentně snažila natočit desku, která by zasáhla co nejširší okruh posluchačů; aniž by ale rezignovala na kvalitu. Jejich hudba není přímočará, a už vůbec ne podbízivá. Je v podstatně stejně vynalézavá, tudíž osobitá, jako nové projekty gigantů jazzové kytary Johna Scofielda a Billa Frisella. Na čerstvém albu The Space Between taktéž znějí kytarové instrumentálky vycházející z folku a country, ale nikoli autorsky; v tomto případě jde o sedm McCallumových skladeb a dva moderní jazzové standardy (Bacharachův Alfie ze stejnojmenného filmu z roku 1966 a My Ideal Sonnyho Rollinse). Stuart McCallum, hrající zde na akustickou kytaru a obsluhující elektroniku, je členem slovutných Cinematic Orchestra a Slowly Rolling Camera. Mike Walker, virtuoz na elektrickou kytaru, se proslavil spoluprácí s legendárním Georgem Russellem, Anthonym Braxtonem a Johnem Taylorem a nyní je jeden z Impossible Gentlemen (vedle takových jmen, jako Gwilym Simcock, Iain Dixon, Steve Rodby a Adam Nussbaum; mimochodem letos v létě vydali pětihvězdičkové album Let´s Get Deluxe). A tak není divu, když vedle nepříliš komplikovaných skladeb najdeme na nové desce čtyři kusy se smyčcovým kvartetem - úvodní gradovanou svižnůstku An Finally, baladu Moment Us, elektronicky zašpiněný, zvukově intenzivní a v závěru ambientní klenot v podobě titulní kompozice a gilmourovsky znějící As The Trees Waltz. Za zmínku stojí také bluegrassová úprava 3.věty ze Smyčcového kvartetu g moll Clauda Debussyho a finálový track Sky Dancer s flamencovými, potažmo arabskými prvky a vrcholící elektronicky drásavým, téměř noisovým kytarovým zvukem.

 

Mosaic: Subterranea

Stuart McCallum & Mike Walker: The Space Between

Edition Records (https://editionrecords.com)

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!