Matěj Kratochvíl Hudební intimnosti13. 1. 2017

Soudobá vážná hudba se většinou nedostane na bulvární a společenské stránky klasických médií, tedy pokud se skladatelé zrovna nerozhodnou kandidovat na českého prezidenta. Rakušan Georg Friedrich Haas se do oněch sfér dostal v právě uplynulém roce díky svému veřejnému přihlášení se k zálibě v erotických praktikách označovaných zkratkou BDSM, pod niž spadá široké spektrum hrátek s dominancí a submisivitou včetně různé míry bolesti, svazování a podobně. Pokud budete vyhledávat informace o tomto skladateli, je pravděpodobné, že na vás nejprve vyskočí právě povídání o jeho intimních záležitostech nebo o blogu jeho manželky, která o BDSM kultuře píše dlouhodobě. Loni na podzim se Haas pro časopis Zeit rozpovídal o dalším důvěrném tématu, které v sobě dlouho potlačoval, a to o nacistické minulosti své rodiny. V rozhovorech Haas objasňuje, jak obě témata – potlačované erotické touhy i problém s vědomím o zločinech vlastních rodičů a prarodičů – prosakovala do jeho hudby a jak hudba souvisela s rozhodnutím těmto temným zákoutím duše čelit. „Člověk může mít v úctě Schönberga a přitom být nacista. To jde. Ale ne u Cage.“ Objev Cageovy hudby a vlastní tvorba Haasovi pomohla prokousat se vlastní identitou a publikum se nechávalo okouzlit jedinečnými zvukovými kombinacemi jeho mikrotonálních  kompozic, aniž by tušilo, co se jejich autorovi honí v hlavě. Nyní to víme a Haas, aby nás nenechal na pochybách, složil pro svou manželku (s níž právě prolomil mlčení ohledně intimních tužeb) toto dílo:

Ačkoliv drby o intimitě známých osobností lidé milují, některá témata jsou zřejmě stále poněkud nevhodná pro umělecké zpracování. To alespoň zmiňovali někteří kritici u předloňského filmu Kód Enigmy (v originále The Imitation Game), v němž Benedict Cumberbatch ztvárnil slavného matematika Alana Turinga, který během druhé světové války luštil německé tajné kódy. Někteří se pozastavovali nad asexuálností filmu, respektive nad mlčením ohledně kryptoanalytikovy homosexuality. Tento nedostatek má napravit nová opera o tomto muži, která chce dát otázkám jeho sexuality dostatečný prostor a která byla provedena včera v New Yorku. Dílo The Life and Death(s) of Alan Turing americké skladatelky s taiwanskými kořeny Justine F. Chen na libreto, které napsal David Simpatico. Turingův život a smrt poskytují skutečně výživný a inspirativní materiál. Poté, co pomohl Anglii v obraně proti německým útokům, měl problémy kvůli své homosexualitě a v jedenačtyřiceti letech byl nalezen mrtev. Vedle něj leželo nakousnuté jablko otrávené kyanidem (podle některých pramenů se právě to stalo inspirací pro logo počítačové firmy Apple.  Skladatelka s libretistou představují hned čtyři varianty matematikovy smrti – proto plurál v názvu. Opera, která vzniká jako „work in progress“ již od roku 2012, se snaží ukázat, jak se intelektuální výkony a sexuální spletitosti u Turinga prolínaly. Podle ukázek tak činí jazykem celkem přístupné hudby a klasického operního zpěvu, což trochu kontrastuje s jejími dřívějšími skladbami, které jsou často zvukově drsné, atonální a technicky náročné. Možná snaha o paralelu k citlivé duši informatikově?

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Slyš zdarma: Martin A. Smith - Basilica di Santa Maria Maggiore - Roma