Lucie Poskočilová Můj styl metalu - to je Senyawa8. 2. 2017

Senyawa znamená chemická sloučenina. Tento název zvolil pro svůj hudební projekt, ve kterém kombinují prvky tradiční indonéské hudby s avantgardním přístupem, zpěvák Rully Shabara a instrumentalista Wukir Suryadi. Jejich hudba bývá nejčastěji ověnčována přívlastky, jako jsou avantgardní, experimentální, folková, punková, doomová, noiseová a podobně. To vše o Senyawě bezpochyby platí. Určité prvky z každého jmenovaného žánru či směru se v její hudbě objevují. Rully Shabara ji ale v první řadě vnímá jako metalový projekt a říká: „Můj styl metalu - to je Senyawa.“

V historii Senyawy sehrál významnou roli umělec, kurátor a kulturní aktivista Wok The Rock, který se mimo jiné také angažoval v undergroundové hudební scéně v Jakartě. Wok The Rock založil internetový label Yes No Wave, u něhož vydával a vydává se svými projekty Rully Shabara. Jedním z takových projektů je například progresivně rocková kapela ZOO s tradičními prvky, nebo třeba punková kapela Wirok.

Ale zpět k Senyawě. V roce 2010 postavil Wukir Suryadi svůj nástroj, který hrdě nese jeho jméno, bambuwukir. Wukir se se svým novým nástrojem vydal z Malangy, kde žil, na turné po Indonésii. Tak přišel do Jakarty, kde se seznámil s japonským hudebníkem Yusuke Akaim. Společně nahráli album, na kterém se ve volné improvizaci proplétají dva strunné nástroje, bambuwukir a kytara. Yusuke pak doporučil vydat výsledky společného nahrávání na labelu Yes No Wave. Tak vyšlo album Untitled Strings a Wukir Suryadi se seznámil s Wok The Rockem.

Wok The Rock neprodleně kontaktoval Rullyho Shabaru, aby mu řekl, že ZOO určitě musí s novátorským instrumentalistou spolupracovat. Pozval pak Rullyho na Wukirův koncert, který v Jakartě pořádal. Ke konci vystoupení vzal Wok The Rock Rullyho na pódium a nechal ho s Wukirem jamovat. Vše do sebe perfektně zapadalo a týž večer se Wukir s Rullym shodli, že natočí společné album. Album nahráli za čtyři dny. S názvem Senyawa vyšlo na labelu Yes No Wave.

 

Oba hudebníci se angažují v mnoha různých projektech. V každém z nich podtrhují jiné hudební postupy, inklinují k rozdílným žánrům, užívají různé hráčské techniky, kombinují nástroje a hlasy a spolupracují s rozličnými lidmi. Spojením dvou rozdílných elementů vzniká chemickým procesem něco nového. Senyawa. Takový je Rullyho koncept projektu. Rully Shabara a Wukir Suryadi představují tyto dva rozličné elementy. Wukir v tomto pojetí zastupuje přírodu. Jeho atributy jsou vlastní hudební nástroje, které vyrábí z přírodních materiálů, převážně z bambusu. Rullyho hlas v Senyawě představuje člověka, součást doplňující přírodu.

Pro Senyawu jsou obě složky, ta přírodní i ta lidská, vokální i instrumentální, naprosto rovnocenné, vzájemně se podporují a doplňují. Zpěv by neměl být upřednostňovaný, ale ani potlačovaný. Hudební nástroje, které Wukir vyrábí, mají široké využití. Mohou být zároveň melodické i bicí a mají rozsáhlé spektrum zvukových možností. Rully Shabara se ve své vokální technice snaží dosáhnout obdobných možností a při zpěvu je jeho prioritou doplnit Wukirovy nástroje. Z tohoto důvodu jsou vokály pro Senyawu velmi důležité, tvoří ji totiž - jako nástroj - celistvou.

Zmíněné první album vyšlo jen čtyři dny poté, co se dali Rully Shabara a Wukir Suryadi dohromady. Oba vkročili na novou půdu pevnou nohou a jasně vytyčili, jaká Senyawa je. Neotribální, instinktivní, avantgardní, tvrdá i lyrická. Rully ve své vokální technice využívá spíše jen zvuky a hraje si s texturou svého hlasu. Slova, na rozdíl od pozdějších alb, používá minimálně. Wukir zde nechává zaznít jedinečné zvukové možnosti vlastních nástrojů, se kterými hudba drží na pomezí experimentu a tradice. Hraje převážně na strunné a bicí nástroje, slyšíme ale i flétnu a nástroj, který zvukově připomíná dudy. Výhodou nejčastěji uplatňovaného bambuwukiru je, že poskytuje vlastnosti dvou hudebních nástrojů naráz. Wukir má tak možnost kombinovat vedení melodie a rytmu.

Možná více než ve své pozdější tvorbě hledá Senyawa na tomto albu inspiraci v tradiční indonéské hudbě. Její vlivy se projevují ve vedení melodie jako například v písni Abu, kde můžeme slyšet názvuky arabských melodií, typické pro tradiční hudbu určité části indonéských ostrovů. Pro Jávu, kde Rully s Wukirem žijí a tvoří, je typická abstraktnější, prostorová hudba, jako je například gamelan. Názvuky této tradice můžeme slyšet v písní Hujan.

Po dvou letech od prvního alba nahrála Senyawa sérii improvizací s japonským kytaristou Kazuhisa Uchihashim. Toto album vyšlo pod názvem SENYAWA and KAZUHISA UCHIHASHI. Při této spolupráci hrál Kazuhisa Uchihashi na kytaru a daxofon, Wukir Suryadi na bambuwukir a flétnu a Rully Shabara zpíval. Oproti samostatným počinům Senyawy, je tato hudba převážně jemnější, působí vzdušně, úsečně, pozvolně a vrstevnatě.

Mimo improvizované skladby, obsahuje album také dvě písně Abu a Warna Tanah Medley, které Senyawa nahrála již na prvním albu. Skladba Abu je jemná lyrická píseň, postavená na vinoucí se melodii flétny a zpěvu. Na prvním albu disponuje syrovým zvukem a nejasnou, nelineární, přerývanou konturou vokálního přednesu. Flétna i hlas znějí křehce. Na druhé nahrávce je ale celkový zvuk uhlazenější, flétnu doprovází daxofon a melodie linoucí se spletitými serpentinami je již nositelem jasně rozpoznatelného textu.

Wukir Suryadi i Rully Shabara došli k výslednému zvuku a povaze Senyawy z opačných konců. Wukir má kořeny v indonéské hudbě. Nejprve začal hrát tradiční styly, ale rád experimentoval se stavbou nových nástrojů, což ho dovedlo k objevování nových zvuků. Naopak Rully stál nejprve na straně experimentu a avantgardy, působil v punkových a rockových projektech, a teprve poté se pustil do studia tradiční hudby. Při svém studiu se zabýval spirituální i technickou stránkou zpěvu a v tomto duchu pak začal rozvíjet svou pěveckou techniku, kterou v Senyawě využívá.

Rully říká, že když se položí do zpěvu, cítí, že se setkává s něčím spirituálním, něčím hlubokým. Slova pak někdy mohou být limitující, a proto při zpěvu využívá různé pazvuky a „nezpěvné“ vokální techniky. Tento přístup se výrazně odrazil právě na prvním albu, které je v podstatě bez textů. Společně s prvním albem se však zrodila i Senyawa jako kapela a s postupným sbližováním začal Rully do svého vokálního projevu přidávat poezii.

Všechny písně druhého alba Acaraki, mimo abstraktní vokální projevy, obsahují také básnické texty v různých indonéských jazycích. Ty, stejně jako hudba a celý koncept Senyawy, pojednávají o vztahu přírody a člověka. Některé zastupují vodu, jiné jsou o ohni, zemi, větru a člověku.

Zvuk alba je celkově uhlazenější, zároveň se ale Senyawa pouští do ostřejších, tvrdších a místy noiseových pasáží. Vedle nich zní v kontrastu jemné, lyrické a částečně dronové úseky. Senyawa staví „exotické“ zvuky přírodních materiálů, které rozeznívá skrze unikátní hudební nástroje, „neevropské“ ladění a melodie, vedle nám bližší postupy tvrdé hudby západní populární kultury a avantgardní hudby. Ty můžeme slyšet například v písni Kabar v postupu basové linky a bluesových glissand kytary.

Rok po Acaraki vydala Senyawa v roce 2015 album Menjadi. V mnoha skladbách tohoto alba vystupuje Rullyho hlas pouze v pozici nástroje, nenese text, a mnohem více se prolíná se zvukem Wukirových instrumentů. Wukir zde, více než kde jinde, využívá bicí nástroje, ale i přesto zůstává jeho královským nástrojem bambuwukir.

Struktura písní na předchozím albu Acaraki byla často založená na kontrastních úsecích. Naproti tomu skladby na Menjadi udržují konstantní tah. Pohybují se stále kupředu v jedné rovině. Jejich hnací motor často zastávají perkuse či repetitivní melodie.

Své prozatím nejmladší album nahrála Senyawa v roce 2015 a koncem loňského roku jej vydal dánský nezávislý label Cejero. Deska dostala název Brønshøj (Puncak), podle části Kodaně Brønshøj, ve které je nahrávací studio. Slovo „puncak“ v indonéštině znamená vrcholek. Hlubší význam názvu zůstává neobjasněn.

Album tvoří bezejmenné nahrávky improvizací z kodaňského studia. Na úvod zaznívá atmosferický drone. Zvuk se pozvolna plíží, Rully ambientně growluje (pěvecká technika nejčastěji využívaná v metalu, hlas je hluboký, hrubý a chraplavý), objevují se lehké zpětné vazby a to vše je protkáno dronem bambuwukiru. Takové preludium předznamenává něco nového. Senyawa tentokrát pracuje s efekty, což výrazně ovlivňuje způsob její práce. V prvních dvou nahrávkách využívá efekt hallu, skrze který buduje atmosferický ambient. Třetí nahrávka je pak v rámci Senyawy zcela netradiční. Stojí totiž z většiny na „nepřírodním“, „nelidském“ principu.

Následující brønshøj 4 je již sice „přírodní“ a „lidská“, i přesto se však vymyká dřívější tvorbě kapely. Skladba je velmi jemná, podložená lehkými perkusemi, s dominantní repetitivní melodií hranou smyčcem, do které se sporadicky vkrádá něžný, vzdálený zpěv. Především repetitivnost a vrstvení upomínají na minimalismus, a na miskách vah ji zlehka naklání k západní tradici.

Na albu Brønshøj (Puncak) se Senyawa pustila novým směrem. Více efektů, více atmosferična, více ploch. Méně tradice, méně vypětí, méně údernosti. To ovšem neznamená, že by Brønshøj (Puncak) bylo méně Senyawa. Ta jen nasála více „západní“ atmosféry a improvizovala ji po svém.

Závěrem jedna v HIS Voice již dříve doporučovaná podívaná. Film Vincenta Moona Calling the New Gods a Senyawa v různých prostředích Indonésie roku 2012.

Oba členové Senyawy jsou také zastoupeni na kompilaci nekonvenční hudby z Jávy, kterou pro HIS Voice sestavil Jozef Cseres a která vyšla jako příloha čísla 3/2012.

Líbil se Vám tento článek? Podpořte nás!

Slyš zdarma: 『VHS Prophecies』 - 『アンドロイド SAGA』